Eva Emingerová v Jazzotéce: Od volejbalu k jazzu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eva Emingerová

Profesní vývoj Evy Emingerové, někdejší československé reprezentantky ve volejbalu, je obzvláště zajímavý. Proč se z vrcholového sportu „přeškolila“ na jazz?  Poslouchejte dubnovou Jazzotéku.

„Písničku Sophisticated Lady jsem v roce 2004 nahrála s kapelou, kde ještě hrál Matěj Benko, Branko Križek a Honza Greifoner. Hodně těch kluků mi v kapele zůstalo, ale tuhle desku, která se celá jmenuje Sophisticated Lady, mám velmi ráda. Píseň pojednává o oné dámě, která jen tančí, nic nevnímá, nemyslí na budoucnost,“ představuje Eva Emingerová svoji úvodní hudební vizitku. Skutečně sofistikovanou verzi standardu z pera Dukea Ellingtona, kterou ve zpívané verzi proslavily takové osobnosti jako Billie Holiday nebo Sarah Vaughan.

Vzpomínání tentokrát začíná v době recentní, dotazem na setkání právě s Matějem Benkem. „Seznámili jsme se přes Branka Križka, který s ním hrál v jeho kapele. Matěj tehdy ještě nebyl příliš známý. Nechci říkat, že já jsem ho vytáhla do klubů, protože už měl vlastní projekty, ale asi jsem byla jedna z mála zpěvaček, které na začátku doprovázel. Už od začátků byl profesionál, chtěl mít všechno perfektní. Jenže já tehdy měla jazz tak trochu na háku. Říkala jsem mu ‚prosímtě, mám doma tři děti, potřebuju hlavně, aby měly co jíst‘, a byla trošku nedisciplinovaná,“ směje se zpěvačka.

Eva Emingerová

Dojde i na představení současných spoluhráčů. „Velmi ráda spolupracuji s Vladimírem Strnadem. Zůstávají Branko Križek a Honza Greifoner. Mám těch kapel asi deset, kde hostuji, jako Steamboat Stompers nebo Metropolitan Jazz Band. Ale tohle je moje vlastní oblíbená sestava.“

Přes dotaz na prestižní zahraniční štace Evy Emingerové už se Jazzotéka nasměruje ke svému hlavnímu tématu. Tedy k formativním nahrávkám hosta: „Nebyla to přímo konkrétní deska, ale Ella. Ella Fitzgerald,“ jmenuje zpěvačka osobnost, která ji v začátcích nejvíce ovlivnila. „Doslova vtrhla do mého života. Táta nám pořídil kotoučový magnetofon, zbožňovala jsem Matušku, Martu Kubišovou, a najednou do toho vnikl hlas Elly Fitzgerald... Když tohle člověk poslouchá v pubertě, hluboko se to do něj zapíše.“

Vrcholový sport kvůli „lenosti“ cvičit na piano? 

Další profesní cesta Evy Emingerové ovšem zdaleka nevedla přímo: „V deseti letech jsem hrála na piano, ale měla talent i na sporty. Dali mi na vybranou, jestli chci dělat hudbu, nebo sport. Protože jsem nerada cvičila, vybrala jsem si sport. Tím se můj muzikantský život trochu odsunul. Dostala jsem se do československé reprezentace, mám bronzovou medaili z mistrovství světa z roku 1987... Sice jsem občas zpívala s tátovou kapelou, ale jen tak pro legraci vedle hraní volejbalu.“

Na dráhu zpěvačky se Eva Emingerová dostala díky krásné události, která u jejích pěveckých kolegyň činnost spíše na čas utlumuje: „Víc zpívat jsem zase začala, až když jsem otěhotněla. Tehdy za mnou totiž přišel Ferda Havlík, který mě viděl v nějakém televizním pořadu, a že mám přijít do Semaforu na zkoušku. Tam seděl on spolu s panem Suchým a prohlásili, že mě chtějí. Šla jsem nejdříve rodit miminko a pak teprve začala moje profesionální muzikantská dráha.“

Eva Emingerová

Co sportovní kariéra? „Chtěli mě pak ještě zpátky na volejbal, ale táta mi řekl: ‚Hele, Evi, jazz můžeš zpívat do sta, zůstaň u něj.‘“ Nicméně jak se zpěvačka hned v zápětí přizná, ani lásku ke sportu nezapřela: „Klidně vám řeknu, že je mi padesát šest, a zítra jedu hrát na mistrovství republiky ve snow volejbale. Stále hraju ligu. Asi jsem po svém tátovi a stoletém dědečkovi legionáři zdědila nějaké dobré geny.“

Předání rodinné štafety

Nastal čas pro další nahrávku. „Velmi ráda bych zavzpomínala na Ferdu Havlíka, protože to on mě naučil, že jazz je sranda, recese. A zároveň také pro mého tátu bych vybrala písničku The Man I Love, protože tu má moc rád.“

Další oblíbená interpretka Evy Emingerové je Diana Krall. I její verzi Jobimova evergreenu Girl From Ipanema, z „ženského“ úhlu pohledu upraveného coby Boy From Ipanema, dedikuje zpěvačka rodině…

„Protože to byly (v Rio de Janeiro) druhé Olympijské hry, na které se dostal můj syn (Josef Dostál). První byly v Londýně, kde v rychlostní kanoistice získal bronzovou medaili. V Riu pak vyhrál bronz a stříbro. Tím se můj život úplně převrátil. Dříve jsem říkala ‚Kupujte desky, ať mají dětičky na botičky.‘ Ale když váš potomek dokáže něco takového...“

Jazzotéka pochopitelně pokračuje dalším příjemným vyprávěním a muzikou, ale víc neprozradíme. Kompletní pořad si můžete vyslechnout buď v premiéře 17. dubna od 14:00 hodin, nebo kdykoliv později prostřednictvím záznamu.

Spustit audio
autoři: Martin Brunner St. , Tomáš S. Polívka

Související