David Kollar: ambient z karantény na novém albu

Deska A Sense Of Destiny vznikla poněkud nečekaně. Když si David Kollar přivezl jako „suvenýr“ z turné Crime On The Bunny Live z října 2021 onemocnění covidem. A povinnou desetidenní izolaci se rozhodl strávit tvorbou ve svém domácím studiu „o rozměrech 23 metrů čtverečních“:

„Seděl jsem v té karanténě a říkal si, že každý den nahraji jeden kompletní track. Čtyři až devět minut,“ vzpomíná skladatel v rozhovoru pro časopis Harmonie. „Poslal jsem vše Arvemu po stopách a on začal na materiálu pracovat.“

Prvotní koncepce daná i vznikem v krátkém, inspirovaném časovém období je na skladbách znát, i když nakonec je tracků dvanáct a původní záznamy doznaly značných proměn:

„Arve vzal například jednu stopu z tracku č. 6, pak druhou z tracku č. 2. Na závěr koláže nalepil stopu z tracku č. 9. Teprve nad takto sestavený základ nahrál trubku. Ví, jak materiál uchopit, a vnímal v něm další rozměr. Pak mi to celé vrátil a na nahrávce jsem pracoval zase já,“ pokračuje Kollar v popisu vzniku alba.

V tiskové zprávě pak autor dodává, že během tvorby v karanténě na sebe nechal působit konkrétní filmová díla. A také přemýšlel o objektu Oumuamua, o prvním tělesu prokazatelně pocházejícím z mezihvězdného prostoru mimo Sluneční soustavu, zaznamenaném v okolí Země. Pravděpodobný původ Oumuamua byl totiž odhalen právě v době vzniku alba.

Právě vesmírný posel Oumuamua tak patří k „hlavním tematickým liniím alba“. I to určitě jednotí nálady skladeb a přispívá k faktu, že navzdory tvůrčímu ping-pongu zůstala cyklu skladeb zachována hlava a pata.

Léčivá tichost

Album nezapírá minimalistické prvky, slyš třeba krátké repetitivní „kolečko“ The Hope. Další kusy ale mají málem folkové vyznění. Například hned úvodní, vznosný nápěv Alma And The Silhouette Of Hope a navazující Ihe Impact Of Childhood. Nebo druhá, katarzní polovina kompozice Shadows Behind Pillars, následující po dramatičtějším sonickém vzepětí. Jemná trubka tu melodicky zpívá nad průzračnými, rozloženými akordy akustické kytary s jen lehkým „syntetickým“ pozadím. Nemluvě o decentních miniaturách The Wish či závěrečné Remaining Memories.

Tvůrci ale nerezignovali na zvuková dobrodružství a překvapování posluchače. Například v Before The Rain se ozve vzdálený sampl operního zpěvu. Jako když v typické náladě města před deštěm kráčíte prázdnou ulicí kolem koncertního sálu.

Ale především, celou desku provazuje konejšivá, ambientní nálada. Ne, že by nedošlo na vzruchy, ale navzdory okolnostem vzniku jde o nahrávku pozitivní, plnou naděje. Nikoliv tísně a klaustrofobie, jak by se možná dalo čekat.

K tiché, poklidné atmosféře přispívá samozřejmě nejen rozvolněnost skladeb, ale i samotný sound. Kollar klade důraz na akustické nástroje, vedle akustické kytary například na latinskoamerickou obdobu mandolíny charango či chcete-li ronroco. Stejně Henriksen volí tlumené, málem flétnové rejstříky svého nástroje.

I když samozřejmě nechybí ani vrstvení elektronickými efekty dotvářených zvukových ploch. Ty dodávají nahrávce i jistý „kosmický“ rozměr, o jehož „soundtracku“ jsme si udělali představu asi podle filmových science-fiction. Možná právě tohle je stopa, kterou zanechalo v koncepci nahrávky torzo planetky Oumuamua. I když tisková zpráva nabízí i další výstižnou asociaci: „Soundtrack k mořskému přílivu.“

K „hladivému“ efektu hudby přispívá i mix nahrávky, kladoucí důraz na mlžné prolínání zvuku, o který se postaral norský producent Helge Sten alias Deathprod. Tedy sám specialista na drone a ambientní hudbu.

Navzdory natáčení v izolaci a na dálku, na lince mezi domácími studii v Prešově a švédským městečkem Mölnycke, kde sídlí Arve Henriksen, zní deska A Sense Of Destiny sevřeně. Nápady jsou logicky provázané, jako kdyby snímek vznikal při přirozeném sehrávání a v těsné komunikaci. Páté Kollarovo album ve spolupráci s Henriksenem je dost možná i to zatím nejlepší.