Rozhovor měsíce: Vertigo už 15 let hledá svou definici jazzu

Dano Šoltis není pouze bubeník, ale také manažer skupiny, který má na starosti domlouvání koncertů. Na otázku, co je na této činnosti nejnáročnější, odpovídá:

„Dovolat se kapele. Většina členů má totiž rodiny, máme hromadu dalších projektů a starostí. A není už tak jednoduché se sejít a najít si čas na koncerty, na zkoušky a na vznik nové tvorby, jako když jsme byli svobodní a bezdětní. Proto je třeba dnes všechno řešit s větším předstihem, než to bývalo kdysi.“

Divadlo Archa, ve kterém se 4. října odehraje koncert k 15 letům Vertiga, popisuje Rasťo Uhrík jako „velmi dobrý prostor na koncerty, jeden z nejlepších v Praze“. Dano Šoltis dodává: „Archu jsem vybral já, protože to byl jeden z mých snů, zahrát s touto kapelou koncert v prostředí tohoto typu. Přitom nebylo vůbec jednoduché se do Archy dostat. Vertigo totiž v podobných prostorách hraje jen výjimečně, téměř vůbec.“

Jaký význam má pro Vertigo slovo jazz?

V Arše bude znít nejen hudba – jako hosté vystoupí David Dorůžka, Tara Fuki nebo Lenka Dusilová –, ale fanoušci se mohou těšit i na speciální video projekci. Marcel Bárta prozrazuje: „Bude to mimo jiné sled raritních fotek z minulosti a také krátká videa z průběhu těch let.“

V průběhu rozhovoru členové skupiny vzpomínají na osobnosti, které stály u úspěchu Vertiga: například na Alexeje Charváta, který kapele výrazně pomohl s prvními dvěma alby. „On stojí za tím, jak jsme se dostali na scénu,“ říká pianista Vojtěch Procházka.

Z hudebníků, kteří členům Vertiga v počátcích radili a pomáhali, zmiňuje Jaromíra Honzáka, Petra Zelenku nebo Davida Dorůžku: „I když je stejně starý jako my, vrátil se z Ameriky a byl na úplně jiné úrovni, takže je pro nás jako starší autorita.“

Z dalších osobností zmiňuje Dano Šoltis Lucii Kukulovou, bývalou majitelku vydavatelství Amplion Records („V jejím domě stále zkoušíme“), Petra Ostrouchova z Animal Music a mistra zvuku Milana Cimfeho ze studia Sono.

Co všechno skrývá archiv nahrávek Vertiga?

Vertigo je sice především instrumentální skupina, ale přesto v její patnáctileté historii najdeme několik písní s texty. Dorota Barová zpívá – podobně jako v duu Tara Fuki – polsky, což Vojta Procházka to komentuje slovy: „Vždycky se Dorky ptám, o čem ta píseň je, zajímá mě to. Ale pak už to moc nevnímám, zvlášť když zpívá polsky a vlastně tomu nikdo nerozumí.“

Na nejnovějším albu Nononononininini zpívá trumpetista Oskar Török dvě zhudebněné básně slovenského básníka Ivana Kraska. Marcel Bárta přiznává: „Při každém koncertě to poslouchám a ty texty na mne působí čím dál víc, zvlášť u písně Hej.“

Procházka dodává: „Je to takový jakoby naivní text o lásce, ale má svou zvláštní hloubku, která člověka proroste.“ „Text je strašně důležitý. Kdyby to byla jen nějaká sbírka klišé, asi by to v našem podání nemohlo fungovat,“ uzavírá Rasťo Uhrík.

Podívejte se na pozvánku na výroční koncert v Divadle Archa:

Publikum skupiny se prý dělí na dvě skupiny: Jedni chtějí slyšet na koncertech starší skladby, druzí jsou nadšeni z novinek. Vertigo hrálo také v řadě zemí, a jeho členové tak měli možnost sledovat i různé přístupy publika k jejich hudbě.

„Byl jsem nadšený z reakcí lidí v Rumunsku,“ vzpomíná Vojta Procházka, „naopak v Německu je publikum trochu odměřenější, ale i tam jsme měli skvělé zážitky.“ Nyní má skupina před sebou vedle výročního vystoupení v Arše další podzimní koncerty včetně festivalu v Prešově, na který se snažili dostat celých patnáct let.

Rozhovor se členy skupiny Vertigo vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu zazní tři skladby včetně dvou dosud nevydaných.