Igor Ochepovsky: Potřebuji se soustředit na jeden projekt

Ještě před úspěchem v soutěži Jazz Fruit sbíral Igor Ochepovsky ceny jako autor scénické hudby. Na otázku, v čem je komponování pro divadlo nebo film jiné než skládání hudby pro vlastní profilové album, odpovídá:

„Když dostávám zakázku na scénickou hudbu, potřebuju zjistit, co chce režisér filmem nebo představením říct. Album a konkrétně tento projekt je můj vlastní výzkum, který nemá hranice. Mohu dělat cokoli, zkoumat možnosti kompozice.“

Svou hudbu Ochepovsky charakterizuje jako „fusion s několika různými vlivy: Z hlediska formy a přístupu ke kompozidci je tam vliv vážné hudby, dále vliv jazzu, groovu a moderních zvuků“.

Album I’m the Wind vyšlo pod značkou Ochepovsky – tedy na místě názvu projektu je zde pouze příjmení autora. „Přemýšlel jsem, jak tento svůj projekt pojmout, a nakonec jsem si řekl, že právě moje jméno bude značka, kterou budu celý život budovat. Album jsem tedy vydal takto pod svým jménem,“ říká hudebník, který si uvědomuje, že pod touto značkou se v budoucnu mohou skrývat různé sestavy muzikantů.

V další části rozhovoru se ohlížíme do minulosti, do doby, kdy Igor vyrůstal v Rusku. Líčí, že jeho hudební dráha začala tím, že požádal rodiče, aby ho přihlásili do hudební školy na klasickou kytaru.

„U nás v rodině se hudba nehrála, ale já jsem ji najednou moc chtěl dělat. Začal jsem také studovat soukromě elektrickou kytaru, hrál jsem na soutěžích, skládal jsem, měli jsme multižánrovou kapelu. Nejvíce mě ale bavilo improvizovat a skládat. Od začátku tedy bylo jasné, čemu se chci věnovat. Dokonce jsem, ještě než jsem odjel do Česka, vydal neoficiální album, o kterém ovšem nikdo neví.“

Česko bere kytarista jako zemi, která je součástí Evropy, ale současně má relativně blízko i k jeho vlasti. Své vlastní začlenění do jazzové komunity u nás popisuje jako relativně snadné, i když trvalo dlouho: „Nezapadl jsem ihned, trvalo několik let, než se to skutečno rozjelo.“

Za důležité kritérium začlenění do komunity v cizím státě považuje Igor, který dnes výborně mluví česky, právě jazyk: „Musel jsem se zlepšit v jazyce, abych mohl s lidmi komunikovat na určité úrovni.“ Tvrzení, že samotná hudba je mezinárodní jazyk a ke komunikaci postačí, Ochepovsky nepodepisuje. Komunikační schopnosti hudby sice uznává, ale znovu zdůrazňuje, že velmi důležitá je i verbální komunikace. 

Na albu I’m the Wind Ochepovsky spolupracuje s předními českými hráči, jako jsou saxofonista Petr Kalfus, trombonista Jan Jirucha nebo trumpetista Miroslav Hloucal. Na bicí hraje Roman Vícha, na basu Ondřej Hauser a spoluproducentem alba je pianista Jan Steinsdörfer.

Vedle instrumentálních skladeb, které převažují, obsahuje album i jednu zpívanou kompozici, titulní skladbu I’m the Wind. Text napsal Igorův kamarád Tomáš Tajchner a píseň nazpíval Horek McWilliams, Američan žijící v Praze, frontman skupiny The Documents.

V závěru rozhovor nás Igor Ochepovsky nechává nahlédnout do své skladatelské kuchyně. Říká: „Nápady většinou přicházejí spontánně. Může to být úplně kdykoli. Nahrávám si je na diktafon nebo zapisuji a postupně sbírám hudební myšlenky.“ Pak si vyhradí například tři dny, kdy má vypnutý telefon a intenzivně pracuje. 

„Musím být nějakou dobu koncentrovaný, nerozptyluji energii a jsem soustředěný na ten jeden projekt. Mám kolem sebe různé diagramy, grafické zobrazení skladeb apod. Bez přestávky dokážu pracovat od rána do oběda, pak si dám pauzu a pak zase do večera. To dělám dva tři dny, pak se věnuju jiným věcem, a pak se k tomu zase vrátím,“ popisuje ruský kytarista svůj pracovní režim.

Rozhovor s Igorem Ochepovským vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu uslyšíte tři skladby z alba I’m the Wind.