Gretchen Parlato rekapituluje mládí s nadhledem zralosti

The Wise Ones pokládá tichou, ale rezonující otázku: „Jak uznávat to, kým jsme byli a zároveň přijímat, kým se stáváme,“ zní popis myšlenkové koncepce alba. Jak dodává tisková zpráva vydavatele, ona koncepce se zásadně promítla i do výběru hostů: „Jejich volba sleduje generační okruh.“ Proto zde zpívají či hrají „přibližně“ vrstevníci, provázaní podobnými vlivy a vzájemnými inspiracemi.

Zásadní vklad do skladby Never Come Down tak přidala „o malinko zralejší“ rapperka, básnířka, funková, soulová, reggae i jazzová zpěvačka a také výborná baskytaristka Meshell Ndegeocello. Zpěvačka a dechařka Amber Navran z neo-soulové kapely Moonchild zase navrstvila dřeva do elegantního, jemného vzoru v titulní The Wise Ones, kde figuruje s Gretchen Parlato i jako spoluautorka hudby. Podílela se i na Already Gone.

Nemůže chybět „malinko mladší“ zpěvačka Becca Stevens, se kterou před deseti lety tvořila Parlato projekt Tillery a podílela se i na jejích profilových deskách. Ale také se tu objevuje, už kvůli pestrosti, indie popový písničkář Josh Mease. Přispěl autorstvím dvou písní a epizodně i kytarou.

Ovšem hlavní partneři, kteří pomáhali vystavět celé album, jsou dva. Multiinstrumentalista, spoluautor písní a spolu s Gretchen také koproducent alba Alan Hampton. A pochopitelně životní partner, bubeník Mark Guiliana, jenž taktéž vypomohl s produkcí.

Mimochodem: „Rodinný aspekt“ mile připomíná i hlas Marleyho Guiliany, syna Gretchen a Marka, v jedné písni. Nejde přitom o samoúčel, jeho využití přirozeně zdůrazňuje zmíněný generační nadhled zpěvačky.

Gretchen Parlato|foto:Lauren Desberg

U klávesových nástrojů se pak vystřídali další dva prověření partneři hudební, Robert Glasper a Gerald Clayton. Sázka na jistotu.

Výpověď v textech

Na albu jsou dvě cover-verze, tedy nepočítáme-li písně, které Gretchen do studia donesli Alan Hampton, Josh Mease a Robert Glasper (jenž Block The Sun i otextoval). Jejich předělávky o lecčems svědčí, Parlato si vybrala k důkladné úpravě Mad Word od kapely Tears For Fears, kde část původních syntezátorových linek nahradil zpěv lapený do smyčky looperu. A If It’s magic od Stevieho Wondera. Nicméně nejdůležitější jsou tu poselství autorských textů.

Zjevně nejzásadnější je text titulní písně. Parlato tu reflektuje pocit stárnutí třeba jednoduchými verši „kdysi se dny táhly pomalu / a teď ubíhají tak rychle“, ale i způsob, jak se s oním pocitem vypořádat. Kouzlem mládnutí díky rodičovství a sdílení světa dětí: „Někdy ti starší nejsou moudřejší / nenechejte své srdce a duši vychladnout / drobné ručky udrží vaši mysl otevřenou... Čím víc rosteme / tím hůře je vidět / kdo jsou ti moudří.“

Žánr? Čirý eklekticismus. Latina, R&B, neo-soul, něco hip hopových názvuků, samozřejmě i komplikovanější jazzové harmonie a pojetí rytmu. Nicméně zdráhal bych se použít škatulku vokální jazz. Byla by trochu matoucí, i když do ní leccos z alba hladce zapadne. Ale vlastně jde spíše o sofistikovaný pop s detailně promyšlenými aranžmá a brilantní interpretací. No, a vadí to někomu?

Prostá odpověď na onu „rezonující otázku“ vepsanou do koncepce alba je v případě nové desky Gtretchen Parlato jasná. Při pohledu na to, kým byla, má právo na hrdost, dokázala toho jako málokterá současná zpěvačka. A role zralé umělkyně jí sedí už dávno. S invencí a šarmem, s jakým pojala The Wise Ones, lze čekat jen další kvalitní tvorbu.