Chris Potter vypráví o Americe, žijící s přízraky minulosti

„Stejně jako mnozí Američané se snažím vyrovnat se všemi složitostmi a rozpory naší země. A právě pohled do minulosti nám často pomáhá lépe pochopit současnost. Proto jsem napsal suitu, v níž se zabývám odkazem Johna Browna a jeho útoku 16. října 1859 na zbrojnici v Harper’s Ferry ve Virginii, kterým chtěl vyvolat povstání otroků za svobodu,“ vysvětluje Potter ve sleeve-note k nahrávce.

Potterovi se podařilo vystavět poutavý příběh. A možná vytvořit jedno ze svých nejvíce ambiciózních děl.

„I když byl útok neúspěšný, proslov odsuzující otroctví udělal z Johna Browna hrdinu Severu a připravil půdu pro občanskou válku, která vypukla o necelé dva roky později,“ pokračuje Potter.

Autorovi pochopitelně nejde o nějaký hrdinský epos na téma činu Johna Browna, „jehož duch však kráčí dál“, jak se to zpívá ve známé písni. Natož, probůh, o oslavu násilí, ač vedeného ve jménu dobré věci.

Právě proto, že si je vědom ambivalence Brownova odkazu (kdy bývá bojovník za lidská práva označován jak za hrdinu a mučedníka, tak za „teroristu“ své doby), vybral si Potter jeho činy a osobnost jako dokonalou předlohu suity. Náladami hudby pak „prozkoumává rozpor násilí a ideálů, a také víru, obětavost a zároveň nevyřešené napětí, stále přetrvávající v životě Američanů“.

„Nemám žádné jednoduché odpovědi. Jenom pocit, že naše země je krásná a zároveň nám láme srdce, protože v ní stále žijeme s přízraky minulosti,“ shrnul autor poselství suity.

Cílem hudby se tak jeví snaha alespoň trochu přispět ke smíření, vstřícnosti, uvědomění si těchto přízraků. Protože jenom tak, jak by řekli idealisté, se snad lze vyhnout věčnému opakování stejných chyb?

Tradiční inspirace, ale ne retro

Aby mohl posluchač lépe sledovat myšlenky autora a vkládat vlastní asociace, sepsal Potter do sleeve-note i konkrétní i předlohy jednotlivých vět suity. Například část Sister Annie inspiroval entuziasmus tehdy patnáctileté Brownovy dcery, jež pomáhala otci a jeho spolubojovníkům s přípravou na boj.

Titul celé suity pak pochází z básně October 16 spisovatele a aktivisty Langstona Hughese, jenž měl k dějinným událostem osobní vztah. Jeho babička bývala manželkou jednoho z Brownových spolubojovníků, padlých během nezdařilého útoku na zbrojnici.

Chris Potter|foto:Dave Stapleton, Český rozhlas

Vyjádření myšlenek muzikou přitom promyslel Potter do detailu. Jde o přesně vypsané kusy, inspirované kořeny americké hudby, konkrétně dle jeho vlastních slov blues, folkem či meziválečnou kompoziční prací Aarona Coplanda. Ovšem pojaté zcela současně.

Niterné napětí a nejistotu z pocitu bezpráví evokuje například záměrná disonance v aranžmá skvělé Frisellovy kytary v úvodní krátké expozici tématu Alive With Ghosts Today Part 1. Sister Annie nese odlehčený funkový groove.

Autentičnosti vyprávěného příběhu, ve kterém si Potter držel daleko od těla jakýkoliv patos či pustý sentiment, odpovídá i obsazení „maloměstské kapely s omezenými možnostmi, ale hluboce osobité“. Ale opět tu nejde o nic starosvětského, a tak může třeba Burniss Travis bez problému hrát na elektrickou baskytaru.

Pečlivě volil autor také sólové nástrojové hlasy. Housle Sary Caswell jsou zvláště důležité například v baladě This Earth Would Have No Charms For Me, vykreslující smutek vdovy po Johnu Brownovi. Samozřejmě vedle stejně procítěného Potterova saxofonu.

Potterovi se každopádně podařilo vystavět poutavý příběh. A možná vytvořit jedno ze svých nejvíce ambiciózních děl.

PR materiály, labelem poskytnuté k recenzi s předstihem před vydáním alba, bohužel nezahrnovaly WAV s bonusem tzv. luxusního vydání titulu. Ten obsahuje navíc dvě převzaté kompozice, „přilepené“ za autorskou suitu. Jednou z nich je Coltraneův a lidový motiv Song Of The Underground Railroad, tou druhou – úryvek z Dvořákovy Novosvětské. Což by mohlo být velmi zajímavé. Objevme si „přídavek“ později sami.