Dominik Duka: Hromnice v pohraničí
Na Hromnice o hodinu více, říká lidová pranostika. Na tento den však také připadá katolický svátek Uvedení Páně do chrámu. Jak o něm mluví Dominik Duka?
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, v první glose týkající se Hromnic jsem se zamýšlel nad smyslem řeholního života. Říkal jsem, že řeholníci a řeholnice k nám nepřicházejí z jiného světa, i když tak občas vypadají, ale přinášejí jiný svět do toho našeho.
Mají totiž jiná měřítka, svoje ideály, pro které žijí a které paradoxně dnes stále přitahují řadu lidí. Zcela se oddat nějakému ideálu, darovat se ostatním lidem – to zní trochu románově nebo filmově, ale i takoví lidé žijí mezi námi. Jim chce papež věnovat pozornost po celý rok 2015.
Ti, kdo se zasvětili řeholnímu životu, mají ovšem různá poslání. Někteří žijí více ve světě, kde učí, působí v médiích a podobně, jiní konají velké charitativní dílo v nemocnicích nebo v hospicích a další žijí v ústraní klášterů, kde se modlí, překládají knihy a vykonávají drobné nenápadné práce.
Rád bych pozval posluchače k návštěvě velmi zvláštního společenství, které k nám přišlo z Francie. Jsou to řeholníci žijící v opravdové uzavřenosti a odloučenosti od vnějšího světa. Přesto je lze navštívit. Rekonstruovali na západě Čech starý rozpadlý statek. Dnes se jejich klášter jmenuje Nový Dvůr.
I ten, kdo se nezajímá o katolickou církev, může být osloven novým typem architektury, jednoduché, vzdušné a přitom hluboce působící uklidňujícím dojmem. Tato komunita ukazuje, co dokáže několik lidí v zapadlém pohraničí. Uměli prosadit v této odlehlé končině život nejen duchovní a kulturní, ale i společenský, a to ekonomicky prospěšným působením.
Podobně je možné navštívit premonstrátský klášter v Teplé. Díky dotacím z Evropské unie tato skutečná ruina povstává z popela. Bude trvat ještě řadu let, než se opět zaskví v původní kráse, ale už dnes při její obnově nachází zaměstnání řada lidí z okolí.
Zprávy, že by podpora z Evropské unie mohla skončit kvůli nekázni a neschopnosti našich úřadů. je v tomto kontextu alarmující. Oněch 100 miliard, které bychom mohli dostat a možná nedostaneme, je pak mnohem větší částkou, než tolik nám vyčítané restituce, ze kterých by bylo možné ročně postavit jeden a půl kilometru dálnice.
