Bubeník Ondřej Pomajsl v poslechovém testu: Hraní s Pražským výběrem byl splněný sen

Ondřej „Pompo“ Pomajsl

Kdo někdy viděl hrát bubeníka Ondřeje Pomajsla, určitě bude souhlasit s tvrzením, že jeho hraní i vystupování na pódiu je plné pozitivních vibrací. Proto jsme se rozhodli, že jej pozveme do našeho pořadu ‒ chtěli jsme vyzkoušet, jakého vlnění se posluchačům dostane, vystoupí-li Ondřej v roli „zkoušeného“ v pořadu Tak to slyším já.

Ondřeje Pomajsla patrně většině posluchačů představovat nemusíme.  Od roku 2013 je členem populární pražské kapely Vltava, ale nadále zůstává členem kapel, na jejichž vzniku se podílel dávno před nástupem k Robertovi Nebřenskému ‒ tzn. Madfinger a TOP Dream Company. Volný čas vyplňuje účinkováním v doprovodné kapele Romana Dragouna a lze jej slyšet i s Los Quemados, Jazz Efterrätt nebo s Maranatha Gospel Choir.

„Bigbíťáci o mně říkají, že jsem jazzman,“ směje se. „Jazz jsem vždycky chtěl umět ‒ jen si myslím, že jazz je hodně extrémní v tom, že ho muzikant musí pořád poslouchat [když ho chce hrát]. Nejen cvičit, ale i poslouchat. Já měl pár oblíbených desek, třeba Resolution od Coltranea. Ale spíš jsem si vždycky oblíbil jednu věc a tu jsem poslouchal pořád dokola.“

Johna Coltranea jsme Ondřejovi nepustili. Zato jsme jej potrápili např. nahrávkou od The Bad Plus: „To je předělaná nějaká strašná popina ‒ já si teď nemůžu vzpomenout na název!… To je super, jak hrajou málo ‒ to já moc neumím (smích).“

Ondřej „Pompo“ Pomajsl

Kdo se Ondrovi líbí z oblasti akustického jazzu? „Jeff Hamilton, Peter Erskine… Antonio Sanchez ‒ mě hodně ovlivnila Pat Metheny Group, i když spousta jazzmenů říká, že už je to v podstatě popík. Antonio Sanchez je král. Ze starších bubeníků? Třeba Buddy Rich. Koukal jsem na nějaká zpomalená videa jeho sól ‒ originály byly vždycky v šílených tempech, ale i když se nahrávka zpomalí, je to pořád dokonale přesné. To snad ani není možný.“

Na identifikaci nahrávky od kapely Simply Red si Ondřej vyhradil celé tři vteřiny: „To i kdyby tam byl jen ten break na začátku, tak bych to poznal. To mám hrozně rád.“

A jaký je celkově Ondrův vztah k popu? „Na hudbě mě obecně baví melodie. Třeba s Romanem Dragounem, i když už to hrajeme po stopadesáté, pořád mám husí kůži ‒ jeho melodie jsou dokonalé. Je to jiná disciplína, než hraní fusion. Ale mám štěstí, že kapelníkům, se kterými hraju, nevadí, když něco v rámci písničky tvořím. Jen to musí mít nějakou štábní úroveň.“

Jak Ondřej vnímá zpívání za bicími?

Účinkování s Romanem Dragounem i Vltavou jsou pro Ondřeje Pomajsla příslovečným „splněným dětským snem.“ Dalším podobným angažmá byly např. dva koncerty s Pražským výběrem, ke kterým se Ondřej dostal přes Lukáše Chejna z kapely Jazz Efterrätt. Jaké byly Pomajslovy dávné bubenické vzory?

„Třeba Tico Torres z Bon Jovi ‒ toho jsem měl i na plakátě. David Koller byl zásadní ‒ i pro kombinaci bubnování a zpívání. Pak jsem viděl v Chomutově v hale hrát Klaudu Kryšpína (Pražský výběr, pozn. aut.), což bylo zjevení. Celý koncert jsem na něj seshora koukal, ostatní dění na pódiu mě nezajímalo. Tihle bubeníci zůstali.“

Lákalo někdy Ondřeje zpívat za bicími, jako to dělá David Koller (nebo Phil Collins, kterého Ondřej poznal na nahrávce legendárních Brand X)? „Ve Vltavě zpívám vokály. Ale kdybych měl zpívat, nebavilo by mě sedět za bicími. Musel bych být vepředu. Zpívat od bubnů není frontmanství (smích).“

Ondřej „Pompo“ Pomajsl

Píseň Come Sunday v podání Dukea Ellingtona a Mahalie Jackson Ondřej neuhádnul: „Mně se ty zpěvačky trochu slévají…“ Kdo jsou Ondřejovi oblíbení zpěváci? „Těch je mraky. Whitney Houston, Michael Jackson, Sting je skvělý. Baví mě, protože zpívá všechno. A třeba mě baví, jak zpívá basista Nathan East. Nebo třeba Chaka Khan. I když mám nějakou živou nahrávku, kde moc dobře nezpívá ‒ ale to nevadí.“

Vojta Dyk v poslechovém testu: České scéně chybí konfrontace se zahraničím

Vojtěch Dyk

V dubnovém vydání Tak to slyším já jsme podrobili sluchovému testu zpěváka a herce Vojtu Dyka. Jak obstál v našem „horkém křesle“?

Marka Guilianu za bicími v další hádance sice Ondřej poznal, ale při desce Davea Douglase přiznal: „Tak to bych určitě neuhádnul.“

Líbí se Ondrovi jazz, který je ovlivněn elektronickou hudbou nebo hip-hopem? „Mám to dost rád ‒ ale často spíše v živé podobě. A když hraju s Maranatha Gospel Choir, tam je také např. vliv r’n’b ‒ ale hudebně je to dost těžké a zajímavé.“

„Hodně špatnej jsem z ill-beatů (smích). Člověk se snaží celej život hrát přesně a najednou přijde něco, co šlape dost prapodivně. Musím na to mít náladu… Roman Vícha nebo Oliver Lipenský to hrajou super. Nebo Chris Dave. Já to moc neumím hrát ‒ ale naštěstí jsem to nikde moc nepotřeboval…“

Koho zajímá, které české bubeníky má Ondřej rád, nebo co si myslí o hraní s big bandy, zveme vás k poslechu!

________________________________________________________

Seznam testovacích nahrávek:

• Slow Change – Mike Stern – Voices – 2001

• Everybody Wants to Rule the World – Bad Plus – Prog – 2007

• Stars – Simply Red – Stars – 1991

• Born Ugly – Brand X – Unorthodox Behaviour – 1976

• Come Sunday – Duke Ellington Feat. Mahalia Jackson – Black, Brown and Beige – 1958

• Enjoy the Silence – Depeche Mode – Violator – 1990

• Molten Sunset – Dave Douglas / High Risk – 2015

• Všechno co chci – Vlasta Redl – Vlasta Redl a skupina Každý den jinak – 1998