Charles Lloyd vzpomíná na souznění se Zakirem Hussainem

Vzhledem k počtu různorodých projektů páně Lloydových raději připomeňme. V roce 2006 vyšlo u ECM vynikající, o dva roky dříve natočené album Sangam nevšedně obsazeného tria s virtuózním indickým hráčem na tabla Zakirem Hussainem Qureshim a Ericem Harlandem, jenž si při té příležitosti občas přesedl od bicích i ke klavíru.

Ke spolupráci došlo naprosto přirozeně. John McLaughlin pozval Charlese Lloyda na jeden z koncertů Remember Shakti. Lloyd se dal v zákulisí do řeči s muzikanty a Hussain tehdy pochválil Lloydovo indickou hudbou inspirované album Geeta (1973). Doslova prohlásil, že „něco takového by chtěl hrát“. Slovo dalo slovo a ti dva se dohodli, že až bude čas, vyzkouší něco společně.

Onen správný čas nastal v roce 2004, kdy Lloyd pozval Hussaina a Harlanda na jeden ze svých koncertů. Díky okamžitému souznění se trio rozhodlo pokračovat ve hraní pravidelně a Zakir pro něj navrhl název Sangam – Soutok. V dávné Indii se tím myslel soutok Jamuny, Gangy a mystické, „z nebeského oceánu“ vytékající „matky řek“ Saraswati. Ovšem Lloyd pohotově určil, s humorem sobě vlastním, jinou podobu soutoku: „No jasně, setkání Gangy, Rio Grande a mocné Mississippi.“

Saxofonista a skladatel Charles Lloyd|foto:Dorothy Darr

Čímž Lloyd popsal i hudební koncepci tria. Slévání amerických inspirací s těmi indickými. Což ve sleeve-note nového alba Sangam & Frineds vyjádřil i poeticky: „S kořeny v mississippském blues, ale ušima, myslí i srdcem nasměrován k Východu, napínám plachty, plavím se vodami při hledání Jednoty.“

Jeden den v Bombaji

Příběh plánovaného druhého alba projektu Sangam započal v únoru 2009, kdy Hussain pozval Lloyda a Harlanda, aby si s ním a dalšími muzikanty zahráli v Bombaji. Na každoročně pořádané akci, věnované památce Zakirova otce, kterým byl legendární hráč na tabla Alla Rakha Qureshi.

Čtěte také

Charles Lloyd v Jazz Testu: Když se jazzový veterán spojí s folkovou písničkářkou

Den následující po zdařilém vystoupení zamířilo trio spolu s několika indickými hudebníky do bombajského studia Nirvana. Sestava se tak rozrostla o karnatický zpěv (Vijay Prakash), bambusovou flétnu bansuri (Rakesh Chaurasia), sitár (Niladri Kumar) a smyčcový nástroj sarangi (Sabir Khan). K tradičním indickým akustickým instrumentům navíc přidal multiinstrumentalista a skladatel filmové hudby Ranjit Barot (známý také spoluprací s Johnem McLaughlinem, Ravim Shankarem, Timem Garlandem atd.) klávesy.

Během onoho dne vzniklo přes 25 minut hudby, ke které se chtěli Sangam časem vrátit a doplnit ji do podoby plnohodnotného alba. „Ovšem vesmír měl jiné plány,“ konstatoval Lloyd smutně po Hussainově smrti 15. prosince 2024.

Nyní se Charles Lloyd rozhodl archivní snímek vydat jako poctu svému příteli a jak sám zdůrazňuje, spřízněnému duchovnímu hledači. S tím, že stopáž alba využije zařazením dalších tří dříve nevydaných snímků „odjinud“. Tedy zachycených během hraní tria v USA. Jak živě, v nejdéle kontinuálně fungujícím kalifornském divadle Lobero v Santa Barbaře (skladba Tagore), nebo studiově.

Saxofonista Charles Lloyd|foto:Dorothy Darr

Souznění napříč kulturami

Ačkoliv deska kombinuje indické snímky s hosty s těmi „pouze“ v základní sestavě tria, navíc pořízenými v jiném čase a na jiném místě, na albu vše hladce zapadne do jediné soudržné suity. I díky promyšlené dramaturgii celku. Pojítkem je tu empatie tria, společný timing, či spíše, lze-li to takto napsat, společná „filosofie“. A samozřejmě Lloydův cit pro hudební postupy indického subkontinentu.

Perkuse a bicí nástroje se jemně prolínají a společně pulsují, žádný se nechová jako „základní“ či „vůdčí“. To samé platí pro melodické linky. Lloyd, jako obvykle, upřednostňuje feeling před kaskádami tónů. Stejně jako hosté, vstupující do hudby vyváženě.

Nejde zkrátka o nesourodou kolekci out-takes neboli zbytků a nedodělků. Dobře, že se Lloyd rozhodl nahrávku zveřejnit. Výtečné debutové album Sangam se po dvou dekádách konečně dočkalo důstojného pokračování.