Historické okénko: Jazz Q – Symbiosis (1974)
Píše se rok 1974. V Československu již naplno probíhá normalizace, v Praze zahájilo svůj provoz metro na lince C, Ernő Rubik vynalezl Rubikovu kostku, narodil se pozdější atlet Roman Šebrle. A také vyšlo album Symbiosis české jazzrockové formace Jazz Q.
Leadera Jazz Q Martina Kratochvíla ovlivnily zejména pobyty v Anglii v letech 1967-70. Nalézal nové inspirace v dobovém rockovém kvasu a ve sbližování jazzu s rockovými idiomy. Po vydání alba Symbiosis, v roce 1976, Kratochvíl odešel na rok studovat hru a kompozici na Berklee Colege of Music v Bostonu, kde se jeho pedagogy stali Gary Burton a Mike Gibbs.
V prvním díle nově spuštěné rubriky Historické okénko se na album Symbiosis podíváme podrobněji – prostřednictvím recenze, kterou napsal publicista Petr Dorůžka v roce 1974 pro časopis Melodie: Jazz Q – Symbiosis (1974)
Je to deska plná překvapení. Prvním z nich je zpěvačka Joan Dugganová, zvláště v šestnáctiminutové skladbě Čaroděj, která začíná průzračným, lehounkým vokálem, prolínajícím se s Kratochvílovým elektrickým pianem. Zvláště zajímavé situace nastávají v několikanásobně dabovaných pasážích, které vytvářejí jakési uzlové body, v nichž se hlasy oddělují a proplétají. Tyto okamžiky jsou velice krátké a neokázalé, ale snad o to působivější. Myslím, že způsob zpěvu z počátku této skladby sedí Joan Dugganové velice dobře – mnohem lépe, nežli její vypjatější bluesová podoba, v níž zpěvačka přece jen nemá tolik lehkosti a volnosti.
Popisovaná skladba Čaroděj:Velkým problémem našich skupin bylo, že výraz, o který usilovaly, byl v rozporu s cítěním, které měli hudebníci v krvi a od kterého se nedokázali oprostit. V hudbě Jazz Q není tento problém znát – a zaručeně jím není dotčena hra Martina Kratochvíla. Některá z jeho sól mají dosti osobitou tvář; možná, že jsou na první pohled nenápadná, ale čiší z nich jakási blíže nedefinovatelná vnitřní exotika, která je v tvorbě evropských hudebníků doposud velmi řídká.
Nejlépe se Kratochvílovi daří v jeho dialozích s kytarou – například v závěru Ztracené lásky. Skladby Ze tmy do světla a Hvězdný pták vykreslují zajímavou atmosféru, jen v některých momentech se z nich vytrácí vzruch a napětí. Úloha kytary je pojata vkusně a bez zbytečných exhibic, zdá se však, že sólové pasáže by snesly modernější přístup a víc švihu.
Skladba Ze tmy do světla:Symbiosis je deska s mnoha vynikajícími momenty, která převyšuje vše, co se našim skupinám dosud podařilo na tomto poli nahrát. Je to album, které provází hledání v tom dobrém slova smyslu, i když proposlouchávat se jím poskytuje menší dobrodružství.
Zdroj textu: Petr Dorůžka, Časopis Melodie č. 8/1974
Jazz Q – Symbiosis (Supraphon, 1974)
Joan Duggan - zpěv Martin Kratochvíl - elektrické piano Fender, klavír, varhany, cembalo František Francl - elektrická kytara Vladimír Padrůněk - baskytara Michal Vrbovec - bicí
Hosté: Vladimír Mišík, Lešek Semelka, Pavel Dydovič a Jiří Rotter - sbor, Jiří Tomek - kongo, Radek Pobořil - trubka, Jan Kubík - klarinet, Alexander Čihař - kontrabas a další
Playlist 1. From Dark To Light (6:05 / Padrůněk, text: Duggan) 2. Lost Soul (6:05 / Padrůněk, text: Duggan) 3. Starbird (7:25 / Kratochvíl, text: Duggan) 4. The Wizard (16:25 / Kratochvíl, text: Duggan) 5. Epilog (3:25 / Kratochvíl)
Historické okénko je pravidelná rubrika jazzového webu Českého rohlasu (ČRo Jazz). Prostřednictvím původních historických recenzí (např. z časopisu Melodie apod.) v ní představujeme stěžejní alba jazzové historie z bývalého Československa i zahraničí. Recenze jsou převzaty z původních zdrojů bez úprav, pokud není uvedeno jinak.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
