The Eddy: Seriál o jazzu, kde hudba hraje vedlejší roli

Netflix přichází s novým seriálem, na kterém se podílel režisér filmů La La Land a Whiplash, Damien Chazelle. Jazzový fanoušek by měl jásat. Eddy ale cílí na masy, nikoli na milovníky jazzové hudby.

Hudebníci Elliot a Farid vlastní jazzový klub Eddy v srdci Paříže. Zatímco Farid zajišťuje chod klubu, Elliot pracuje jako dramaturg. Coby uznávaný newyorský hudebník skládá veškerou hudbu hranou výhradně v Eddy. Vše není ale tak idylické, jak by se mohlo zdát – hned v pilotním díle je Farid brutálně zavražděn a do té doby nic netušící Elliot zjišťuje, že jeho společník byl zapleten do obchodu s drogami a klub je na pokraji krachu.

Po ani ne půl hodině svižné introdukce se vše obrací o sto osmdesát stupňů a ze slibovaného jazzového seriálu je najednou krimi s dobrou hudební kulisou. Vedle hlavní dějové linie sleduje divák zároveň příjezd Elliotovy problémové dcery a úsilí Elliotova ansámblu o nahrání debutového alba u prestižního labelu.

V necelých osmi hodinách filmového materiálu tvůrci šikovně poskytli prostor téměř všem postavám série a jejich osobnímu příběhu. Zároveň se jim podařilo věrohodně vyobrazit multikulturní a kontrastní velkoměsto, jímž Paříž bezesporu je.

V seriálovém soundtracku nalezneme kromě autorské hudby šité na míru, za níž stojí dvojice Glen Ballard a Randy Kerber, také vybrané nahrávky od jiných interpretů, jako například Robbyho Marshalla, dojde ale i na francouzský jazz.

The Eddy

Randy Kerber v seriálu rovněž ztvárnil roli pianisty v Elliotově bandu a v momentě, kdy v závěrečném díle Elliot po několikaleté koncertní pauze vystoupí se svou dcerou, slyšíte rovněž jeho. 

Poměr herců a neherců, tedy jazzmanů v obsazení, je zajímavý - asi největší kus práce musela odvést herečka v hlavní roli, Joanna Kulig, která, přestože se věnuje převážně herectví, není ani špatnou zpěvačkou. Její angličtina s polským přízvukem vám po pár dílech přestane vadit. Ze známějších hudebníků v seriálu hraje haitsko-kanadský multiinstrumentalista Jowee Omicil. 

Seriálu lze přičíst i vytknout mnohé. Bodem k dobru budiž nadvláda akce nad mluveným slovem, pokud ovšem lakonický scénář nenaruší laciná klišé. Také uchopení jazzové kultury v seriálu místy pokulhává, ačkoli to s ohledem na zpracování námětu lze pochopit.

Kdyby totiž v kterémkoli klubu hrála pokaždé tatáž kapela, zkrachoval by tak či onak. Zkrátka a dobře, v Eddy se s jazzem nakládá, jak je to nutné pro potřebu filmařů. 

Třebaže všechno není do puntíku přesné, nedá se říci, že by seriál nestál za zhlédnutí. Minimálně vás k tomu přiměje chytlavá zápletka a dokonalá práce Damiena Chazella, jenž je podepsán bohužel pouze pode dvěma úvodními díly. Je třeba dopředu počítat s tím, že jazz tentokrát hraje druhé housle.

Spustit audio
autor: Nela Dusová

Související