Erik Truffaz: "V hudbě můžeš vynalézt novou formu..."

4. březen 2010

Trumpetista Erik Truffaz se v České republice zastavuje v rámci svých světových turné docela často a pro české publikum je už dobře prověřeným jménem. 5. března v Paláci Akropolis tento švýcarský Francouz představí svůj aktuální Paris Project, ve kterém ukáže nejen svou aktuální hudební kondici, ale také beatboxera Slye Johnsona a bubeníka Phillipa Garciu.

Vaše letošní návštěva České republiky není vůbec první ve vaší kariéře. Pamatujete si, kolikrát jste už tady byl a jak se změnilo třeba vaše chápání České republiky? Byl jsem tu už možná osmkrát nebo devětkrát. Hodně jsem vystupoval na festivalech a hned jsem si to tu zamiloval. Hodně se mi líbí Brno. Za těch osm let, co sem jezdím, je vidět velká změna. Domy se začínají probouzet a jsou barevnější. Ale s Prahou jsem se setkal ještě dřív, než jsem tu byl poprvé. Byl jsem totiž fanouškem Milana Kundery.

Když už jste tolikrát zažil své české publikum, všiml jste si, že je v něčem třeba jiné než v domácí Francii? To je těžké porovnávat, francouzské i české. V některých zemích mám hodně dobré publikum a to české tam rozhodně patří. Dobré publikum pro mě znamená, že přijde hodně lidí na vystoupení, kteří netrpělivě čekají a jsou nadšení z hudby. Tohle se děje jak v Praze, tak třeba i v Paříži nebo v Istanbulu.

01101406.jpeg

Spolupracujete s mnoha hudebníky z celého světa. Nechtěl jste si někdy, vzhledem k vašim častým návštěvám tady, zahrát i s nějakými českými? Upřímně? Ne, protože vlastně žádného českého hudebníka neznám. Ale znám skladatele Leoše Janáčka, kterého hodně poslouchám. Mám ho rád.

Jste hodně spojován se jménem Miles Davis, přestože vy se věnujete trochu odlišným žánrům. Cítíte, že byste byl jeho pokračovatelem? Ne, to se nedá nějak porovnávat, protože Miles Davis byl Bůh. Já sice nejsem úplně malý hudebník, ale nejsem jako Miles Davis. Ovlivnil mě spíš svým postojem k hudbě. Pořád se díval kolem sebe, co bylo nového a co nového přichází. Ale já nehraju na trumpetu jako Davis. On byl něco jako Piccasso. Maloval vývoj jazzu, začal bebopem přes hardbop, až k elektronické hudbě. To se přece nedá srovnávat.

01097167.jpeg

Co vás tedy spojuje s Milesem Davisem? Já nehraju jazz jako Davis, není to má hudba. Já se spíš snažím hledat a nacházet nové formy. A to je asi to spojení s Milesem Davisem. On také přemýšlel, jak změnit hudbu a jak nacházet nové formy. A na tom já taky hodně pracuju.

Spojujete vzájemně různorodé žánry od world music přes hip hop až k elektronické hudbě. Jakým způsobem přicházíte na nápady těchto spojení? Víte, na tuhle otázku je opravdu těžké odpovědět. Vždycky strávím spoustu nocí a spoustu času, abych to nalezl. Je to něco jako když hledáte krevety na velké pláni a jen těžko je nacházíte. Takže na tuhle otázku nemám pro vás odpověď. Vím jen, že chci dál spolupracovat s Murcofem, se kterým jsem dělal elektro-ambientní část a taky nahrát další album s mým kvartetem. Nyní je ten čas komponovat další hudbu. To je ale těžké. Vlastně nesmíme dělat to, co jsme už udělali a taky to, co už udělali jiní. A na to nemám žádné řešení.

To zní, jako kdyby už nebylo co nového nacházet v hudbě. Čím víc plyne čas, tím víc toho lidé už stihli udělat. Bylo to určitě jednodušší tvořit například v 70. letech, ale upřímně to je stejné i se společností. V 70. letech se společnost hodně měnila, měli jsme ji zcela novou. Byli tady Led Zeppelin, Rolling Stones, Pink Floyd staré kapely, ale velice dobré ve svých kompozicích. Teď se společnost příliš nemění. Jsou tu sice nějaké změny, ale hodně malé. A umění je velice úzce spojeno se společností.

Kde vlastně berete inspiraci pro svou hudbu? Inspiruju se hlavně vlastní prací a pak také poslechem hudby. Například kapely jako Massive Attack, Radiohead nebo Jimi Hendrix mě velice a dlouho inspirují. Jsou takovými světly v tomhle příběhu hudby. Také mě ovlivňuje Steve Reich, ten je neuvěřitelný. Dnes je velkou otázkou to, jak komponovat hudbu, protože hodně věcí už bylo vynalezeno. Fakticky vlastně ani nelze vynalézt v hudbě nic nového. Ale můžeš vynalézt formu. Můžeš změnit způsob, jakým vše řekneš.

Jste známý jako vynikající improvizátor. Do jaké míry jsou vaše skladby improvizované nebo fixně dané? Moje vlastní skladby skládám doma u piana, pracuju s melodií, kterou postupně proměňuji. Jakmile jsem s ní spokojen, nahraju ji. A některá témata hraju třeba stokrát, než najdu tu správnou. Ale některé skladby, jako jsou třeba na albu Bending New Corner, vznikly z improvizací, když jsme ve volných chvílích jamovali. Album jsme vlastně vytvořili během našeho turné.

01097198.jpeg

Jste hodně ovlivněn indickou hudbou a dokonce jste několikrát v Indii byl. Co vás na ní tolik inspiruje? Miluju Indii, protože je to velký mix všeho, je to kontrastní země. Ovlivňuje mě to svou mystikou. Když jdete po Bombaji nebo Kalkatě a pak se vrátíte do Prahy, je to úplně jiný svět. Lidi tam jezdí auty úplně jinak, než jak jsme zvyklí. Jezdí se úplně všude, to si ani neumíte představit. Všechno je hlasité a znečištění na vás úplně dýchá. V jiném ohledu mě strašně inspirovala Ganga, je to spirituální věc. Třeba v Benares cítíte úplně stejnou vibraci, jako kdybyste se vrátili v čase dva tisíce let nazpět.

V současnosti vystupujete s beatboxerem Slyem Johnsonem, který bude s vámi i tady na koncertech v Česku. Jak spolupráce s ním vlastně vznikla? Sly Johnson byl členem velice známé kapely Saian Supa Crew. Už jsem s ním chtěl spolupracovat dříve, ale nějak k tomu nakonec nedošlo. Jednou jsem ho potkal v jedné televizní show. Tehdy můj bubeník nedorazil a Sly tam shodou okolností byl, tak ho jako beatboxer nahradil. Poté jsem ho pozval k sobě domů, a tak začala naše spolupráce.

01105626.jpeg

Co připravujete na vystoupení tady v Čechách? Budeme hrát pařížskou část alba Rendez-Vous, jehož hudba je mezi dubem, rappem a jazzem. Máme s sebou bubeníka, takže to bude velmi dynamické, hodně hodně silný groove. Myslím, že publikum překvapíme.

Spustit audio