Julian Lage posunul svoji hudbu spojením s legendou

„Takovou desku jsem chtěl udělat už léta,“ pochvaluje si Lage výsledek společné práce s Billem Frisellem i svojí stabilní rytmikou Jorge Roeder – Dave King. „Při vytváření koncepce jsem vycházel z jednoho muzikantského oříšku. Jak můžete dosáhnout svěží orchestrace v kombinaci s přirozeným smyslem pro improvizaci a obratností malé kapely?“

Jednoduše řečeno, Julian usiloval o plnější sound, kterým by se vymanil z opakování triků svých předchozích triových alb. A zároveň nechtěl zahltit nahrávku kupou dalších nástrojů, která by omezila spontaneitu improvizací a „volný pohyb“ celého ansámblu. Aby cíle dosáhl, přidal do sestavy tria ke své kytaře jen jednu jedinou další. Ovšem v rukách toho správného, naprosto výjimečného kytaristy, proslulého jak schopností vyplňovat prostory, tak ochotou vrhat se do nečekaných improvizačních dobrodružství.

Při rozhodnutí využít kvartet se dvěma kytarami se Lage odkazoval na historická obsazení jak jazzových, tak rockových kapel, pracujících s kytarovým tandemem. Ale především musel najít vhodného partnera. Ne každá dvojice kytarových virtuózů, potenciálních kohoutů na jednom smetišti, může fungovat. Ideál našel v Billu Frisellovi.

„Bill sám o sobě, to je taková ikonická orchestrální síla. Ale co na naší hudební konverzaci miluju, jsou okamžité Billovy odpovědi na moje narážky. On hned naprosto přesně ví, jaké frekvence chci do hudby dostat... Bill je naprosto v souladu se všemi nuancemi kytarových cest. Je radost přirozeně s ním komunikovat naším společným jazykem. Neexistuje nikdo jiný než Bill, komu bych věřil, že může vstoupit do našeho triového ekosystému a dokáže ho obsáhnout a rozšířit.“

Může za to John Zorn

Tedy svým způsobem. K nadgeneračnímu souznění Juliana Lage (34) a Billa Frisella (71) nedošlo pouhou šťastnou náhodou, ale díky tomu, že si kytaristé společně zahráli právě v projektech iniciovaných jurodivým, hyperaktivním skladatelským géniem Johnem Zornem. Lage s Frisselem a ještě s Gyanem Rileym totiž natočili Zornovy cykly Nove Cantici per Francesco D’Assisi (2019) či Virgue (2020) a pochopitelně došlo i na koncertování. Když pak Lage pátral po kytarovém partnerovi, měl hned jasno.

Netřeba dodávat, že hudebníci formátu Lage a Frisella nemají nejmenší potřebu se nějak přetlačovat. Legendární a svrchovaně kultivovaný hráč zcela akceptuje roli „talentovaného mladíka“ jako leadera a téměř výhradního autora (samozřejmě krom improvizací a snivé, rozostřené balady Echo, jejímž spoluautorem se stal díky nápadité basové lince Jorge Roeder). Svoji roli vnímá Frisell spíše jako „elegantně doprovodnou“. Souhra těší svojí intuitivností, provázaností a jistým „gentlemanstvím“ - nevím, jak to nazvat lépe.

Frisell není přítomen ve všech skladbách alba, tři (Word For Word, Heart Is A Drum a Castle Park) byly zachyceny pouze v základním Lageově triu. Ne, že by zněly prázdně, trio s přehledem „utáhne“, jako ostatně kdykoliv na starších nahrávkách. Ale právě kontrast s „kvartetovou většinou“ alba prozradí, jak jsou Frisellovy echem dobarvené plochy i vyhrávky pro sound důležité. Zvláště zajímavá nová barva vznikla třeba ve skladbě Temple Steps, kde Frisell rozšířil horizontální, harmonické spektrum využitím barytonové kytary.

Některé skladby mají vyloženě rockový či spíš „beatový“ tah. Třeba Chavez s rovnou rytmikou a odkazy na 60. léta. Frisell se tu tremolovým, chvějivým beglajtem postaral o reminiscenci typického soundu tzv. surf rocku.

Inspirací ale zpracovali pánovou celou řadu. Nahrávka Let Every Room Sing podle slov hudebníků vychází z principů volné improvizace, které Bill Frisell zkoumal v triu s Paulem Motianem a Joem Lovanem. Triová Lageova hříčka Heart Is A Drum zase nabrala směr díky vlivu raných trií Chicka Corey s Miroslavem Vitoušem a Royem Haynesem.

Možná nejsem sám, kdo získával pocit, že se Lage dostává svými předchozími triovými, ač pořád samozřejmě mimořádně kvalitními alby, do slepé uličky sebeopakování. Že se trochu pohodlně uchyluje k sázkám na melodickou, málem popovou jistotu, konzervativnost a uhlazenost. Album View With A Room ovšem představuje novou a zajímavou cestu. Patří k titulům, které jednoznačně vykazují synergický efekt: Výsledek je silnější než pouhý součet jednotlivých částí.