Forq zvou posluchače na Velkou párty

Od roku 2012, kdy žánrově všestranný americký klávesista a skladatel Henry Hey (David Bowie, Rod Stewart, George Michael) kapelu Forq zakládal spolu s přítelem Michaelem Leaguem (kapelníkem Snarky Puppy), se hodně změnilo. Z původní sestavy zbyl krom leadera jen Jason „JT“ Thomas, se kterým na desce alternuje jiný skvělý bubeník Josh Dion, zaměřený více na rock a americanu.

Ale především, Forq už na šestém albu Big Party nefungují jako ustálená čtyřčlenná sestava, ale spíše coby volný kolektiv hráčů. Vlastně na podobném principu jako spříznění Snarky Puppy, z jejichž řad se ostatně často rekrutovali a rekrutují i hudebníci Forq.

Zatímco ještě alba Four (2019) a Aargau (2019) vznikala v jednotném kvartetu, na Big Party už v různých skladbách alternují hned čtyři baskytaristé, tři kytaristé a, jak již bylo napsáno, dva bubeníci. Jak se to ke které skladbě autorovi Heyovi hodilo a jak to komu při studiových sessions vyšlo.

Odlišné nálady, ale soudržný celek

Neznamená to ovšem, že by se deska „rozpadala“ a zněla nesourodě. Nejen díky tomu, že ji Hey propojuje oblíbenými rejstříky kláves a charakteristickými syntezátorovými sóly. Žánrová koncepce, současná podoba jazz-rock-funkové fúze, zůstává stejná. Ani obsazení klávesy-kytara-baskytara-bicí se nemění. Jednotliví muzikanti naplňují vize kapelníka. Ale přitom i každý do jisté míry po svém, čímž vítaně rozšiřují zvukové možnosti kvarteta. Ostatně proto si je Hey vybíral.

Nápadně je to slyšet třeba v kytarách. Chris McQueen (ze Snarky Puppy) volí (jazz)rockovější přístup a ve skladbě Bomp se právě díky riffující kytaře z odlehčeně tanečního kousku v „refrénech“ vyklube málem hardrocký nápor, který by tanečníkům zamotal hlavu. Ryan Scott zase do kompozice Big 3 vnesl bluesový feeling. Jordan Peters pak lyrickým ponorem do melodie i soundem evokujícím Jeffa Becka dodal baladě Echo zpěvnost.

Zároveň však všichni umějí vše. V Song For Jim je Peters pro změnu funkově hravý. Mimochodem, skladbu věnoval Hey předčasně zesnulému klávesistovi Jimu Beardovi (Steely Dan, John McLaughlin, Wayne Shorter či Mike Stern). Svižnost a pozitivní atmosféra kusu by mohla mást, jenže tak je to zamýšleno. Hudba má oslavit Beardův odkaz, ne se stát nějakou tryznou. I sem ale pronikne napětí, opět díky rockovému sólu Chrise McQueena.

Jedinou skladbou, kde se kvarteto mění v kvinteto, je pochodově-latinská hříčka Va!, ke které přidala vokální koloratury anglická pop/jazzová zpěvačka Lucy Woodward. Jde o hostování logické, i ona patří do okruhu přátel Snarky Puppy, slyšet ji můžeme na albu Family Dinner Volume 1 (2013). Navíc šéfovi Forq oplatila služby, Henry Hey jí totiž vypomáhal jako producent.

Forq|foto:GroundUP Music

V Brně v sehraném kvartetu

Na brněnském vystoupení ale bude vše pochopitelně jinak, respektive „při starém“. Tedy co do obsazení, repertoár jistě odehrají Forq brilantně. Zatímco na albu Big Party prezentuje kapelník Hey svůj projekt jako setkání účastníků většího muzikantského večírku, pro pódia vytváří z alternujících osobností semknuté kvarteto dvorních hráčů.

V Brně by sestavu Forq měli krom principála tvořit kytarista Jordan Peters, původem brazilský (což je z jeho latinsky odlehčené hry slyšet) baskytarista Eli Menezes a bubeník Jason „JT“ Thomas.

Repertoár přitom slibuje, že opravdu půjde o Velkou párty, ovšem nikoliv prvoplánovou. Večírek Big Party je totiž zábavný právě proto, že jde o nahrávku rytmicky a aranžérsky členitou, pestrou, melodicky přístupnou. Nikoliv jen přímočaře taneční, byť funkový kořen nezapře.