Filip Ernst: O bicích jsem snil už ve dvou letech

Hned v úvodu, ještě dříve, než se naplno rozezní zvuková vizitka hosta, je realisticky vykreslena dnešní muzikantská realita. Hostitel podotkne, že Filipa Ernsta není snadné sehnat, neb nemá čas a asi hodně hraje, což je vlastně dobře.

„Nejen hraju, já také chodím do práce. Lidi se diví, když někdy někam nemůžu, a zdůvodním to tím, že jsem v práci,“ vysvětlí Filip. Insiderům je to ovšem jasné. I velmi úspěšný muzikant, hrající prakticky pořád a s několika kvalitními kapelami, se už dnes pouze muzikou uživí těžko. Tohle štěstí má jen pár vyvolených.

Hudební vizitka pak samozřejmě obsahuje i Ernstovo bubenické sólo. Jde o nahrávku projektu Greatest Hits 4000 varhaníka Ondřeje Pivce. Zbytek sestavy tvoří klávesista Jan Steinsdörfer a baskytarista Jan Jakubec.

„Do téhle kapely jsem se dostal náhodou. Moje bývalá přítelkyně, Veronika Dražková, hrající fantasticky na saxofon, je dost aktivní na sociálních sítích. Stahovala si sóla a jedno, které se naučila, bylo od Tivona Pennicotta, saxofonisty u Gregoryho Portera. Nahrála ho a dala na síť. Sám Tivon ho viděl a ukázal Ondrovi se slovy ‚hele, ta je tam od vás‘. Ondra se podíval na Veroničin profil a na fotce uviděl i mě. Zdálo se mu, že mě odněkud zná. Kouknul na můj profil, poslechl si, jak hraju, a pak mi zavolal,“ vypráví Ernst.

Výchova k muzice? Rodiče a bigbandy.

K muzice se Filip Ernst, původem z Mostu, dostal jednoduše. „Táta je muzikant a maminka taky.“

Na což pohotově zareaguje moderátor Martin Brunner: „To určitě mají něco společného s litvínovským bigbandovým festivalem. Proto jsi přinesl tuhle nahrávku.“

„Je to přesně tak, tam jsou moje začátky,“ souhlasí host. A uvede snímek GRP All-Star Big Bandu, jehož sestavou prošel třeba trumpetista Randy Brecker.

„Samozřejmě si to nepamatuji, ale už ve dvou letech jsem údajně vyprávěl, že budu hrát na bicí. Když jsem s tím ani v šesti nepřestal, vzali mě rodiče do ZUŠky. A od té doby to pokračuje,“ pokračuje Filip v povídání.

Bubeník Filip Ernst|foto:Petr Vidomus

Muzikantskému řemeslu se pak učil jako člen litvínovského Junior Big Bandu. „A do mého srdce se začal dostávat jazz,“ vyjádřil se bubeník poeticky.

Dojde i na výčet prvních jazzových vzorů či inspirátorů. „Určitě to byl Michael Brecker. Zásadní postava, kdy jsem slyšel, jak se dá hrát na nástroj s úžasným frázováním, timingem, nápady, technikou, dotažeností. To pro mě bylo hodně zlomové. Brecker patří k lidem, kteří mě na mé cestě nejvíc ovlivnili.“

Z nahrávek tenorového guru, přezdívaného právem Mr. Sax, pak vybral host skladbu Delta City Blues.

Je dobré se pokoupat a vyrochnit

Poté, co hostitele překvapí hostův výběr muziky, čekal jistě více funku a groovů, se Filip Ernst svěří i se svým vztahem k muzice jako takové:

„Mám to hodně pestré. Kamkoliv jsem se v muzice dostal, v tom jsem se pokoupal a porochnil. Muziky, kterou mám rád, je docela široké spektrum. Nejsem zaměřený jedním směrem. Ale nebylo tomu vždycky tak. V určitém období jsem tvrdil ‚bebop je nejlepší hudba na světě a ostatní za nic nestojí.‘ Ale to už je dávno jinak.“

Vzhledem k Ernstově erudici Brunnera překvapí, že brilantní bubeník hudbu, krom ZUŠ, nestudoval. Absolvoval průmyslovku a nastoupil i na ČVUT, byť vysokou školu nedokončil. „Ale strojařinou se dnes vlastně živím.“

Dalším hostovým oblíbencem je Roy Hargrove. Jako srdcovku vybere kus Crazy Race s projektem RH Factor. A probírání jazzotékou Filipa Ernsta svižně pokračuje. Poslechněte si kompletní pořad v červnové premiéře nebo kdykoliv později ze záznamu.