Hudba Jaca Pastoria ožila ve Francii

Když se kapelníci francouzského Multiquarium Big Bandu André Charlier a Benoît Sourisse v roce 2019 rozhodli natočit skladby Jaca Pastoria v big bandových aranžmá, oslovili jako hosta Biréliho Lagrènea. Na tom by nebylo nic zvláštního.

Lagrène je nejen geniální kytarista, ale především s Pastoriem odehrál v roce 1986, ve svých pouhých devatenácti, šestitýdenní evropské turné. Zvláštní a obdivuhodné ovšem je, že Lagrène nehraje kytarové party. Nečekaně vyměnil svůj hlavní nástroj – ano, za bezpražcovou baskytaru.

Překvapení neskrývali ani šéfové big bandu. „V Biréliho přístupu k hudbě byla až dětská pokora, která nás okamžitě dojala. Jeho výkon při hře na baskytaru nám vyrazil dech, až jsme úplně zapomněli, jakým je vynikajícím kytaristou,“ vysvětlili v tiskové zprávě.

Také samotný Lagrène přiznává, že přechod na bezpražcovou baskytaru představoval výzvu. A překvapení budou i posluchači, kteří znají kytaristu jako interpreta gypsy jazzu, doslova „odkojeného“ Django Reinhardtem, nebo jako koncertního spoluhráče Paca de Lucíi. Přestože vědí i o Biréliho výletech do světa fusion. Když se ale začteme do Biréliho vzpomínek, dává věc logiku.

Biréli Lagrène vyrůstal jako zázračné dítě v muzikantské romské rodině. Na kytaru hrál od čtyř, ve třinácti letech exceloval na Mountreux Jazz Festival a už ve čtrnácti natočil první album Routes To Django (1980). Jenže právě v té době, někdy na začátku 80. let, koncertoval mladičký Biréli v Londýně, kde si koupil i Jacovo sólové album z roku 1976. Hudba ho naprosto uhranula. Hned po magickém zážitku z poslechu běžel do prvního obchodu s hudebními nástroji v Soho a koupil si bezpražcovou baskytaru. „Nákup“ a domácí cvičení zúročil po čtyřech dekádách.

Nové setkání s Jacem

Symbolické nové setkání na desce Remembering Jaco je podložené nejen důkladnou znalostí Pastoriovy hudby a přirozenou Biréliho virtuozitou, ale i opravdovým osobním vkladem. Vztah mezi Jacem a Birélim se totiž neomezoval, jak by se mohlo zdát, pouze na jedno známé odehrané turné (a pár koncertních nahrávek z něj).

Šlo o dlouhodobější porozumění a přátelství. Hudebníci se seznámili už v New Yorku první poloviny 80. let, kam Lagrène přijel koncertovat. Setkání údajně zprostředkoval Larry Coryell. Biréli a Jaco zůstali v kontaktu a když baskytarista později chystal evropskou šňůru, věděl, jakého kytaristu oslovit.

Dnešní Lagrène-basista brilantně zvládá jak plynule „zurčící“ groovy třeba v (Used To Be A) Cha-Cha, tak nezvykle vedené melodie s typickým sytým zabarvením. Slyšme třeba elegantní uchopení miniatury Continuum. Birélimu přitom sedí skladby ze všech období Jacovy tvorby, včetně těch z repertoáru Weather Report.

V aranžování pro big band se střídali Benoît Sourisse, Nicolas Folmer, Stéphane Guillaume, Pierre Bertrand a Pierre Drevet. O všech lze napsat, že k rozšiřování partitur přistupovali nápaditě a přitom s vkusem a přiměřeností. Člověk nemá srovnávat s originálem v základní sestavě. Ale třeba v případě Barbary Coast, původně z alba Black Market (1976) od Weather Report, působí přiznávky dechů a celková dynamika big bandu vyloženě přínosně. Skutečně zdůrazňují kvality skladby.

Album přirozeně vypichuje skladatelské schopnosti Jaca Pastoria, dojde ovšem i na zpestřující „výlety jinam“. Třeba k bluesové písni Fannie Mae (zde pod názvem Fanny Mae) původně od zpěváka Bustera Browna, kterou Jaco převzal a nahrál na desku Invitation (1983).

Multiquarium Big Band|foto:Naive Records

O zpestření se postaral i hostující Peter Erskine, někdejší bubeník Weather Report. Ovšem nikoliv jako instrumentalista. Čtyřmi vstupy mluveného slova prohloubil onen osobní, intimní, vzpomínkový charakter nahrávky. Promluvy jsou krátké, neruší. Naopak, autentické vzpomínky přispívají k dotvoření atmosféry.

Zajímavý bonus obsahuje vinylová edice alba. Nejen, že je 2LP bohatší o úpravu skladby The Chicken od Pee Wee Ellise (šlo původně o instrumentální číslo doprovodné kapely zpěváka Jamese Browna), kterou Jaco hrával i na turné s Birélim. Na čtvrté straně dvojalba najdeme také tři improvizované kusy. Sice už jen díky naposlouchanému a vstřebanému stylu hry a zvuku bezpražcové baskytary jaksi „na pastoriovské téma“, ale přesahující pouhý tribute směrem k originální tvorbě.

Multiquarium Big Band i Biréli Lagrène odvedli skutečnou labour of love. Troufám si odhadnout, že ani Pastorius by se takovým úpravám svojí hudby nebránil. A nejen proto, že sám velkokapelový sound (vzpomeňme jeho Word Of Mouth Big Band) občas využíval.