Chick Corea: méně známé živáky génia jazzu
I když: co je v případě tak zásadní osobnosti „méně známé“? Zvláště jsme-li odkázáni na oficiální stream či video. Ale snad právě koncertní záznamy pomohou zpřítomnit atmosféru Coreovy hudby. A můžeme si třeba představovat, že osud neudeřil a zrovna se připravujeme na brněnské vystoupení mistra. Třebas i x-krát posunuté.
Return To Forever – Live (1977)
Oficiální živý záznam Return To Forever vznikl a vyšel až v samém závěru dráhy významné fusion kapely, tedy pokud nepočítáme pozdější reuniony. Ale i když není v učebnicích historie jazzu zmiňován tak často jako třeba Hymn Of The Seventh Galaxy (1973), rozhodně nejde o žádný úpadkový snímek. V sestavě s dechovými nástroji a vokály, což odpovídalo potřebám repertoáru studiového alba Musicmagic (1977), tehdy kromě klávesisty exceloval druhý zakládající člen skupiny Stanley Clarke.
Chick Corea & Lionel Hampton – In Concert (1978)
Řeknou-li se dvě slova – piano a vibrafon, každému asi naskočí jiná dvě slůvka – Crystal Silence. Neboli geniální komorní spojení Chicka s Garym Burtonem, které jsme ostatně měli to štěstí zažít naživo i u nás. Pianista si ovšem skvěle rozuměl i s jinou legendou, Lionelem Hamptonem. A navíc i v bohatých aranžmá.
Následující koncert, méně známý než studiová spolupráce Chick Corea featuring Lionel Hampton (1980), byl zaznamenán 22. ledna 1978 v Theatre du Casino v Cannes. Na desku se poprvé dostal o dva roky později díky japonským vydavatelům.
Chick Corea Akoustic Band – Blue Note Tokyo 1992
V Zemi vycházejícího slunce Chickovi vůbec vždy dobře rozuměli. A také tam výtečně zaznamenali jeho umění tria. Tentokrát s ním sdíleli pódium i hudební myšlenky John Patitucci a Vinnie Colaiuta.
Lee Konitz & Chick Corea at Woodstock Jazz Festival 1981
Relativně komorní festival se konal k desátému výročí založení Creative Music Studio a účastnila se ho muzikantská špička včetně Pata Methenyho, Jacka DeJohnettea, Anthonyho Braxtona či „našeho“ Miroslava Vitouše. Chick Corea exceloval, zvláště v jeho pověstném umění dua – zde s Leem Konitzem.
Chick Corea & Béla Fleck – Two (2015)
Když se vzpomíná na nezvyklou spolupráci pianisty s banjistou Bélou Fleckem, obvykle vytane člověku na mysli deska The Enchantment (2007). Ostatně získala cenu Grammy. Nicméně koncertní snímek snad ještě lépe oslavuje zvláštní nástrojovou kombinaci a empatii hudebníků. Navíc stačí zavřít oči a možná si vzpomeneme na úchvatný pražský koncert Chicka a Bély.
Bobby McFerrin & Chick Corea New Trio – North Sea Jazz Festival 2002
A když se potkali Chick a Bobby, to se teprve děly věci. Kdykoliv a kdekoliv. K jiskřícím a nečekaným hudebním nápadům bylo navíc třeba připočítat i stejně jiskrný humor. Mimochodem, v New Triu hráli Avishai Cohen a Jeff Ballard a dobře těm dvěma spiklencům rozuměli.
Chick Corea – Jazz In Marciac 2015
Chick Corea byl samozřejmě nejen mistrem komunikace, ale i géniem sólových recitálů. Rozdal na nich oceán radosti a citu. Sám je člověk i na té poslední cestě. Ať je stejně šťastná, jako musely být i pianistovy Múzy.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
