Historické okénko: licenční desky za socialismu

Pro mnoho obyvatel socialistického Československa byla licenční deska Supraphonu nebo slovenského Opusu jedinou možností, jak se dostat k nahrávkám ze Západu (tedy vedle nelegálních burz a občasného dovozu).

„Licenční album bylo buď řadovou LP příslušného interpreta nebo skupiny, které v licenci převzaly dvě ze čtyř československých gramofonových firem a vydaly je v Československu, případně kompilace z nahrávek téhož, které pocházely z více alb nebo singlů. Vedle těchto nahrávek se samozřejmě objevovaly i kompilace z nahrávek více interpretů, zaměřených na určitý žánr nebo styl,“ popsal situaci Radek Diestler v průvodním textu výstavy v Popmuseu, která se na toto téma uskutečnila v roce 2009.

Pro takto licenčně vydaná zahraniční alba byla typická určitá specifika: sleevenoty neboli ediční poznámky českých publicistů na zadní straně, samostatné sešity s překlady textů písní, překlady názvů skladeb a občas i od zahraničního originálu odlišné obálky LP.

Dnes jsou vybraná licenční vydání ceněna sběrateli nejen u nás, ale i v zahraničí. V jazzovém kontextu stojí za pozornost např. LP původně vydaná pro mnichovskou ECM (třeba My Song Keitha Jarretta), nebo některá klasická alba z katalogu Columbie (Mahavishnu Orchestra, Future Shock Herbieho Hancocka, Heavy Weather od Weather Report, Miles Smiles od Milese Davise apod.).

Podrobný článek o licenčních albech a jejich téměř úplný soupis si můžete přečíst zde:

Sběratelé staré licenčně vydané desky hledají nejčastěji na internetových aukcích, nebo na specializovaných antikvářských webech, jako např. www.muj-antikvariat.cz. Dobrým zdrojem je rovněž web Eastalgia (www.eastalgia), který eviduje většinu nahrávek vydávaných v socialistických zemích.