Eva Rejšková: Odmítám žít ve smutku nebo ve vzpomínkách

28. listopad 2017

Jsou lidé, kteří naplno vstřebávají vklad, který do jejich životů vnáší kulturní, anebo v širším smyslu jakákoliv tvůrčí činnost. A jsou i takoví, kteří dokážou tímto směrem, někdy i zásadně, ovlivnit řadu z nás.

Eva Rejšková k takovým osobnostem rozhodně patří – folkloru se upsala už jako čerstvá absolventka někdejšího učitelského ústavu a dodnes se mu aktivně věnuje, ačkoliv letos v létě oslavila své 87. narozeniny. V samotném pořadu o tom nepadla ani zmínka - a z jejího projevu to beztak „není slyšet“. Zachovává si totiž životní nadhled, činorodost, ale také jiskrný, až nakažlivý životní optimismus.

Udržuje mě i přátelství s mladými lidmi. Řada z nich by přitom mohla být mými vnuky. A mě opravdu těší, že v jejich společnosti nejsem cizí živel a že na mě ty mladší generace nezapomínají.

Eva a Radek Rejškovi s folklorem a za folklorem společně cestovali bezmála šedesát let

Folklorní tanečnice, pedagožka a choreografka Eva Rejšková byla po celá desetiletí – spolu s manželem Radkem – spjata s uměleckou činností Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka, který v těchto dnech završuje sedm desetiletí své existence. A Eva jako jedna z jeho někdejších protagonistek stále lidový tanec vyučuje, sama současně na klavír korepetuje, ale také píše a spřádá plány, obklopena utěšeně se rozrůstající rodinou. To vše jí i jejímu okolí napomáhá překonávat běžnou, každodenní všednost. Ostatně, jak sama říká, v životě ji nezažila…

autor: Václav Flegl
Spustit audio