Fotříci s Natem Smithem si vyhodili z groovového kopýtka
Pod názvem Fathers se skrývá impromptu projekt, ve kterém se na pozvání producenta Kennyho Beatse setkali Kiefer Shackelford, Nate Smith a Ben Carr. Koktejl R&B, hiphopových rytmů, popových melodií i jazzových improvizací je příjemným letním osvěžením nejen pro Tatíky.
Album Fathers vzniklo „producentským způsobem“ s podílem postprodukční práce a přidaných stop hostů, jenže zároveň neplánovaně a živelně. Což působí jako paradox, ale jen zdánlivě. Mělo totiž původně jít o testovací nahrávku nového nahrávacího studia, které si v Los Angeles postavil producent a skladatel Kenneth Bume, známější pod uměleckým jménem Kenny Beats. Jenže hravé a živelné „testování“ nakonec přineslo profesionální výsledek v podobě dotaženého alba.
„Měl jsem studio z 95 % dokončené a poprosil Kiefera, jestli by nemohl přijít s kapelou a zahrát na nějaké nástroje. Mixážní pult jsem si nechal postavit na zakázku, a ještě přes něj nic neslyšel. Takže jsem chtěl zjistit, jestli ve studiu vše funguje. Kiefer zrovna v té době hrál s Benem a Natem, tak je přivedl. Deska vznikla za 48 hodin a zdá se, že studio je v cajku,“ furiantsky se uculuje Blume a zároveň vysvětluje, jak projekt Fathers vznikl.
Nutno ovšem dodat, že o až takovou náhodnou divočinu nešlo. Producent měl v šuplíku schovaný nejeden chytlavý melodický motiv, který ve studiu spolu s aranžujícími a improvizujícími muzikanty dotáhl.
Také základní trio hudebníků už bylo dávno sehrané. Pro svoji rezidenci na Montreal Jazz Festivalu v roce 2023 ho původně sestavil Nate Smith. Nezůstalo ovšem u montrealské štace. Trio s baskytaristou Benem Carrem zvaným Carrtoons a klávesistou Kieferem Shackelfordem (oba jsou respektováni zvláště v R&B a hiphopových kruzích) se poté ještě důkladněji sžilo během turné po USA a Japonsku.
Čtěte také
„Všichni komponujeme, všichni hrajeme na vysoké úrovni, a tak můžeme jeden druhého popošťouchnout, abychom byli ještě lepší,“ prohlásil o triu bez falešné skromnosti Carrtoons.
Jak to bylo s Tatíky
Fathers s chutí vysvětlili i vznik poněkud nezvyklého názvu tria, respektive kvarteta, protože nehrající, ale komponující producent je také členem sestavy. Vždyť v případě „desky z hecu“ je i jméno součást zábavy.
„Kiefer takhle prostě oslovoval spoluhráče ve studiu, deska i kapela prostě nemohla dostat jiné jméno,“ konstatoval Kenny Beats. Ale dal si práci i s vymyšlením sofistikovanějšího vysvětlení názvu:
„Aranžování a produkování hudby obvykle probíhá individuálně, odděleně. Ale když máte k dispozici komponujícího producenta, s velkou pravděpodobností se dostanete dál. Říká se „faster alone, farther together“. (Samotný jsi rychlejší, ale společně se dostaneš dál.) Jenže když necháte Tatíky na pokoji, pracují i společně rychleji,“ pohrál si producent s písmeny ve slovech faster a farther, až vzniklo Fathers.
Základem skladeb jsou přímočaré, tanečně vyzývavé groovy. Také chytlavé melodické linky sypali pánové z rukávu. A pro zpestření soundu přizvali Fathers několik hostů. Dvě skladby ozdobila saxofonistka Nicle McCabe, Genevieve Artadi obohatila skladbu Pearl vokálními koloraturami a kytaru do závěrečného kusu Figure 8 přihrál Paul Castelluzzo.
Čtěte také
Důležitou roli sehrála i houslistka a skladatelka Yasmeen Al-Mazeedi. Smyčcovými aranžmá ještě víc uhladila (a také trochu přisladila) zvuk a přidala mu na vzletnosti.
Po pravdě, nejsem si jist nadčasovostí projektu. Novátorský také už dávno není, spíše naskakuje na módní míchání žánrů. Ale to není zásadní výtka, tvůrci zjevně neměli v plánu žádné experimentování a relativní přímočarost nesnižuje hráčské mistrovství. Ohromným plusem je spontaneita hudby. Posluchačský i „jazzově popularizační“ potenciál, minimálně jako příjemný, a přitom vkusný letní relax, album Fathers nesporně má.
Fathers - Fathers
Kiefer Shackelfold – klávesové nástroje
Nate Smith – bicí nástroje
Ben „Carrtoons“ Carr - baskytara
Kenneth Blume (Kenny Beats) - produkce
Hosté:
Nicole McCabe – saxofon
Yasmeen Al-Mazeedi – smyčce
Genevieve Artadi – zpěv
Paul Castelluzzo – kytara
label: Blue Note, 2026
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
