Rozhovor měsíce: V Brooklynu s Romanem Pokorným

V prostředí Brooklynu nahrál novou desku s talentovanými hudebníky, které si předtím na základě poslechu nahrávek a sledování videí pečlivě vybral.

Roman Pokorný letos oslavil padesáté narozeniny. Jak říká, „udělal si velkou radost“ a koupil si kytaru Gibson Byrdland, která jej svým zvukem inspirovala k novému albu. Odložil tedy plánovanou cestu do Los Angeles a vydal se do New Yorku. Ještě předtím však pečlivě připravil materiál, který se skládá z větší části z nových kompozic a z menší části ze starších nápadů.

V té souvislosti kytarista prozrazuje, jak na svých albech pracuje: „Musím si nastavit projekt a ten zrealizovat. Zpravidla se snažím, aby to bylo perfektní, ale první den ve studiu pak bývám nešťastný, když to nejde podle mých představ.“ Jako příklad svého perfekcionismu uvádí fakt, že v roce 2000 po natočení alba Blue Point zkoušel zaplatit vydavateli za to, aby CD vůbec nevyšlo.

Své nové album Brooklyn Session chtěl Pokorný od počátku nahrát v sestavě kytara, hammondky, saxofon a bicí. O svých spoluhráčích měl naprosto jasnou představu. Odmítl v Česku známé varhaníky, kteří v New Yorku působí, ať už je to rodilý Čech Ondřej Pivec, nebo v Praze zdomácnělý Brian Charette. „Potřeboval jsem někoho, kdo žije v New Yorku a je světový,“ říká s tím, že nakonec vysněného spoluhráče našel v Patu Bianchim, hudebníkovi nominovaném na Grammy.

Za bicími si od počátku představoval Afroameričana, a to pokud možno nejlepšího v New Yorku. Z několika adeptů, které si vybíral na internetu, jej nakonec přesvědčil Byron Landham. Podobným způsobem si pak vybral „nejlepšího barytoňáka“, saxofonistu Franka Basileho. „Jsou to všichni strašní profesionálové, výborní čtenáři not. Noty měli ode mne předem, ale myslím, že se ani nepřipravovali,“ chválí si své spoluhráče český kytarista.

Na otázku, zda se na albu vedle hráčského umění zmíněných Američanů otisklo něco z atmosféry New Yorku, Pokorný odpovídá: „Ano, ta neuvěřitelná svoboda. New York, to totiž je svoboda.“ A přidává své čerstvé zkušenosti: „Tam se nikdo s nikým nepáře. Když spoluhráčům nestačíte, odepíšou vás, i když si je platíte. Tam neexistuje taková empatie jako u nás.“

Byron Landham, Roman Pokorný, Frank Basile, Pat Bianchi (Brooklyn Session, 2016)|foto: Standa Merhout

Roman Pokorný svou newyorskou desku vydá také na vinylu – podobně jako svá předchozí alba Feelin’ The Spirit a Eldorado. „Připadá mi, že to těm nahrávkám dodává určitou prestiž,“ říká. Na koncertech, kde se dnes prodává většina hudebních nosičů, sice zájemci stále žádají především CD, ale často si někdo koupí jak CD, tak vinylovou desku.

V závěru rozhovoru Roman Pokorný prozrazuje některé své plány. Jedním z nich je projekt elektronického alba. „Jsem IT blázen, trávím dost času na počítači a jsem v tom docela zběhlý,“ říká skladatel a kytarista, který jako výhodu vidí to, že se vyzná jak v elektronickém řemesle, tak v jazzu. Chce tedy vytvořit elektronickou nahrávku, která bude stát na jazzových harmoniích. „Koncepce je jasná, ale realizace náročná. Tím pádem to mohu zveřejnit, aniž bych měl strach, že mě někdo předběhne,“ usmívá se.

Rozhovor s Romanem Pokorný vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu zazněly ukázky z nového alba Brooklyn Session.