K hudbě jsem se dostal za úplatek, usmívá se saxofonista Martin Plachý

Jak je v Jazzotéce „standardně“ zvykem, host se představí nahrávkou, ve které sám exceluje. Konkrétně snímkem kapely Jazz Efterrätt:

„Jazz Efterrätt je moje domovská kapela, do které jsem nastoupil někdy v roce 2002, těsně předtím, než vydala první album. Máme na kontě už čtyři desky. Ukázka byla z té poslední, One More Toy z roku 2016, a slyšeli jsme moji skladbu Large Dance.“

Na otázku, jak se vlastně dostal k hudbě, odpovídá Martin Plachý vtipně: „Za úplatek.“ Pochopitelně následuje podrobnější vysvětlení:

„Naši chtěli, abych studoval hudbu, akorát můj vstup do ZUŠ stále odkládali. Když mi bylo deset, šli mě zapsat s tím, že bych měl hrát na piano. Jenže v deseti vám nikoho na piano nevezmou. V hudebce si ťukali na hlavu, že je pozdě, že mě dají maximálně na nějaký dechový nástroj. A jediné volné místo měli na trumpetu.“

Události ale nabraly jiný směr: „Na trumpetě jsem byl zapsán tak 24 hodin. Jakmile jsem přišel domů a oznámilo se, že v rodině budou dva trumpetisti, tak to máma nedala. Měla problém, že musela poslouchat tátu, když chodil cvičit, i když byl zalezlý s dusítkem ve skříni, natož aby poslouchala někoho dalšího.“

Dostáváme se k rozuzlení: „Další den se pokus (o zapsání na ZUŠ) opakoval. Našim se podařilo přesvědčit učitele klarinetu, ten pak dostal onen úplatek. Za to, že i v deseti se pokusí naučit mě hrát na klarinet. S tím, že to budu mít těžké, protože za sebou nemám zobcovou flétnu. Na kterou dodnes neumím,“ směje se host.

Martin Plachý|foto:Petr Vidomus, Český rozhlas

Z Kennyho Garretta mi spadla brada

Jazz Martina Plachého dlouho nebral, zlom nastal až po Sametové: „Náhodou jsem uslyšel Kennyho Garretta. V televizi vysílali slavný koncert Miles In Paris. Táta u toho seděl… A přišel okamžik, kdy kapela hraje Human Nature. Stane se ta věc, že se Garrettovi rozbije mikrofon, Miles Davis k němu přijde a na jeho mikrofon proběhne celé obrovské Garrettovo sólo. A mě tenkrát spadla brada, zůstal jsem jako opařený.“

Plachý vysvětlí i proč: „Nikdy dříve jsem nic takového neviděl. Umělce oblečeného v pestré teplákové bundě, v televizi, který je úplně svobodný, proti němu chlápek, co má na krku altku, klobouček na hlavě, hezky se u toho kolíbá a vydává zvuky, které mě strašně oslovily. Vůbec jsem tomu nerozuměl, ale zůstalo to ve mně hluboko zakořeněné. Hned jsem říkal: Co to je? To chci!“

Jako první ukázku hudby, která ho formovala, Plachý logicky vybral Garretta. Byť nikoliv v Human Nature s kapelou Milese Davise, ale skladbu Wayne’s Thang ze saxofonistovy profilové desky Triology (1995).

Proč právě tuto kompozici? „Mám s Wayne’s Thang spojenou další vzpomínku. V té době, kdy jsem slyšel tuhle desku, kde Garrett hraje jen v triu, už jsme koketovali s jazzem. Měli jsme malou partičku, Just Friends, a v roce 1998 s ní vyhráli v soutěži Junior Jazz Kutná Hora, kterou pořádala Česká jazzová společnost. Tehdy jsme hráli i tuhle písničku.“

Už z přepisu prvních minut pořadu je jasné, jakým je Martin Plachý dobrým vypravěčem. I další děj bude napínavý, protože „doma z něj chtěli mít inženýra nebo lékaře“. Také je zřejmé, že bude vybírat příjemnou muziku. V souvislosti s pozvánkou do kapely Hot Line například dojde na Yellowjackets, „k jejichž zvuku měli tenkrát Hot Line blízko“.

Doufáme, že jsme vás navnadili na poslech celé Jazzotéky buď v dubnové premiéře, nebo kdykoliv později ze záznamu.