Chvála spořivosti
Spořivost a lakota jsou dvě strany jedné mince. O různých podobách vztahů k penězům nás přesvědčí úryvky z nahrávek, jež pocházejí ze 30. let 20. století.
„Však jednou bude peněz dost, vždyť spořivost je krásná ctnost“, zpívá se v písni Já si šetřím do prasátka, kterou si můžete poslechnout ze zvukového záznamu. Píseň napsali pánové Tobis, Špilar a Mírovský a zpívali ji v druhé polovině 30. let s orchestrem R. A. Dvorského Oldřich Kovář a Máňa Hanková. Píseň vyjadřovoala pozitivní vztah k šetrnosti, kterou - v mnohem vážnější rovině - vychvaluje také dr. Otakar Cmunt.
Doktor Otakar Cmunt, předseda spolku Československých spořitelen, velebí podstatu spořivosti coby přírodního jevu. Jeho chvála spořivosti zazněla ve vysílání pražského Radiojournalu v říjnu roku 1932.
V příspěvku dr. Cmunta je spořivost představena jako nepochybná lidská ctnost. Stačí však jen málo, stačí jen větší míra závislosti na penězích a spořivost se může snadno zvrátit ve vlastnost, která je tradičně hodna odsudku – tedy v lakotu. Nejslavnějším lakomcem světové dramatické literatury je nepochybně Moliérův Harpagon. Nabízím vám nyní známý Harpagonův monolog – ovšem ve zcela neznámé nahrávce. Na ocelové gramofonové desce ji před několika lety rozhlasovém archivu objevil kolega Miloslav Turek. Harpagona na ní hraje Jaroslav Hurt a inscenaci režíroval Miloslav Jareš. Všimněte si neobyčejně nápadité práce s hudbou a sborem. Tato rozhlasová verze Lakomce zazněla ve vysílání 30.prosince 1937.
