Foukalová a Brunner rozezpívali Zábranovo poselství
Zpěvačce Markétě Foukalové a pianistovi Martinu Brunnerovi se podařilo na albu Zábrana nelehké. Dát vzletnou hudební formu niterným, obsahově hutným, metaforickým, odůvodněně chmurným veršům Jana Zábrany. Zdánlivě uchopitelným jen soustředěnou četbou.
Martin Brunner si zhudebňování poezie, konkrétně básní Věry Koubové, už úspěšně vyzkoušel v pásmu Svou chvíli (2022). Markéta Foukalová tehdy ukázala, jak procítěně, s pochopením a sdílně umí přenést i nelehké verše do zpívané podoby. Tehdy bylo výzvou zadání na „symfonickou“ kompozici, ale protože repertoár fungoval výtečně i v komorním provedení, nebyl důvod nenavázat.
Výzva tentokrát dorazila překvapivě až ze Severní Ameriky. „Oslovili mě Češi žijící ve Vancouveru v Kanadě, jestli bych nepřijela v nějaké komorní sestavě. A protože České centrum v New Yorku pořádá festival s tématem svobody Rehearsal For Truth (připomínající dědictví Václava Havla, pozn. aut.), hodilo se jim zhudebnění veršů Jana Zábrany do koncepce,“ vysvětlila Foukalová v rozhovoru pro časopis UNI.
„Hele, žádná legrace, tohle je partitura jedné písničky, nádherné, ale super těžké,“ svěřila se tehdy Foukalová, mávajíc třemi listy notového papíru. Kdepak témátka na půlstranu.
Ke koncertní premiéře pásma tak překvapivě došlo v New Yorku. Ovšem práce na zhudebnění Zábranovy poezie samozřejmě měla silnou motivaci i bez „americké pozvánky“:
„Téma ztráty svobody za komunismu je hodně důležité, myslíme, že zrovna nyní je potřeba tohle hodně připomínat. Zábranovy verše navíc nejsou nijak ‚ohlazené‘, ale dost ostré a syrové. Jdou k jádru věci.“
Soulad slova s hudbou
Brunner a Foukalová si většinou (ale ne vždy) vybrali texty významově přímočařejší, a tudíž i bez pohledu do knihy, při prvním poslechu relativně srozumitelnější a ke zhudebnění vhodné. I když připomenutí si básní četbou se velmi doporučuje.
Nebylo jistě snadné poradit si nejen s obsahem, ale i s metrem básní. Je nespravedlivé vybrat jen jeden příklad za všechny: Hudba nemá hluchá místa. Navíc suita drží významově pohromadě, ačkoliv si Brunner vybral ke zhudebnění verše z různých období Zábranovy tvorby. Ale oním dobrým příkladem je sonet Žalm.
Z veršů „o tom, jak kůň si zvykne tahat / jak ostnatý drát obrost domy…“ tu autor a zpěvačka elegantně zdůraznili prostým zopakováním příslušné pasáže třeba velkou pravdu, „že osel sovu uhýká“. Což je v lidské společnosti žel častý jev. A nejen v totalitní. Ovšem v té totalitní „uhýkání“ těch moudřejších a pravdivých často vedlo až k jejich kriminalizaci.
Ostatně sonet Žalm věnoval Jan Zábrana překladateli, kritikovi a editorovi Bedřichu Fučíkovi, odsouzenému v 50. letech ve vykonstruovaném procesu ke dlouhým letům vězení.
Potřebu nosného, melodicky podmanivého „refrénu“ pak duo vyřešilo melodickou bezeslovnou vokalizací.
„Výpravnost“ Brunnerovy klavírní hry se chválí sama. Stejně jako prociťování každého slova Foukalovou, jako kdyby všechna hlasová akrobacie byla snadná a umožňovala soustředit se „jen“ na feeling.
Čtěte také
Použité označení duo, byť písním nic nechybí ani v základní sestavě, ale vlastně není přesné. K barevnosti zvuku elektrickými klávesovými nástroji velmi přispěl Vít Křišťan, jenž se podílel i na koncertním provedení suity Svou chvíli. Křišťan lehce zdůrazňuje basové linky, vytváří atmosférické zvukové „druhé plány“, tu a tam přidá melodickou vyhrávku.
Sestavu navíc rozšířil na kvarteto kytarista Tomáš Fuchs, taktéž ověřený skladatelův spoluhráč z Martin Brunner Bandu. Na rozdíl od tohoto „cca moderně jazzrockového“ kvarteta ale na albu Zábrana většinou doplňuje sound decentními rozloženými akordy akustické kytary. Byť na jemné, hezky vystavěné „elektrické“ sólo také dojde třeba v písni/básni Holubi.
Díky rozšířené sestavě také mohou protagonisté občas vyklouznout ze stylu klavírních balad. Například když do členité kompozice Když čtu Ginsberga začlení málem funkové prvky i vypjatou, dramatickou pasáž.
Brunnerovi, Foukalové a jejich spoluhráčům se opět podařilo vytvořit obsahově závažné písňové pásmo. Které může přispět k rozšíření povědomí o Zábranově dílu u „ne-pamětníků“, k povědomí o zločinnosti totalitního režimu. A přitom je zároveň prokomponované i vstřícné po hudební stránce.
Markéta Foukalová & Martin Brunner – Zábrana
Markéta Foukalová – zpěv
Martin Brunner – piano
Vít Křišťan – klávesové nástroje
Tomáš Fuchs – kytara
Label: Animal Music, 2026
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
