Havlovy hry jsou pro studenty herectví stále aktuální. Během Noci divadel uvedou Vernisáž a Ztíženou možnost soustředění

Pod vedením letitých pedagogů – herce a režiséra Lukáše Hlavici a režisérky Jaroslavy Šiktancové – připravují studenti třetího ročníku na klauzury jednoaktovku Vernisáž a drama Ztížená možnost soustředění. Havlovy hry doplní situační komedie Hosté mladého studenta režie činoherního divadla Tomáše Loužného, která vyhrála autorskou soutěž Václav Havel Library Foundation NY ve spolupráci s DAMU. 

„Pravdou je, že Havlovy hry nevybrali studenti, ale my pedagogové,“ přiznává v ArtCafé pedagožka a režisérka Jaroslava Šiktancová. „Jsou to texty, kde se studenti herectví učí pracovat s přesností a návazností vět, s rytmickým řazením, učí se textem myslet a jednat.“

Do studia přišla se studenty třetího ročníku herectví na DAMU. „Hodně pracujeme s vystavěním situace,“ pochvaluje si poctivý přístup tvoření Petr Jeřábek, adept herectví, který hraje postavu Bedřicha ve Vernisáži. Pro Martinu Šindelářovou, jeho spolužačku, která má v dramatu Ztížená možnost soustředění dvojroli, jsou Havlovy hry herecky náročné, ale zároveň se na nich učí novým dovednostem.

Ani jeden ze tří studentů rok 1989 a Sametovou revoluci nezažili a Václava Havla až do setkání s jeho divadelními texty v rámci letošních klauzur vnímali především jako politika. „Až studiem na DAMU jsem se k Havlovi dostal jako k autorovi divadelních her. Člověk v těch hrách hledá prezidenta, ale ten tam ještě nebyl, když je psal. Tehdy byl součástí undergroundu,“ popisuje své pocity Petr Jeřábek.

„Mí rodiče byli součástí tehdejších protestů, u nás doma byl 17. listopad zmiňován v pozitivním smyslu. Nedokážu si představit život před Sametovou revolucí. Dokážu si představit zmatky po rozpadu režimu, ale strachy a tlak vyvíjený na jednotlivce během režimu jen těžko,“ vyjadřuje dále to, jak vnímá tehdejší události.

Šindelářová chápe jako aktuální především jednoaktovku Vernisáž z roku 1975. „Ve smyslu ukazovat ostatním, co mám, vnímám paralelu k dnešním sociálním sítím. Člověk si vyfotí večeři a má potřebu sdílet to s ostatními. Potřebu ukazovat, že můj život je fajn. A můj život stojí za to, když ho někomu ukážu,“ říká v rozhovoru.

Se současným světem podle studentů rezonuje i Ztížená možnost soustředění, kterou Havel napsal v roce 1968. „Havel v něm staví proti sobě svět kybernetický a hřejivý svět lidí,“ dodává herečka.

Tomáše Loužného, pro kterého je Václav Havel dnes velkou inspirací, mrzí, že se s ním neměl šanci potkat. Vysvětluje také, že vždy rozčilovala témata konverzačních komedií. „Někdo načapá milenku, ta se schová pod postel, najednou někdo přijde, ona řekne že je pošťačka… Proč by situační komedie nemohla být o něčem hlubším?“

Divadlo Na zábradlí znovu otvírá. Stará a nová architektura v něm vedou dialog

• Upravit
• Smazat

„Není to žádné oprašování, ale vytvoření úplně nové koncepce. Rekonstrukce představovala poměrně velký zásah,“ říká v Art Café autor projektu architekt Marek Tichý. Slavnostní znovuotevření pražského divadla proběhne v pátek 27. října a bude zdarma přístupné veřejnosti.

„Tak jsem si položil otázku, jestli by tento žánr mohl fungovat na základě společenského tématu, jestli by se mohl vyjádřit k něčemu ve společnosti. A pak jsem se rozhodl, že na pozadí uprchlické krize v Evropě zkusím napsat situační komedii,“ vysvětluje Loužný své motivace.

Podle Jaroslavy Šiktancové, které pod rukama za léta prošlo několik generací současných herců, se skladba studentů mění. „Dřív se na tuto školu hlásili mnohem větší snílkové, propadlí básním, dramatu a divadlu. To mi trošku chybí. Tato generace je sice méně vyhraněná, ale o to více otevřená a bez předsudků.“