Formanův Amadeus – 40 let od první klapky. Mozartova hudba od prvního do posledního záběru. Teď on-line!
Hudebně-vzpomínkové leporelo na legendární film Miloše Formana a na Mozartovu hudbu, která provází diváka od prvního do posledního záběru.
V pořadu zní v podání předních světových umělců a orchestrů skladby Wolfganga Amadea Mozarta, Giovanni Battisty Pergolesiho, Leopolda Mozarta, Franze Xavera Mozarta, Antonia Salieriho, Francesca Salieriho, Gottfrieda van Swietena, Johanna Baptisty Henneberga a Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova.
Tragédie není dějepis ve formě dialogu; dějiny nejsou pro tragédii ničím jiným než rejstříkem jmen, s nimiž jsme zvyklí spojovat jisté charaktery.“
Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781)
Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, je to v letošním roce rovných 40 let co v Praze klapla první natáčecí klapka k filmu Amadeus, který do tehdejší socialistického Československa přijel natáčet režisér Miloš Forman, žijící od roku 1968 v emigraci ve Spojených státech amerických. A v srpnu letošního roku to bude 37 let (7. 8. 1986), kdy se v pražském kinu Alfa, v pasáži na Václavském náměstí, které jako jedno z mála pražských kin disponovalo velkoformátovou širokoúhlou projekcí 70 mm, začal budoucí kultovní film promítat.
Na vstupenky do kina za dvojnásobné vstupné 32,- Kčs se stály dlouhé fronty; promítalo se celý den v 9:30, 13:00, 16:30 a 20:00 hodin i ve všední dny (dopolední promítání nebývalo úplně běžné, mělo ho jen několik pražských kin). V prvních měsících byly vstupenky na Amadea na několik týdnů dopředu vyprodány.
Reakce publika byly naprosto spontánní. Po skončení promítání většinou následoval hlasitý aplaus – částečně strhujícímu filmovému dílu, ale i nepřítomnému režiséru Miloši Formanovi, jehož filmy byly po roce 1970 téměř neuváděné.
Byl jsem úplně opařený, protože to je tak nádherný příběh s úžasnými postavami. Navíc hra nabízí tolik rovin čtení – může to být mysteriózní vražda, hudební film, sofistikovaná metafora o životě a smrti, o lásce a nenávisti, o zbožňování a nenávisti atd…“
Miloš Forman (1932-2018)
Formanova filmová adaptace úspěšné divadelní hry Petera Shaffera Amadeus ovlivnila (a určitě nejenom u nás) ve vnímání Mozartovy, potažmo celé klasické hudby, celou jednu generaci. Pozoruhodný byl vliv Formanova filmu na světovou hudební nahrávací gramofonovou produkci, kde lze pozorovat od konce 80. let min. stol. zvýšený zájem o hudbu Antonia Salieriho, o jeho opery.
Následující 90. léta pak lze do jisté míry považovat za dobu vzkříšení Salieriho hudby jak ve světové vydavatelské produkci, tak např. i v uvádění jeho hudby ve světových operních domech; některá evropská vydavatelství měla i tematické řady (kompaktní disky) o hudbě Mozartových současníků.
Za přímou reakci na Formanův film lze v 90. letech min. století v jistém smyslu považovat např. vznik dvou hudebně-životopisných filmů, evropské (mj. belgické) produkce, Král tančí (o francouzském barokním skladateli Jeanu Baptistovi Lullym) nebo Farinelli (o barokním pěvci-kastrátovi Carlo Broschim), které po vizuální a hudební stránce v mnohém vycházely ze stylu Formanova filmu.
Co bylo ve filmu zcela jedinečně uchopeno byl způsob práce s Mozartovou hudbou ve stylu „filmové scénické hudby“: rytmická návaznost obrazu na hudbu, na střih mezi obrazy atp.; Mozartova hudba byla zapojena do průběhu filmu zcela aktivně, logicky a naprosto strhujícím způsobem; hudební supervizi měl vynikající anglický dirigent Sir Neville Marriner, který se také s orchestrem Akademie sv. Martina v polích podílel na nahrávkách jednotlivých ukázek; svoji nesmírně důležitou úlohu mělo prostorové rozvržení hudby resp. zvuku filmu.
Nesmírnou devízou filmu bylo obrazové ztvárnění, zejména v interiérech, kdy byla vždy jedinečně navozena atmosféra dobového světla, resp. osvětlení, ale i "hra se světlem" zjevně inspirovaná obrazy mistrů 17. a 18. století.
Další zajímavý vliv Formanova filmu byl patrný v ženské módě 2. poloviny 80. let, kdy se v časovém souladu s uvedením filmu ve světě i u nás, začaly objevovat např. různé quasi-rokokové doplňky, ať již v podobě širokých překládaných manžet a stojacích límečků u kabátů (a la mozartovský frak), či různě nabíraných rukávů u halenek nebo ozdobných fiží a v neposlední řadě i stylizovaných účesů s copánkem a velkou (většinou tmavou) ozdobnou mašlí – zajímavé je, že tady byly ženské účesy ovlivněné rokokovou mužskou "mozartovskou" parukou.
Je to fantazie na téma Mozart a Salieri… Amadeus nikdy nebyl zamýšlen jako dokumentární životopis skladatele a film o to méně...“
Peter Shaffer (1926-2016)
Formanova filmová adaptace divadelní hry Amadeus anglického dramatika Petera Shaffera, v níž je použita část dějového motivu z dramatické miniatury Alexandra Sergejeviče Puškina Mozart a Salieri, je především velkou hudebně-obrazovou fantazií na téma geniální versus průměrné hudební nadání. V ní se zobrazují pocity, myšlenky a pohnutky protagonistů, prolínají se smyšlené situace se skutečnými (které se historicky udály) a s hudbou, která byla protagonisty skutečně vytvořena.
Kdo by Formanův film vnímal, či vnímá jako životopisný film o Mozartovi, bude sveden na scestí plné omylů a dezinterpretací. Tato v jistém smyslu nejednoznačnost jinak vynikajícího Formanova filmu zavdala u části odborné hudební veřejnosti příčinu k odsudku filmu pro jeho historickou nepravdivost. Na straně druhé je potřeba si připustit, že umělecké adaptace jakéhokoliv druhu (film, divadlo, román…) se často inspirují reálnými historickými událostmi, které však pro potřebu svého vlastního sdělení dramaticky upraví. Formanův film Amadeus nelze vnímat jako historickou, faktickou sondu, nýbrž jako velkou uměleckou fantazii volně vystavěnou na několika historických faktech.
V neděli v 10.30 nabídneme mozartovský koncert z Pardubic, natočený s mladými pěvci specielně pro stanici D-dur, v 16:00 pak Mozartovu operu Cosí fan tutte s komentářem Lukáše Hurníka. Zpívají Miah Persson, Angela Brower, Adam Plachetka, Rolando Villazon, Mojca Erdmann a Allesandro Corbelli. Chamber Orchestra of Europe, řídí Yannick Nézet Seguin.
