Brian Charette: Často mám pocit, že hraji s partou robotů

Brian Charette se etabloval na newyorské scéně jako vyhledávaný hráč na varhany hammond. Jeho kvality ocenili v roce 2014 i kritici Downbeatu, když ho označili za Vycházející hvězdu. O čtyři roky později se již umístil na 5. místě v hlavní varhanické kategorii. Uznávaný skladatel a kapelník účinkoval s hudebníky jako například Joni Mitchell, Chaka Khan, Paul Simon. Brian Charette často účinkuje i na českých pódiích, nejen se svým českým triem, ale i jako host Jazz Dock Orchestra. 

Hudebníci dnes zažívají těžké časy. Jak se daří vám?

Děkuji za optání. Až do půlky března jsem normálně koncertoval, pak propukla pandemie. Ze začátku jsme se všichni báli, mnoho lidí onemocnělo, mnozí zemřeli. Momentálně nekoncertuji, věnuji se intenzivně výuce. 

Je o vás známo, že jste častým hostem na českých pódiích. Kdy jste hrál naposledy v Česku?

Myslím, že to bylo před rokem s Modern Organ Triem na festivalu ve Slaném. Plánoval jsem se vrátit na jaře 2020 a hrát spolu s Liborem Šmoldasem a Tomášem Hobzekem. Měl jsem taky naplánované turné v dalších evropských zemích, ale nakonec jsem byl nucen zůstat v New Yorku. 

Jaké jsou teď vaše vyhlídky na koncertování v New Yorku?

Od října se pomalu obnovuje koncertní život. Začátkem měsíce jsem hrál v klubu Smalls. Kdysi jsem běžně hrál sedm až deset koncertů týdně. Přestože začínám trochu koncertovat, ani zdaleka to není tak často, jako tomu bylo před pandemií. Současná opatření tu umožňují zaplnit koncertní sály a kluby jen do 20% celkové kapacity. Do klubů chodí málo lidí, dvacetiprocentní návštěvnost malého klubu je přibližně patnáct lidí. Velké kluby, jako například Blue Note nebo Jazz Standard, zatím neotevřely vůbec.

Streamování není zrovna cesta, kterou bych se chtěl ubírat. Zaměřil jsem se více na online učení.

Dostávají umělci od vlády kompenzaci?

Amerika se nachází ve špatných časech. Je poznamenána nenávistí a politickým bojem. V této složité situaci se vláda snaží lidem pomoci a mám pocit, že docela úspěšně. Nyní pobírám podporu v nezaměstnanosti, protože ze svých učitelských aktivit si platím pojištění pro případ nezaměstnanosti. V současnosti stát dokonce vyplácí i mimořádné dávky, které za běžných okolností neposkytuje. Měli na ně dokonce nárok umělci, kteří do systému běžně nepřispívali. Zpočátku se ale ne všem žadatelům podařilo podporu dostat, protože systém nebyl na takový objem žádostí připraven.

Zmínil jste, že pomalu začínáte s koncerty, jaké byly ty první říjnové?

Hrál jsem v Smalls Jazz s bubeníkem Arim Hoenigem a basistou Joem Martinem. Jak jsem

Čtěte také

Melanie Scholtz & Brian Charette: New York ze zlaté rybky udělá žraloka

již zmiňoval, v současnosti mě zaměstnává především učení. Zároveň se snažím najít na další sezónu náhradní termíny za zrušené koncerty. Jde to velmi pomalu, protože kvůli nejisté situaci nemá většina klubů vůbec představu o tom, co bude v novém roce.

Mnozí umělci se pohotově přeorientovali na streamování svých vystoupení. Jak jste se s tímto fenoménem vypořádal?

Streamování není zrovna cesta, kterou bych se chtěl ubírat. Zaměřil jsem se více na online učení. Vždy jsem hodně učil a psal instruktážní články, dokonce i pro český magazín Muzikus. Napsal jsem také knihu, natočil videa. Dá se v podstatě říci, že se ze mě stal učitel. Učím hru na varhany a na klavír, radím jak psát tiskové zprávy, starám se o obchodní stránku svých hudebních aktivit, rozhodně se nenudím. 

Na vašem Facebooku mě zaujalo video s kytaristou Oz Noyem a bubeníkem Aaronem Comessem. Jedná se o trvalejší spolupráci?

S Ozem se už nějaký čas známe, hráli jsme spolu už dávno před pandemií. Video natočil chlapík, který se v newyorském studiu Euphoria začíná věnovat natáčení kapel. Poprosil nás, jestli by nás mohl v jeho studiu nafilmovat a použít to jako své propagační video. Hrál jsem i na Ozově novém albu Snap Dragon na hammond B3, Fender Rhodes a Korg Minilogue. V listopadu máme naplánovaný společný koncert.

Prvního prosince vychází vaše sólové album Like the Sun. Jak vzniklo a co vás k jeho vzniku inspirovalo?

Album vzniklo v prvních dnech lockdownu a jsou na něm chytlavé, rytmické autorské skladby s lehce zapamatovatelnými melodiemi a sofistikovanými harmoniemi. Zpracoval jsem mnoho svých nápadů z minulých let. Skladby pojednávají o izolaci, hledání milované ženy a nejistotách spojených s pandemií.

Publikum vás zná více jako varhaníka, než hráče na elektronické klávesové nástroje. Kdy jste začal koketovat s elektronikou?

Elektronika mě vždycky oslovovala. I moje první album s názvem Brian Charette z roku 2000 je celé elektronické. V mládí jsem obdivoval skupinu Yes a Emerson, Lake & Palmer (ELP), které používaly hammondky a analogové syntezátory. V posledních letech se snažím prezentovat svou hudbu také na syntezátoru. Sólové dráze jsem se začal více věnovat přibližně před pěti lety. Většina newyorských hudebníků mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že v současnosti je téměř nemožné udržet si stálou kapelu, která by pravidelně nacvičovala.

V těchto dnech je to dokonce ještě obtížnější. Momentálně se věnuji syntezátorům více než doposud. Mým záměrem bylo dát dohromady nástrojovou kombinaci, která by mi umožnila pomocí kláves rytmicky a harmonicky doprovázet hammond. Jelikož jsem během lockdownu nekoncertoval, oprášil jsem svůj bicí automat se sekvencerem, a tak si dokážu všechno zahrát sám. Na Facebooku předvádím svou hudbu formou virtuálního koncertu. Nástroje programuji tak, aby hbitě reagovaly na to, co hraji. Moje mašinky se pak chovají nahodile a já na ně dál reaguji pomocí kláves.

Do jaké míry se mohou vaše nástroje chovat nahodile?

Úroveň nahodilosti mohu zvolit libovolně, přičemž na bicím automatu mohu nastavit zvuky různých činelů a bubnů. Nebráním se ani používání looperu. Jednotlivé přístroje ovšem ovládám v reálném čase.

Co je při takovém hraní největší výzvou?

Současné sledování a ovládání jednotlivých nástrojů. Často mám pocit, že hraji s partou robotů.

Jak přistupujete ke skládání hudby pro elektronické nástroje?

Nejprve vymyslím na pianu melodii a harmonie, pak naprogramuji jednotlivé části do přístrojů. Nahodilost volím otáčením knoflíku, její úroveň měním i během skladby. Každý nástroj mohu během hraní nezávisle ztišit. Takže i když mám elektronické nástroje předem naprogramované, během hraní do nich zasahuji podobně, jako kdybych hrál v reálném čase na hudební nástroj. Totéž dělám i se sekvencerem, který často hraje akordy. Do toho hraji jednou rukou sólo, druhou potřebuji mít stále volnou. Konkrétním typem algoritmu můžu měnit i délku not. Mohu tak improvizovat podobně, jak to dělám na varhanách.

Na několika videích hrajete přearanžované skladby od Herbieho Hancocka, Waynea Shortera, Weather Report. Do jaké míry vás jejich hudba inspiruje?

Herbie byl jedním z prvních hudebníků, kteří používali syntetizátor Moog. Začátkem 70. let ho používalo několik významných muzikantů: Wendy Carlos na klasické nahrávce Switched-on Bach, Herbie Hancock dokonce použil na Headhunters všechny starší analogové syntezátory. Joe Zawinul zas hrál na syntezátor značky ARP. Tyto syntetizátory mě oslovily nejvíce, proto je rád používám v kombinaci s novými technologiemi. Můj sekvencer má dost kovový zvuk, čímž kontrastuje s teplým analogovým zvukem. Používám i Fender Rhodes s efektovým pedálem phase 90 od firmy MXR. To je zvuk, který používal Zawinul. Mám rád i Elektric Band Chicka Corey, měl jsem dokonce příležitost hrát s Johnem Patituccim a Davem Wecklem. Co se týče jazzové syntezátorové hudby, nejvíce mě ovlivnil Herbie Hancock, kapela Weather Report s Jacem Pastoriem, z rockové hudby již zmínění Yes a ELP.

Ve zprávě o novém albu se zmiňujete o tom, že vaše hudba je zcela nezávislá na politice. Jak jste to myslel?

Mám pocit, že hudba se dost zpolitizovala. V mé tvorbě nenajdete žádný politický podtext, jde mi jen o krásu zvuku a samotné hudby. Současný svět je politicky příliš rozdělen. Je založen na postoji jedné skupiny proti ostatním. Jsem přesvědčen, že lidé mohou vedle sebe fungovat i přes odlišné politické názory, bez hádek a nenávisti. Je nutné si uvědomit vzájemnou podobnost a ne odlišnosti. Mám svůj vlastní politický názor, ale nebudu přeci někoho nenávidět jen proto, že on má jiný. Obzvláště instrumentální hudba je nezávislá na jakékoli politice. 

Brian Charette|foto:Nils Winter

Vraťme se ještě k novému albu. Jedna ze skladeb nese název Honeymoon phase. Co vás k jejímu složení inspirovalo?

Byla to první píseň, kterou jsem složil pro svou milovanou manželku Melanie (zpěvačka Melanie Scholtz, pozn. autora). Odráží krásné období vztahu, když se dva do sebe zamilují. Fázi vztahu plnou citů, kde není místo na žádné problémy, ani na řešení finančních záležitostí.

Vzpomínám si na náš loňský rozhovor s vámi a s Melanie na JazzFestuBrno. Sršela z vás obou spokojenost a harmonie. Takže už mi je všechno jasné – Honeymoon Phase.

Melanie je fantastická žena a úžasná, inspirující umělkyně. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že Melanie je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo.

Jak se jí daří v těchto nejistých časech?

Má se fajn, ačkoli také momentálně nekoncertuje. Intenzivně se věnuje učení. Od té doby, co je v New Yorku, se z ní stala uznávaná umělkyně – dělá různé koláže, věnuje se digitálnímu umění, organizuje semináře.

Jak vidíte v této nejisté době vaše další hudební aktivity? Máte v plánu i orchestrální projekty?

Minulý rok jsem složil hudbu pro Jazz Dock Orchestra a byl bych rád, kdyby se nám ji podařilo nahrát. Zkomponoval jsem i hudbu pro maďarský Modern Art Orchestra. Původně jsme ji chtěli uvést živě v dubnu, ale nevyšlo to. Plánoval jsem také hrát s orchestry v New Yorku, ale budu muset počkat, až se naplno otevřou kluby. Nahrál jsem album s formací 3rd Organ Sextette, mělo by vyjít v březnu 2021 u Steeplechase Records. Představíme ho v dubnu v klubu Dizzy 's v Lincoln Centru. I přes změnu původních plánů věřím, že brzy uvidíme světlo na konci tunelu.