Rozhovor měsíce: Dvacátá léta Jaromíra Honzáka

Twenties je Honzákovo první autorské album od titulu Hard to Understand, který vyšel v roce 2019. Zatímco jiní umělci využívali k práci na nových albech doby izolace v době lockdownů, Jaromír Honzák říká: „Já nejsem připravený, abych si hudbu točil sám doma. Rád natáčím s kapelou, takže jsem potřeboval, abychom se mohli sejít. A vlastně to tak vyšlo. Žádnou překážku jsme neměli, natáčeli jsme až po lockdownu.“

Twenties je třetí album v řadě, které Honzák nahrál s nezměněnou sestavou. Zatímco tedy například v 90. letech intenzivně spolupracoval s polskými hudebníky, nyní má čistě českou kapelu, v níž po jeho boku hrají saxofonista Luboš Soukup, kytarista David Dorůžka, hráč na klávesové nástroje Vít Křišťan a bubeník Martin Novák. 

I když Luboš Soukup působí především v dánské Kodani, Honzák nemá pocit, že by tím jeho kapela jakkoli trpěla: „Hrajeme jen sporadicky, koncerty máme zhruba jednou za dva měsíce. Lubošovo cestování nám tedy situaci nijak nekomplikuje. Domlouvám se s ním stejně jako s ostatními spoluhráči, kteří žijí v Praze.“

Inspirace od pianisty

V další části rozhovoru Honzák líčí, jak nedávno zjistil, že jeho skladby mají smysl i v mnohem menší sestavě než na albu: „Jednou jsme měli domluveno hraní v Jazz Docku a vinou covidu jsme se sešli jenom tři, s Vítkem Křišťanem a Martinem Novákem. A ukázalo se, že Vítek umí „vstřebat“ do klavíru i party saxofonu a kytary. Uvědomil jsem si tedy, že můžeme hrát i jako klavírní trio, případně že by ty skladby mohl odehrát Vítek sám.“

Jaromír Honzák|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Právě klávesista Vít Křišťan výrazně ovlivnil zvuk Honzákovy nové desky. „Vítek to chtěl pojmout hodně elektricky, a když jsem slyšel, jaké zvuky mi nabízí, uznal jsem, že má pravdu,“ popisuje basista, který právě pod vlivem elektrických nástrojů svého mladšího kolegy nakonec bral při nahrávání vedle kontrabasu poměrně často do rukou i baskytaru. Říká však: „Stále se cítím být primárně kontrabasistou a baskytaru vnímám jako takové prodloužení, rozšíření kontrabasu. Rád bych dosáhl flexibility, aby mi to bylo prakticky jedno, ale takhle daleko ještě nejsem.“

Album Twenties není zdaleka jedinou nahrávkou, na které se v roce 2022 Jaromír Honzák podílel. Vystupoval například se Štěpánkou Balcarovou a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v programu, který tematicky navazuje na album Life And Happiness Of Julian Tuwim. Dále Honzák účinkuje například na nových albech zpěvačky Marty Kloučkové a písničkářky a jazzové flétnistky Andrey Šulcové. Zvlášť si však pochvaluje spolupráci s písničkářem Oldřichem Janotou.

Nesamozřejmost setkávání

V závěru rozhovoru je řeč o Jaromíru Honzákovi jako pedagogovi a vedoucím Katedry jazzové hudby na HAMU v Praze. „Program se pěkně stabilizoval. Po počátečních nedostatcích, které jsme cítili zhruba před deseti lety, se to posunulo správným směrem,“ chválí současnou situaci, kdy se na HAMU už nestuduje „po oborech“ (tedy po nástrojích), ale je možné přijímat ke studiu uchazeče o hru na všechny nástroje včetně zpěvu. 

Čtěte také

Jak nachytat Honzáka: otestovali jsme známého basistu

Na druhou stranu však říká: „Horší je, že u posledních přijímacích zkoušek se projevil úbytek zájmu o studium. Vím, že také kolegové na jiných školách pocítili určitý úbytek.“

Příčinu tohoto stavu vidí Jaromír Honzák v nedávné epidemii covidu: „Hodně lidí si řeklo: Proč bych věnoval čas a energii něčemu, co pak může lusknutím prstu skončit? Vždy jsme si mysleli, že to, že se lidé sejdou, je nejpřirozenější věci na světě. A najednou se ukázalo, že tato věc vůbec není samozřejmá.“