Dan Bárta na karaoke… s bigbandem Gustava Broma

Nápad na spolupráci zpěváka s Bromovci vznikl v roce 2020, kdy big band slavil 80 let existence. Protože, cituji, „na koncertech orchestru vždy hostovaly největší hvězdy jazzu i popu“. Kvůli známým peripetiím na koncertní slávu nedošlo, ale posun alespoň umožnil oslavit dvě další kulatá výročí. Tisková zpráva připomíná, že letos uplynulo 100 let od narození zakladatele Gustava Broma. A také 30 let od vydání prvního alba Dana Bárty, tehdy zpěváka kapely Alice.

Trojí výročí je jistě chytlavá vějička a dobré téma pro PR. Nicméně nejlepší na albu I Killed This Song At Karaoke Last Night je, že se bez vějiček a berliček obejde. Patří k muzikantsky přesvědčivým a nadčasovým titulům. Přitom vzniklo vlastně neplánovaně, tak trochu jako z nouze ctnost, místo plánovaných koncertů.

„Chystal se koncert se mnou jako hostem, jenže covid, dvakrát se to překládalo, a nakonec to stejně nedopadlo. Dirigent Vlado Valovič mi posléze navrhnul, abychom připravené skladby ve studiích Českého rozhlasu nahráli, když už je máme zaranžované a nacvičené. A přišla další vlna covidu,“ popisuje Dan Bárta okolnosti nahrávání.

Zpěvák také vysvětluje, že pojmenování alba není zase tak prvoplánově legrační, jak by se mohlo zdát: „Nebylo do čeho píchnout, žádný hraní, žádný vyhlídky a nic. Pitomý, osamělý, prázdný, takový dost zoufalý období. On to ten název desky vlastně i evokuje. Karaoke je, myslím, v jistém smyslu dost osamělá činnost.“

Od Bacha po… Broma?

Výběr repertoáru by mohl při pohledu do bookletu vypadat jako pěkný galimatiáš. Veškeré pochyby se ovšem rozplynou hned po prvním poslechu alba. Dramaturgie působí, světě div se, naprosto soudržně. A to zpěvák a big band sesypali na jednu haldu písně z tak odlišných a nejazzových zdrojů jako osmdesátkový hit Sweet Dreams (Are Made Of This) od Eurythmics nebo píseň Human od indie kytarovky The Killers.

Na konzistentním vyznění mají určitě lví podíl aranžmá Miroslava Hloucala. Protože jak známo, styl dělají právě aranžmá, nikoliv nápěv písně. I výše zmíněné „nepravděpodobné“ kusy totiž Hloucal dokázal přetavit do podoby swingujících bigbadových kompozic.

Poslechněte si více o Bártově cestě k jazzu:

Využití tradičních forem, kdy i úprava rockové skladby zní jako standard ze zlatých bigbandových časů, ovšem doplňují moderní aranžérské postupy a současný sound. Nejde o pusté „retro“, Bromovci s Bártou ze stereotypů často s chutí vykročí. Nápadně třeba v originální úpravě písně Satan od australského elektronického hudebníka Olivera Hugha Perryho alias D.D Dumbo.

Nelze pochopitelně přeslechnout ani zásluhy zpěvákovy. Různorodost skladeb dokáže překlenout vlastním výrazem. Zdánlivě extrémní výkyvy mezi výše uvedenými skladbami a třeba úpravou domácího evergreenu Jiřího Suchého Pramínek vlasů tak vlastně ani nevnímáme.

Čtěte také

Dan Bárta: Hledáme odpověď, ale podstatná je otázka

Aby album vyznělo celistvě, byl Pramínek vlasů přetextován coby Big Band Twist do angličtiny. Na jedné straně škoda krásné češtiny, na straně druhé by český text asi opravdu z desky vyčníval. A věřím, že pan Suchý jako autor hudby je nadšený, že i ve Šlitrově stínu napsal tak autentický světový standard.

Bigbandová úprava ostatně sluší i Bártově spoluautorské skladbě Intropicture, původně krátkému úvodu alba Entropicture (2003) kapely Illustratosphere. Už její původní verze, přiznávající swingové kořeny, ke zaranžování pro jazzový orchestr sváděla.

Kvůli pandemii opakovaně posouvaný společný koncert Dana Bárty a Rozhlasového big bandu Gustava Broma na JazzFestBrno proběhne 7. listopadu v Sono Centru. Pokud ale čtete tyto řádky v době, kdy už je pozdě na cestu do Brna a koncertní provedení repertoáru vás zajímá, můžete si v kalendáři zatrhnout další datum: 14. prosinec v budově Českého rozhlasu v Praze.

Pozn. Album vychází také na LP.