Brad Mehldau okouzlený prog rockem a biblickými příběhy

Při vytváření myšlenkové a hudební koncepce desky Jacob’s Ladder vycházel Brad Mehldau ze dvou dětských zkušeností. Ze svých náboženských představ, třeba o „žebříku jako z Jákobova snu, po kterém se můžeme dostat blíže k Bohu… album také končí mojí dětskou vizí Nebe“. A z intenzivního poslechu progresivního rocku: „Konkrétně kapel jako Rush, Gentle Giang nebo Emerson, Lake & Palmer, hudby mého dětství, než jsem prostřednictvím fúze Milese Davise, Weather Report a Mahavishnu Orchestra objevil jazz.“

Odtud ostatně název alba a titulní skladby Jacob’s Ladder. Odkazuje na zmíněný biblický symbol a zároveň obsahuje i úpravu stejnojmenné skladby vlivného kanadského prog rockového tria Rush.

Brad Mehldau|foto:Michael Wilson

Právě kapela Rush ovlivnila album Jacob’s Ladder zásadně. Hned úvodní skladba Maybe As His Skies Are Wide se odpichuje od verše a motivu z kompozice Tom Sawyer právě od Rush, z jejich zásadního alba Moving Pictures (1981). V ucelené podobě pak zazní píseň Tom Sawyer na albu znova. Sedmá v pořadí, coby jakýsi předěl. Hlavního pěveckého partu se zde ujal, spolu s mandolínou, newgrassový novátor Chris Thile. Ten ostatně s Mehldauem spolupracuje často a vystupovali spolu i u nás.

Z dalších přímých inspirací a cover verzí zaujme třívětá kompozice Cogs In Cogs, původně od britských art-rockerů Gentle Giant, z jejich alba The Power And Glory (1974). A hlavně zmíněná závěrečná vize Nebe. Tedy skladba Heaven, ve které Mehldau přesně cituje části skladby Starship Trooper (Life Seeker, Würm) od kapely Yes z roku 1971. I zde povznáší nahrávku host, do věru andělského úvodního vokálu se pokládá fenomenální zpěvačka Cécile McLorin Salvant. 

Inspirovaně, ale po svém

V soundu využil Mehldau mimo jiné i dobové analogové syntezátory. Zahrál si třeba na Mellotron, pro zvuk původního progresivního rocku z přelomu 60. a 70. let docela zásadní.

Jindy zase neváhal vkládat do aranžmá nezvyklé archaické nástroje, jak to měli v oblibě i někteří z prog rockerů. V Cogs in Cogs, Pt. 1 a Jacob’s Ladder, Pt. 2 například zazní starobylý nástroj lira da gamba. Hraje na něj uznávaná, v USA působící virtuózka Motomi Igarashi, známá svými přesahy ze staré hudby třeba díky hostování u písničkářky Natalie Merchant.

Zároveň se ovšem Mehldau nenechal zvukovým étosem původního prog rocku omezovat. Využívá i svoji obvyklou, zcela současnou paletu akustických i digitálních prvků. Sám k tomu dodává, že ani vývoj progresivního rocku, oné zdánlivé „slepé vývojové uličky rockové hudby“, se nezastavil. A také se nespoléhá pouze na předlohy, naposlouchané v dětství, ale i na současné odnože rockové a metalové progrese:

„Všichni ti staří prog rockeři ovlivnili novější kapely, které přenesly progresivní prvky do tvrdého rocku, do řvoucího math metalu (math metal, zjednodušeně řečeno, staví na složitých, matematicky odvozených, rychle a agresivně hraných partiturách, pozn. aut.). Platí to i pro současnou skupinu Periphery, jejíž muziku jsem také využil.“ Dodejme, že přepracování hudby Periphery uslyšíme ve skladbě Vou correndo te encontrar / Racecar.

Brad Mehldau|foto:Sofie Knijff

Při úpravách skladeb, komponování a nahrávání se Mehldau držel důležitého předsevzetí: „Snažil jsem se vyhnout čitelným tributním verzím a přímočarému přebírání konkrétních písní, ale raději v některých případech volil spíše výňatky nebo autorská přepracování témat.“

Skutečně, Mehldau někdy zdroj cituje na první dobrou, jindy ovšem přenáší předlohu do kontextu současného vývoje jazzu a také elektronické hudby. A prog rockového repertoáru znalý posluchač zažije zábavné pátrání po předlohách.

Mehldauovi se každopádně opět podařilo využít „svého druhu klasiku“ a přetavit ji v cosi současného a interesantního. Nenatočil pouhé epigonské prog rockové album, ale tvůrčím způsobem přepracoval a přenesl dětskou inspiraci do svého současného hudebního světa. Tenhle styl nadžánrové práce mu stále dokonale sedí, ať už vychází z jakýchkoliv předloh.