Alexej Charvát v Jazzotéce: Jak jsem skončil s basou

Jaké nahrávky formovaly muzikantské gusto Alexeje Charváta? Proč změnil profesi uznávaného kontrabasisty a baskytaristy na neméně uznávaného zvukového technika a vydavatele? Vše se dozvíte v květnové Jazzotéce.

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

„Tohle byla kapela, která v 80. letech reflektovala vliv Milese Davise. V kapele Luboše Andršta se dali dohromady lidé, kteří byli schopni zahrát v podobném duchu. Výborný bubeník Martin Šulc, Imran Musa Zangi hrával na conga, klávesista Lubor Šonka...“

„Natolik jsme se Milesem Davisem inspirovali, že jsme se rozhodli natočit desku, která bude ne jeho kopií, ale hudbou vycházející z podobných harmonií. Z desek, které jsem natočil, jsem na tuhle nejvíc hrdý,“ popisuje Alexej Charvát úvodní nahrávku, ve které přirozeně zaujme jeho slap.

Poslechněte si, jak se u Alexeje Charváta vyvíjelo sbírání desek:

A protože pánové neuvedou název skladby a její „původ“, dodejme, že jde o Všechny dveře dokořán, pochází z alba Plus-Minus Blues (1988), které Luboš Andršt nahrál se sestavou zvanou Krátké spojení, kde na saxofon hraje František Kop.

Logicky dojde na dotaz, proč vlastně Alexej Charvát, který hrál podle moderátora „doslova s každým“, nakonec z intenzivního koncertování vycouval. „Šlo o postupný odklon,“ vysvětlil host. Onen odklon zahájil přechod z kontrabasu na baskytaru a od jazzu k rocku:

„Tradičně pojatý jazz na kontrabas jsem hrál roky. Potom přišla nabídka od Michala Prokopa. Když měnil obsazení kapely, chtěl do ní Luboše Andršta. Ten souhlasil, ale jen když si s sebou bude moci vzít mě. A tam byla nutná baskytara. Takhle jsem vplul na rockovou scénu. Což se mi líbilo. Co sál, to plný sál! Hrál jsem i s Peterem Lipou, také na baskytaru. Navíc je z praktického hlediska jednodušší tahat baskytaru než kontrabas,“ vypráví Alexej Charvát.

A pokračuje, jak si – donucen vlastně okolnostmi – splnil dětský sen: „Po revoluci ovšem podmínky ke koncertování upadly, nastal nějaký čas, kdy se moc hrát nedalo. Řekl jsem si, dobře, nevadí, nastala vhodná chvíle ke změně. Začal jsem budovat nahrávací studio, které mám dodnes.“

Alexej Charvát a Martin Brunner st.

Moderátor Martin Brunner se podivuje, jak někdo může tak snadno opustit pozici vynikajícího, věhlasného hudebníka a změnit profesi. Vzpomíná, jak ho to šokovalo.

„Mám v sobě sebedestruktivní jednotku. Když se v nějakém oboru dopracuji na nějakou docela dobrou úroveň, tak ho opustím,“ směje se host.

Souhvězdí Capricornus: Luboš Andršt v prvním dílu Vinyl Story

Luboš Andršt – Capricornus (1980)

Vinyl Story je nový pořad Českého rozhlasu Jazz, v němž se s časovým odstupem ohlížíme za stěžejními alby jazzové historie. V prvním dílu se s kytaristou Lubošem Andrštem vracíme k okolnostem vzniku LP Capricornus (1981), na němž se odklonil od dřívějších jazzrockových nahrávek k poněkud komornějšímu projevu.

„Studio mělo být původně jen pro mě, na muziku, jakou děláme s kamarády. Ale jak začneš nakupovat drahé vybavení, musíš tuhle myšlenku opustit a začít dělat takzvané kšefty. Což byla v té době televizní postprodukce, reklamy...“

„Aniž to víš, celá kariéra tě opustí a najednou zjistíš, že jsi úplně jinde. Ale myslím si, že kdybych měl osudem určeno, že budu ten opravdový jazzový basista, tak se mi to nestane.“

Že by si už na struny ani nesáhl? „Dlouho jsem nahrával pro jiné lidi... A na stará kolena jsem si koupil Fender Jazz Bass. Mám ho doma na stojánku a vždycky když jdu ráno pracovat do studia, tak ho pozdravím. Ale jinak ani notu,“ dělá si Alexej legraci.

Jak se Charvát dostal k Davisovi a jaké bylo studovat u Karla Velebného?

Ale pak vážně vysvětlí, při vzpomínce na knihu Lubomíra Dorůžky Český jazz mezi tanky a klíči, že už z tehdejších rozhovorů vyplývá jedno: jeho hraní vyjadřovalo postoj vůči systému:

„Sice jsem nebyl přímo disident, ale cítil jsem sílu dělat věci, které nejsou režimu až tak po chuti.“ Což svobodné povolání opravdu nebylo. Když přišla svoboda, podstatná část motivace zmizela.

Pak už v povídání dojde na formativní muziku. Alexej Charvát vybral nejdříve nástrojového kolegu Miroslava Vitouše a skladbu Freedom Jazz Dance z jeho debutové desky Mountain In The Clouds (1969, vydávané také pod názvem Infinite Search). „Šlo o naprostý spouštěč té části mého života, kdy jsem byl basista!“

Velmi zkráceně jsme zachytili jenom obsah úvodní části povídání. Nenechejte si ujít pořad Jazzotéka, jehož premiéra proběhne v pátek 18. května od 14:00 hodin.

Spustit audio