500 let Bavorského státního orchestru
Víkendové oslavy orchestru, který založil bavorský vévoda Vilém IV., a jehož šéfem byl i Orlando di Lasso. Vysíláme 12. a 13. srpna 8:00-12:00.
Letopisy Bavorského státního orchestru sahají celých 500 let do minulosti a rok 2023 je tedy pro jeden z nejstarších orchestrů na světe rokem jubilejním. V neděli 8. ledna tohoto roku zahájil v 11 hodin v mnichovském Národním divadle velký ceremoniál současný šéfdirigent orchestru Vladimir Jurowski. Program koncertu byl sestaven ze skladeb Richarda Wagnera, Ludwiga Senfla, Orlanda di Lasa a Richarda Strausse, tedy autorů, kteří tvoří kmenový repertoár orchestru.
Své počátky nalézá Bavorský státní orchestr v roce 1523, kdy bavorský vévoda Vilém IV., sběratel a zadavatel umění, zaměstnal skladatele Ludwiga Senfla. Ten byl v té době volný, stejně jako kapela habsburského císaře Maxmiliána I., kterou zrušil jeho následník Karel V. Na svém postu setrval Senfl až do své smrti v roce 1543. Mnichovská dvorní kapela byla ve svém začátku vokálním sdružením, které provozovalo chrámovou vokální hudbu a tak reprezentovalo vévodskou moc.
Prvním proslulým hudebníkem v čele kapely byl od roku 1563 Orlando di Lasso, který byl o sedm let dříve přijat jako tenorista. Po jmenování ředitelem mnichovské dvorní hudby vévodou Albrechtem V. působil v kapele až do konce svého života v roce 1594. Časem došlo k rozšíření činnosti orchestru o instrumentální a operní hudbu, kterou prokazatelně od roku 1651, provozoval nejen na vévodském Alte Hof - Starém dvoře, v centru Mnichova, ale také v přestavěném obilném sále a později v Salvátorském divadle.
Pak se stala jeho domovskou scéno Mnichovská rezidence, kde v Sále sv. Jiří byla v památném roce 1653 provedena první opera L'Arpa festante od Giovanniho Battisty Maccioniho. Kurfiřt Max Emanuel pak zúročil záštitu, kterou jeho předchůdce Ferdinand Maria věnoval Agostinu Steffanimu a roku 1681 ho jmenoval ředitelem komorní hudby. Ten pro kapelu skládal opery, balety, hudbu pro karnevaly a turnaje. O pět let později se stal mnichovským dvorním hudebním ředitelem a poté provozoval Steffani památná představení italských oper. V roce 1688 byl čestně propuštěn, neboť se stal kapelníkem na hannoverském dvoře. Agostino Steffani proslul nejen jako skladatel, ale i jako mimořádně schopný diplomat a církevní hodnostář.
A právě tento Steffani, který se poznal s Händelem v roce 1708 v Římě, nabídl o třicet let mladšímu kolegovi nástupnictví ve své funkci. Hannoverští pak delegovali, jak známo, svého Jiřího I. jako krále Anglie. Dalším významným hudebníkem v čele mnichovské kapely byl za vlády kurfiřta Karla Albrechta Giovanni Porta, opět činný jako ředitel dvorní kapely od roku 1737 až do konce svého života.
Vystřídal ho Andrea Bernasconi, v roce 1755, o kterém se mnoho zpráv nedochovalo. Přišel z Itálie jako operní skladatel a v Mnichově úspěšně provedl několik svých dalších oper a symfonií. Později komponoval výhradně duchovní hudbu. V další etapě své existence nesl ansámbl název Hoforchester – Dvorní orchestr, od roku 1762 až do zrušení monarchie v Bavorsku v roce 1918.
Velkou kvalitativní proměnu orchestru zařídil kurfiřt Karel II. Theodor, neboť přivedl do Mnichova 33 hudebníků ze svého bývalého proslulého dvorního orchestru v Mannheimu. 1. října 1778 tak čítal mnichovský orchestr s vybranými hudebníky původního fundusu a s mannheimskou posilou 65 členů. V roce 1784 se dělili o post dvorního hudebního ředitele mannheimští příchozí Franz Paul Grua a Georg Joseph Vogler, známý jako Abbé Vogler. Ten už byl ale o dva roky později kapelmeisterem na dvoře švédského krále Gustava III.
Památná data pokračují rokem 1811, tehdy založilo jedenáct hudebníků z Bavorského královského dvorního orchestru koncertní řadu zvanou Hudební akademie. A za panování krále Ludvíka I. byl v roce 1836 jmenován prvním generálním hudebním ředitelem skladatel Franz Lachner. Od té doby ho následovalo dalších 22 nositelů tohoto titulu.
Vláda vnuka Ludvíka I., kterému říkali po bavorsku Kini, což znamení král, tedy Ludvíka II., obohatila orchestr o tvorbu Richarda Wagnera. Král pohádek, Ludvik II., se do dějin Bavorska zapsal nejen jako mecenáš geniálního tvůrce „gesamtkunswerku“, kterého povolal do Mnichova, ale také jako vášnivý stavitel hradů, nejznámější je čarokrásný Neuschwanstein. Uctívání Richarda Wagnera vedlo ke světovým premiérám oper Tristan a Isolda a Mistři pěvci norimberští, obě dirigoval pozdější druhý generální hudební ředitel Hans von Bülow, a také Zlato Rýna a Valkýra. Druhé dvě jmenované opery dirigoval Franze Wüllner.
V 19. století tvořili kmenový repertoár další generální hudební ředitelé jako Herman Levi nebo Richard Strauss, následně pak ve století dvacátém Felix Mottl, Bruno Walter, Hans Knappertsbusch, Georg Solti, Ferenc Fricsay, Wolfgang Sawallisch a další, a konečně Zubin Mehta, Kent Nagano, Kirill Petrenko a Vladimír Jurovský. Bavorský státní orchestr měl také mimořádný vztah s Carlosem Kleiberem, který byl v letech 1968 až 1988 stálým hostujícím dirigentem Bavorské státní opery. U příležitosti 200. výročí vzniku Musikalische Akademie, samosprávného koncertního orchestru v rámci Státního orchestru, byl v roce 2011 z jejích řad založen Komorní orchestr Bavorského státního orchestru.
Druhým reprezentativním tělesem, které vytvořili členové tělesa, je soubor Mnichovské operní rohy. Tento dixtuor vznikl v roce 2007, to už byl rok generálním hudebním ředitelem Kent Nagano, který zvuk lesních roku bavorského orchestru velmi obdivoval.
Jedním z nejkrásnějších a nejpamátnějších zážitků v mé dirigentské kariéře bylo setkání se zvukem lesních rohů Bavorského státního orchestru. Tato jistota v intonaci, tato čistota a jasnost v harmoniích, tato homogenita vibrací, toto široké spektrum artikulace, tato síla, tato tajemnost, tato očarovaná magie!
Kent Nagano
Pro dvojí setkání s Bavorským státním orchestrem jsme vybrali operní a instrumentální nahrávky. Konkurzní píseň z opery Mistři pěvci norimberští Richarda Wagnera, árie a scény z oper Xerxes Georga Friedricha Händela, Orfeus a Euridyka Christopha Willibalda Glucka a slavnou Habaneru z opery Carmen George Bizeta. Sóla mají takové hvězdy operního nebe jako byli či jsou Ben Heppner, Walther von Stolzing, Bernd Weikl, Kurt Moll, Cheryl Studer, Fritz Wunderlich, Vesellina Kasarova a Jenifer Larmore. Dirigují Wolfgang Sawallisch, Hans Müller – Kray, Ivor Bolton a Giuseppe Sinopoli.
Vedle ukázek z oper jsou na programu operní celky Zákaz lásky Richarda Wagnera s Hermannem Preyem z roku 1983 a lyrická komedie Arabella od Richarda Strausse, pátého generálního hudebního ředitele jubilujícího orchestru. Hlavní roli Arabelly má Julia Varady. Spoluúčinkuje Sbor Bavorské státní opery Mnichov, sbormistr Günther Schmidt-Bohländer. Obě opery řídí Wolfgang Sawallisch.
Vedle operní hudby uslyšíme i dvě symfonie. V rámci Hudební akademie v Národním divadle dne 3. května roku 1982 tam zaznamenal Mnichovský rozhlas provedení Symfonie č. 7 A dur op. 92 Ludwig van Beethovena. Bavorský státní orchestr řídil Carlos Kleiber. Druhá symfonie v našem programu byla natočena na koncertech 28. a 29. května roku 2018. Je to Symfonie č. 7 Gustava Mahlera a Bavorský státní orchestr řídí Kirill Petrenko. A je to epochální snímek, protože jde o první produkt vlastní nahrávací značky instituce, která zahájila svou činnost v roce 2021 pod titulem Bayerische Staatsoper Recordings se zkratkou BSOrec. Zahájila vydávání vybrané aktuální operní produkce a koncertů a také významných archivních nahrávek ve zvukové nebo audiovizuální podobě.
Kirill Petrenko, donedávna generální hudební ředitel Bavorské státní opery a Státního orchestru, se vedle dalšího repertoáru věnoval především dílu Gustava Mahlera. První koncert během jeho působení byl věnován jeho Třetí symfonii; od té doby byly přidány kreace páté, šesté a sedmé. Zazněla také Píseň o zemi a výběr písní na Rückerta a Chapcův kouzelný roh. Dramaturg Bavorské státní opery, pan Malte Krasting, píše v bukletu kompaktního disku Mahlerovy sedmé symfonie: „Množství zvukových dokumentů s Kirillem Petrenkem na pódiu je pro nenahraditelnou bezprostřednost okamžiku a pro povolení riskovat při posouvání limitů. Jeho ochota zveřejnit záznam programu Koncertu Akademie z 28. a 29. května 2018 dává jasně najevo, že ho výsledek přesvědčuje i po zvážení zásadních výhrad. Nahrávka dokumentuje konsensus mezi orchestrem a hudebním ředitelem, jednotu uměleckého záměru, které lze dosáhnout pouze po letech společné práce a s přesvědčením sdíleným všemi zúčastněnými.“ Tolik Malte Krasting, dramaturg Bavorské státní opery.
