Dianne Reeves: Hudba je moje vášeň

5. březen 2012

Do Prahy již po čtvrté zavítá Dianne Reeves. Jedna z největších žijících jazzových zpěvaček vystoupí na Jarním gala Strun podzimu v pražském Obecním domě (14. 3.).

Svou pěveckou technikou a projevem vycházejícími z gospelové tradice patří do první vokální ligy, kam se propracovala nejen díky svému talentu a vysoké úrovni svých živých vystoupení, ale i díky bohaté a vyvážené diskografii především na značce Blue Note. Zpěvačka sice neskrývá své upřednostňování živého vystupování a osobní kontakt s publikem, kritika a posluchači si ale cení i jejích studiových projektů jako byla alba Bridges (1999), The Calling (2002) nebo účelový formát přesahující hudbu k filmu Good Night, and Good Luck (2005).

Jak je jejím zvykem, i na své zatím poslední album When You Know z roku 2008 Dianne Reeves zařadila vedle jazzových standardů i několik populárních písniček z pera Normana Whitfielda nebo Minnie Rippertonové, k nimž přistupuje s vážností a nasazením hodným rodačky z michiganského Detroitu, kolébky soul-popového stylu spojovaného s nahrávkami Motown Records.

Vstupenky na pražský koncert můžete vyhrát v soutěži tohoto týdne.

Náš spolupracovník DJ Mobley pořídil se zpěvačkou profilový rozhovor pro časopis Harmonie. Se svolením vydavatele přinášíme krátký úryvek:

Vaše poslední studiové album When You Know vyšlo v roce 2008, to předchozí v roce 2003. Zdálo by se, že jste v hudebním smyslu slova spíše stoupenkyně „slow food music“ než hudebních rychlovek, není-liž pravda ? Je to projev určité filozofie anebo důsledek nedostatku času pro studiovou práci?

02570048.jpeg

Dlouhé pauzy mezi mými studiovými výstupy souvisejí s tím, že člověk musí žít, aby mohl něco tvořit... alespoň pro mě je život součástí toho procesu. Vím, že lidé by si přáli, abych měla každý rok venku novou desku, ale u mě to tak nefunguje. Ani v době, kdy jsem dostala Grammy tři roky po sobě (pozn. redakce: Dianne Reeves je jedinou zpěvačkou, která v letech 2001-3 získala Grammy za nejlepší jazzový vokální projev za tři následná alba: In the Moment - Live In Concert; The Calling - Celebrating Sarah Vaughan a A Litle Moonlight, k nimž se v roce 2006 přidala další Grammy za soundtrack ke Clooneyho filmu Good Night, and Good Luck) to tak ve skutečnosti nebylo a poslední cena byla za filmovou hudbu. Já prostě potřebuji čas na to, abych zjistila, co chci lidem sdělit a udělat to s absolutním nasazením, poctivostí a jasně.

Co se skrývá za projektem Sing the Truth, s nímž objíždíte svět v doprovodu vašich kolegyň zpěvaček Angélique Kidjo a Lizz Wright ? A jak to děláte, že se v podobném hvězdném obsazení vyhnete nebezpečí vokální „hvězdné války“ ?

Odpovím nejdříve na tu poslední otázku. My spolu vystupujeme ze vzájemné úcty k tomu, co specifického má každá z nás na srdci, co může přidat vlastního a jedinečného. Vůbec o tom nepřemýšlíme jako o nějaké soutěži a je trochu zvláštní, jak lidé spekulují o tom, že tři ženské spolu určitě nemohou vyjít atd., zatímco nikdo nekladl podobnou otázku v případě „tří tenorů“..! Lidé zapomínají, že ženy mají velmi vyvinutý smysl pro vzájemnou podporu („nurturing nature“), my jsme se prostě daly dohromady, protože jsme chtěly společně něco říct: původně šlo o poctu jiné velké umělkyni – zpěvačce Nině Simone, která nás všechny hluboce poznamenala. A protože nás to společně tak bavilo, rozhodly jsme se dát se znovu dohromady a rozšířit náš záběr na oslavu dalších žen, které nás ovlivnily – tzn. zaměřit se na naši hudbu a na ženský vokál. Ale skutečně mě mrzí, když lidé očekávají od žen nějaké vzájemné bojování, protože to prostě neodpovídá skutečnosti.

V Praze Dianne Reeves doprovodí kytaristé Romero Lubambo a Russell Malon:

Asi jsem se nepřesně vyjádřil. Narážel jsem spíše na soutěživý rozměr, který v jazzové historii a mytologii provázel společné koncerty či pódiová klání např. bebopových či swingových saxofonistů apod.

Rozumím vám, ale i v tomhle případě, i když třeba večer předtím nahrávali ve studiu tak, aby přetrumfli jeden druhého, tak když vstoupili na pódium, stejně nakonec nechali své ego v šatně, protože jim společně šlo o hudbu a o krásu. Protože dělat hudbu společně, to je ještě něco jiného než vystupovat jako sólista.

Když jste před pár lety vystupovala ve střední Evropě, zapůsobily na vás Klimtovy obrazy ve Vídni. V Praze jste zanechala tak silné vzpomínky, že vás pořadatelé festivalu zaměřeného především na vážnou hudbu zvou do Prahy znovu. Jak na vás zapůsobila Praha ?

Je to úchvatné město z hlediska architektury, které musí člověk vidět, aby tomu uvěřil. Ale ze svých tří návštěv Prahy si hlavně vzpomínám na velmi sofistikované publikum, které mě pozorně následovalo ať už na cestě improvizace nebo příběhu, který jsem zrovna vyprávěla. Mám ráda aktivní posluchače a takové jsem v Praze potkala.

Jde pouze o úryvek rozhovoru. Celý si jej můžete přečíst v únorovém čísle časopisu Harmonie.

autor: DJ Mobley
Spustit audio