Ďábel a hudební génius. Harmáček a Šmoldas diskutují o Davisovi

Petr Harmáček, který se Davisovi věnoval i ve své bakalářské práci, výstižně popsal Davise jako „ďábla a hudebního génia v jedné osobě.“ Zdůraznil Davisovu jedinečnou schopnost přizpůsobit se době a zároveň do každého období vnést svůj nezaměnitelný rukopis. „On vzal něco, co vždycky bylo v té době nějakým způsobem novátorský, a dal do toho nějaký svůj rukopis,“ uvedl Harmáček, čímž vystihl Davisovu neustálou inovaci a schopnost transformovat hudební styly.

Zleva Libor Šmoldas, Petr Harmáček|foto:Petr Vidomus

Libor Šmoldas, jehož nové album nese provokativní název Sorry Miles, se v pořadu dotkl zajímavé problematiky autorství jazzových standardů. Vysvětlil, že mnoho skladeb, které Miles Davis proslavil a učinil z nich ikony jazzu, ve skutečnosti napsal někdo jiný. „Spoustu písniček a hlavně slavnejch jazzovejch standardů, který měl Miles zaregistrovaný a hrál a proslavil a učinil tím, čím jsou dnes, tak ve skutečnosti napsal někdo jiný,“ řekl Šmoldas. Přesto však zdůraznil, že Davisova interpretace a způsob, jakým tyto skladby hrál a nahrál, byly klíčové pro jejich status. Jako příklad uvedl skladbu „Donna Lee“, která je kontrafaktem na starou píseň „Indiana“ a jejíž autorství je často mylně připisováno Davisovi, ačkoliv pravděpodobně vznikla v okruhu Charlieho Parkera.

Oba hosté se shodli na Davisově výjimečné roli kapelníka a jeho instinktu pro objevování a kombinování talentů. Petr Harmáček připomněl, že Davis byl schopen spojit lidi, kteří spolu ještě dříve nehráli. Příkladem je jeho Druhý velký kvintet s Tonym Williamsem, Herbiem Hancockem, Ronem Carterem a Waynem Shorterem.

Stejná esence navzdory změnám

Diskuse se stočila i k modální improvizaci, termínu úzce spojenému s Milesem Davisem. Libor Šmoldas vysvětlil, že Davisův přístup k improvizaci byl vždy spíše modální, i když vyrůstal na bebopu. „Za mě Miles, jeho přístup k improvizaci a k hudbě byl vždycky

Čtěte také

Bouráme schéma. ČRo Jazz věnuje celý den Milesi Davisovi

modální, ať už má zrovna modální období, jak se to dneska označuje anebo ne,“ prohlásil Šmoldas. Petr Harmáček doplnil, že modální období pro Davise znamenalo „brutální otevření“ a umožnilo mu ukázat, že „méně je více.“ Modální jazz zjednodušil harmonickou strukturu a umožnil hudebníkům soustředit se více na motivické hraní a práci s melodií.

Navzdory všem změnám stylů a kapel, které Miles Davis během své kariéry prošel, jeho hudba si udržela jedinečnou esenci. Libor Šmoldas poznamenal, že „Miles hraje furt stejně a jediný, co se mění, je to okolo.“ Tato esence, včetně bluesového cítění, byla přítomna v jeho hře od raných let až po pozdní období. Celý záznam debaty poslouchejte výše.