Erik Truffaz a Jazz Dock Orchestra udělali na Vltavě tropy
„Jižní asociace“, vyvolaná jižanskou atmosférou Porgy and Bess i Truffazovým dub/reggae kusem La vie continue, je možná prvoplánová. Nicméně koncert 18. listopadu v pražském Jazz Docku vážně zahřál.
Rezidenční orchestr vltavského klubu pochopitelně udělal přizváním slavného francouzsko-švýcarského trumpetisty radost nejen sobě, ale i posluchačům. V Jazz Docku bylo vyprodáno a doslova narváno až… po hladinku.
V první části koncertu se Erik Truffaz a Jazz Dock Orchestra rozhodli oživit dvojnásobnou klasiku. Skladby z Gershwinovy legendární opery Porgy and Bess v aranžmá Gila Evanse pro Milese Davise. Nebyla to vůbec špatná volba. Erik Truffaz nikdy Davisův vliv nepopíral a „milesovská“ trubka, podpořená silným hallem, mu šla sama, přirozeně, bez stylizací.
Ansámbl si vybral k nastudování jen několik částí z Davisova provedení. Od úvodní Buzzard Song přeskočil ke Gone, tedy Evansově variaci na Gershwina, kde se v sólech vystřídali Erik Truffaz, Andy Schofield a Richard Šanda. Dramatické, dynamické přiznávky odsýpaly big bandu přesvědčivě. A zda někde nezaklapla souhra žesťů úplně do detailu, v tom by se hrabal jen hnidopich.
Andy Schofield přitom dle svého zvyku pohotově střídal role dirigenta, saxofonisty a moderátora. „Gone, Gone, Gone je to samé jako Gone, jen hodně pomalu… A už můžete tleskat,“ vtipně povzbudil část publika zaraženou „kratičkou“ stopáží a koncem do ztracena, ale tak je to i v Milesově pouze dvouminutové verzi Gone, Gone, Gone.
Na závěr prvního bloku pak dali dramaturgové k sobě dvě nejznámější balady z Porgy and Bess, Summertime a I Loves You, Porgy. Rybky sice neskákaly, jak se zpívá v textu Summertime, ale letní atmosféra se při pohledu na Vltavu za skleněnou stěnou dala krásně domyslet.
Právě v baladách se Truffaz nejvýrazněji ponořil do „milesdavisovského“ zvuku a frázování, předvedl svoji přirozenou spřízněnost s Velkým Inspirátorem. Zvláště sólo s dusítkem v I Loves You, Porgy působilo velmi sugestivně.
Výlet do Bombaje i na Jamajku
V úvodu druhé části koncertu se Erik Truffaz & Jazz Dock Orchestra ještě na chvíli vrátili k Porgy and Bess ve skladbách Prayer (Oh Doctor Jesus) a jásavé, swingující There’s a Boat dat’s leaving soon for New York. Pak ovšem došlo k ostrému střihu k autorským kusům Erikovým.
První rozmáchlou skladbu ohlásil Schofield názvem Mumbai a uvedlo ji povedené kontrabasové sólo Roberta Balzara. Truffaz se často hlásí k orientálním inspiracím a lásce k indické hudbě, zároveň ale skladba po připojení J.D.O. přešla do „starosvětského“ swingování s kráčivou basou a nepůsobilo to jako křeč.
Pochopitelně neexceloval jen host, například právě v Bombaji si užil sólo Petr Kalfus. Bouřlivý aplaus si tu zasloužil bubenickým sólem také Daniel Šoltis.
Orchestr si odpočinul v následující baladě Betty, kterou Truffaz zahrál jen za doprovodu piana. Pokud někoho napadlo, že jde o jisté „natažení programu“ bez nutnosti psát aranžmá pro big band, není to celé. Protože tišší odlehčení do dramaturgie dobře zapadlo a vítaně zpestřilo program. O zaslouženém vypíchnutí role hosta nemluvě.
Před údajně závěrečnou, rozsáhlou kompozicí La vie continue poděkoval Truffaz „skvělému publiku v Praze, kam jezdí už dvacet let“, klubu za pozvání, Andymu Schofieldovi a Janu Jiruchovi za bigbandová aranžmá svých skladeb a zalichotil orchestru. Zvláště trumpetistům, „neb takový noty nikdy nehrál, nemá na to ani fyzicky“. Později pak vyhecoval k pěkné sólové improvizaci mimo jiné Miroslava Hloucala.
A jelikož se La vie continue nese v rytmu dub/reggae (Balzar tu vyměnil kontrabas za stylovou baskytaru), udělal orchestr spolu s do rytmu roztleskaným publikem u Vltavy takovou malou tropickou enklávu. Aťsi tomu okolní teplota vůbec neodpovídala.
Pochopitelně došlo na plánovaný přídavek, pro big band zaranžované téma Le Cri du Caire nad funkovým groovem. A letní pocit vydržel člověku i cestou na tramvaj, lezavé zimě navzdory.
Erik Truffaz & Jazz Dock Orchestra
Praha, Jazz Dock, 18. 11. 2024