Delvon Lamarr šíří pozitivní vibrace

Delvon Lamarr Organ Trio, známé také pod zkráceným názvem DLO3, samo sebe charakterizovalo velmi trefně: „Specializujeme se na zapomenuté umění ‚feel good music‘. A mezi ingredience tohohle návykového koktejlu patří soul jazz 60. let.“ Poslech energické a zároveň pozitivní a pohodové desky I Told You So opravdu k dobré náladě přispívá.

Zároveň není třeba dodávat, že pánové nehrají žádné vyložené retro. Delvon Dumas alias LaMarr jistě má rád Jimmyho Smithe s jeho výlety od soul jazzu po jazz funk a ochotně to přiznává, stejně jako se mu líbí R&B/funkoví Booker T. & The M.G.‘s. Nebo ctí kořeny hard bopu či blues. Ale hraje dnes a tady. Což je nejvíce nápadné asi v groovech a pojetí rytmu, vycházejícímu vstříc současným „tanečníkům“.

Hammondkář Delvon je jistě dominantním instrumentalistou, kytarista Jimmy James (občanským jménem Jarbille Williams) mu ovšem víc než jen sekunduje. Odsekává svoje rytmické party i sólové improvizace příjemně „odrzle“, s méně než je v jazzu zvykem „kulatým“ či s vyloženě ostrým zvukem. Naprosto si zaslouží pozornost, když se v Call Your Mom nebo I Don’t Know přehoupává do polohy tahouna tria.

Bubenická stolička v DLO3 je zřejmě poněkud horká, vystřídalo se na ní už několik hráčů. Současným „třetím do mariáše“ se stal bubeník Grant Schroff, známý z další seattleské kapely Polyrhythmics, míchající funk, psychedelický rock a afrobeat. Do tria zapadl výborně, muziku pohání s patřičným důrazem a zároveň i nadýchanou elegancí.

Delvon Lamarr Organ Trio|foto:Novo Productions

Mimochodem, jako host se na albu objevuje další zakládající člen Polyrhythmics, kytarista Ben Bloom. O zpestření se postará ve skladbě Right Place, Right Time. Kytary obou hráčů tu na sebe přátelsky „poštěkávají“, promiňte ten příměr, jak dva hrající si psíci.

Sentimentální výlet do 80. let

Na album autorských skladeb a improvizací zařadilo DLO3 jeden výrazný cover, který v podobně singlu jistě dokáže přitáhnout pozornost širšího publika. Nakolik se vám v kontextu alba bude pozdávat, ovšem záleží možná na tom, zda jste vyrůstali v 80. letech. A následně na tom, zda ve vás tehdy donekonečna omílaná melodie Careless Whisper (původně 1984) popového dua Wham! vzbuzuje sentimentální pocity, nebo vám prostě leze krkem.

Delvon a spol. svoji verzi Careless Whisper pojali přímočaře, na první dobrou až první vlezlou. Bez výrazných harmonických změn. Kytara prostě nad kily varhan drží původní melodii zpěvu, pak se role prohodí a píseň pokračuje v trochu živějším a těkavějším rytmickém pojetí, ale pořád až moc polopaticky. Abych nekřivdil, později oba pánové notoricky známý nápěv přece jen trochu přefrázují, jenže z vyjeté stopy nevybočí ničím opravdu zajímavým. Kdo však není postižen antipatií a třeba se s melodií setkává poprvé, možná ocení její chytlavost. A pozitivní vibrace celého alba jeden přeslazený cajdáček neporuší.

K velmi povedeným kusům patří úvodní Hole In One, vystavěná od sympaticky jednoduchého a výrazného kytarového riffu, s nepřehnanými vyhrávkami varhan a dostatkem vzdušnosti v aranžmá, a hlavně s roztančenou funkovou náladou. Nebo Girly Face, kde LaMarr ukazuje, že nakažlivé melodie si nemusí půjčovat z popových hitů, ale umí si je napsat sám a s dobrým vkusem.

Sílu má také blues From The Streets, ve kterém nálada potemní, ale nikoliv směrem k ponurosti. Naprosto tu fascinuje docela jednoduchý, ale málokdy v jazzu slýchaný „trik“, kdy volný prostor šestnácti taktů pro samotné bicí Grant Schroff ničím nezahltí, prostě jen... pokračuje v základním rytmu. Efekt zvukového zprůzračnění působí najednou daleko zajímavěji a nápadněji, než kdyby rozjel divoké a komplikované sólo.

Máme-li srovnávat novou desku s prvotinou Close But No Cigar (2016, úspěšná byla ovšem až o dva roky mladší reedice), vlastně k nijak výraznému posunu nedošlo. Ale proč také, DLO3 si sotva našli svoji parketu a všechno funguje jak má. Je jen logické, že Delvon a spol. na druhé studiové desce (ještě vydali koncertní album Live At KEXP!, 2018) pokračují cestou nejmenšího odporu. Na vývoj budou mít ještě času dost.

Ostatně deska I Told You So v nelehkých časech, logicky plných závažných a samozřejmě potřebných uměleckých výpovědí, potěší právě vyvažováním nálad. Tím, jak je odlehčená.