Floating Points a Pharoah Sanders: spirituální jazz pro 21. století
Nadžánrové a nadgenerační spolupráce nejsou v eklektické době nic nového. Ovšem spojení elektronického muzikanta známého jako DJ Floating Points, legendárního saxofonisty Pharoah Sanderse a Londýnského symfonického orchestru patří k těm skutečně hlubokým. Harmonizuje různé světy, a nejen hudební.
Osmdesátiletý génius Pharoah Sanders v posledních letech podle vlastních slov poslouchal, vedle spoluhráčů při vlastním hraní na pódiu, akorát „zvuk vlnobití, projíždějících vlaků či startujícího letadla“. Nijak důkladně nesledoval nově vydávaná alba. Ovšem když narazil náhodou na Floating Points, konkrétně na elektronický debut Elaenia (2015), prý na něj velmi zapůsobil.
Legendární americký saxofonista se tehdy dokonce s o čtyřicet let mladším britským producentem elektronické hudby a DJ Samem Shepherdem, jak zní občanské jméno skryté pod značkou Floating Points, seznámil. A brzy i spřátelil, přičemž dvě generace věkového rozdílu nehrály ve vzájemném porozumění žádnou roli. Dokonce mladíkovi nabídl i natočení „něčeho společného“. Sandersovi možná konvenovalo, že dávnou nosnou koncepci spirituálního jazzu z Coltraneova odkazu, na kterou sám upřímně navazoval, lze dnes bez problému aplikovat i na onu meditativní část elektronické hudby.
Pod „hlavičku“ elektronický producent a DJ dnes spadá široké spektrum tvůrců. Proto je možná účelné trochu přiblížit konkrétní osobnost Sama Shepherda. Než získal doktorát z neurobiologie a epigenetiky na londýnské University College, vystudoval klavír na prestižní manchesterské Chetham’s School Of Music. A mezi svými inspirátory jedním dechem jmenuje Clauda Debussyho, Oliviera Messiaena i Billa Evanse. S elektronickými efekty a počítačovou hudbou si začal pohrávat právě s tímto backgroundem.
Čtěte také
Když po pěti letech od prvního setkání skutečně došlo ke spolupráci se Sandersem, připravil Shepherd inspirativní podklady pro Sandersovu hru. Nejen nějaké ty ambientní dróny a amorfní klávesové plochy, ale členitou, melodicky i dynamicky bohatou tapiserii, včetně aranžmá pro smyčce. Žádné pravidelné beaty či elektronický minimalismus jako z nouze ctnost. To spíš komplexní, promyšlené kompozice, tvořící konzistentní třičtvrtěhodinovou suitu.
Sliby nejsou chyby
Suita Promises (Sliby) není jen úžasným souzněním mezi hudebníky s diametrálně odlišnými životními zkušenostmi a vyjadřovacími prostředky, zdařilým setkáním elektroniky, jazzu a klasicizujících prvků. Kongeniálně se tu prolíná také přístup kompoziční a improvizační.
Floating Points, který se na albu představuje nejen jako „obsluha syntezátorových programů“, ale především coby řemesla znalý hráč na klavír, celestu, cembalo, Hammondovy varhany či Fender piano, připravil v podstatě pevnou notaci. Zatímco Sanders svoji zralou a typickou… ehm, (v kramflecích) pevnou improvizaci.
Čtěte také
Právě Sandersova intuitivní hra, cituplná a rozjímavá, tvoří pojítko celé suity. Sanders navíc hraje tím typickým, vypravěčským, sytým tenorovým tónem, jaký známe z jeho vrcholných děl. Pro Sanderse bylo ostatně vždy typické, že se tušená síla přelévala do roviny duchovní, nikoliv té „fyzicky efektní“. Možná proto na hře není znát nějaké stárnutí.
Důležitou osobností pro vznik soudržné nahrávky byla i dirigentka (a také skladatelka a aranžérka) Sally Herbert. Je znát, že i ona má nadžánrové zkušenosti. Ať už jako autorka filmové hudby (coby polovina skladatelského dua Swann např. pro Rogue One: A Star Wars Story), nebo díky práci na orchestraci pro tak odlišné interprety jako Radiohead, Florence + The Machine, Mumford & Sons či Deep Purple. Sesadit elektronické elementy, jazzovou improvizaci a smyčce se tu podařilo beze švů.
Nejdůležitější ovšem zůstává nálada suity, v pravém smyslu kontemplativní. Album Promises je splněným Slibem. Slibem fascinujícího a zároveň konejšivého posluchačského i duchovního zážitku. Bez ohledu na fakt, za si pustí hudbu do uší a k duši vyznavač nějakého náboženství nebo přesvědčený bezvěrec.
Floating Points, Pharoah Sanders & The London Symphony Orchestra – Promises
Sam Shepherd (Floating Points) – piano, cembalo, celesta, elektrické piano, elektrické varhany, analogové syntezátory, aranžmá smyčců, mixáž
Pharoah Sanders – tenorový saxofon, hlas
Smyčce Londýnského symfonického orchestru řídí Sally Herbert
Carmine Lauri – sólové housle
Label: Luaka Bop, 2021
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
