Anketa publicistů: nejlepší jazzové desky roku 2013
Přinášíme ohlédnutí za českými jazzovými deskami loňského roku. Tentokrát se nad nejlepšími nahrávkami zamýšlejí oslovení jazzoví publicisté.
S koncem roku nastává na hudební scéně čas cen a anket. Nejlepší jazzovou desku roku se sice v minulosti pokoušela hledat Česká jazzová společnost, nicméně nejtrvalejší anketou v tomto žánru zůstávají žánrová ocenění v rámci cen Anděl.
K jejich negativům patří poněkud nesourodé spojení jazzu a blues do jedné kategorie, některá omezení daná pravidly (nelze např. hlasovat pro alba vydaná jinou než českou společností) a především upozadění žánrových cen vedle tzv. cen hlavních. Nicméně už v roce 2009 na toto téma prohlásil tehdy oceněný David Dorůžka: „Říkám si, že vlastně můžeme být v naší zemi rádi za to, že jazz a jiné menšinové žánry mají alespoň určitou omezenou šanci na přežití. V některých zemích na východ od nás je to možná daleko horší a taková hudba tam třeba nemá vůbec žádné místo ani možnosti. Takže lepší alespoň takovéto žánrové ceny než žádné.“
Anketa o nejlepší české jazzové album roku, kterou letos poprvé uspořádala stanice Český rozhlas Jazz, si neklade za cíl žánrovým Andělů či jiným cenám konkurovat. Její snahou je odhalit, které nahrávky českých jazzmanů se líbily našim předním publicistům, promotérům nebo vydavatelům. Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno album z těch, která vyšla v roce 2013 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci (sídlo vydavatele nebo poměr českých a zahraničních účinkujících nehrál roli).
Nakonec většina oslovených uvedla nahrávek více. A jejich komentáře, jejichž první část vám dnes přinášíme, dokládají, že rok 2013 byl na české jazzové scéně silný:
Max Wittmann ml. (publicista, ČRo Brno) NOCZ Quartet – Toys, Toys and Toys.Za poutavou a přesvědčivou interpretaci původní, žánrově nespoutané tvorby a také za to, jak tvorba skupiny vyzrála ve srovnání se snímky natočenými v ČRo Brno v roce 2009.
Roman Pokorný – Feelin’ the SpiritRoman Pokorný je dle mého názoru kytarista světové úrovně, ctí stylovou jedinečnost jako jednu z esencí autorské výpovědi.
Igor Wasserberger (muzikolog, publicista)
George Mraz & David Hazeltine Trio – Your StoryPro výjimečnou podmanivost nahrávek a též jako poctu Pavlu Vlčkovi, který tímto titulem uzavřel působení labelu Cube-Metier. Vydal v něm 51 titulů patřících k základům diskografie českého jazzu uplynulých let.
Tomáš S. Polívka (publicista, garant žánrových cen Anděl v kategorii Jazz & blues)
Nedokážu se rozhodnout pro jednu desku, loňský rok byl na domácí poměry vydavatelsky pestrý. Navíc mám pocit, že opět nastává jedno z období intenzivnějšího zájmu jazzových muzikantů o žánrové přesahy, což je mi sympatické. Opět mě nadchl Martin Brunner. Nejen nápaditou melodičností, ale také zručností v propojení pianového tria se smyčcovým kvartetem na desce Martin Brunner Trio & Epoque Quartet – Morning Walks. Sedl mi Vít Křišťan se svými Imprints, který dokáže zabrousit až do jakéhosi „dream popu“, aniž by slevil z vytříbeného vkusu.
Výborný je Milokraj Marty Töpferové a Tomáše Lišky, i když možná do ankety jazzové stanice nepatří (jde přece jen spíše o „světovou hudbu“ než ohlasy lidové tradice v jazzu). Stejně inspirativně působí spojení středověkého chorálu v podání Tiburtina Ensemble a volných improvizací tria Davida Dorůžky v projektu Apokalypsis, i když ze škatulkářského hlediska opět vybočující z jazzu. A kdybych odpovídal v jiné náladě, možná dám přednost přímočarosti a robustnosti The Form Ondřeje Štveráčka, sympatické poťouchlosti Muff Vol. 2 nebo naopak konejšivosti Beaty Hlavenkové v pásmu Theodoros.
Jan Dalecký (hudebník, pedagog, znalec jazzové historie)
Moje volba je jednoznačně:Martin Brunner Trio & Epoque Quartet – Morning Walks.
Ondřej Bezr (publicista, iDnes, šéfredaktor časopisu UNI)
Marek Novotný Quintet feat. Aubrey Johnson – Leland DreamAčkoliv není žádný teenager, pro mě osobně je Marek Novotný objev roku.
Robert Balzar Trio – Discover Who We ArePotvrzení setrvalé kvality, navíc s dalším velkým objevem v sestavě, pianistou Jiřím Levíčkem.
Beata Hlavenková – TheodorosBeata Hlavenková zase jinak, zase za hranice čehokoli, tedy i jazzu; tentokrát přímo do nitra lásky, v tomto případě mateřské.
Pozn. Druhý díl ankety jazzových odborníků přineseme za týden (3. února).
