Jack McDuff zrozený z „popela“

9. říjen 2022

U labelu Soul Bank vyšly koncertní záznamy legendárního varhaníka Jacka McDuffa. Rekonstrukce nahrávek pomocí umělé inteligence se výjimečně povedla, McDuff se doslova znovu zrodil.

Když je řeč o varhanách a jazzu, většině posluchačů vytane na mysli jméno Jimmyho Smithe, vzápětí možná jména o dvě generace mladších hráčů Joey DeFrancesca nebo Larryho Goldingse. Proti tomu lze sotva něco namítat. Je to ovšem trochu nespravedlivé, protože Jimmy Smith rozhodně nebyl jediným jazzovým varhaníkem, který se proslavil v 50. a 60. letech. Mezi jeho „konkurenty“ patřili např. Leon Spencer, Jimmy McGriff nebo Jack McDuff (1926-2001).

Když na přelomu milénia začala u vydavatelství Verve vycházet edice alb s názvem Legends Of Acid Jazz, byla výše zmíněná jména (a řada jmen dalších) konečně opět v širší míře viditelná. Díky zmíněné edici jsme mohli slyšet i nahrávky, které pořídil Jack McDuff s legendárním kvartetem v obsazení Joe Dukes (bicí), Red Holloway (saxofon) a mladý kytarista George Benson. Hudba, kterou tahle kapela hrála, bývala řazena do přihrádky soul jazz.

Všudypřítomný nadhled

Zejména pro McDuffovu kapelu byly typická proaranžovaná témata a všudypřítomný nadhled (místy až „hudební humor“). V 70. letech potom následoval obrat k tehdy modernímu zvuku - McDuff hrál na svých albech i na elektrický klavír, nechyběly zvuky syntezátorů a funkové figury baskytar. Je vůbec zajímavé porovnat recenzované živé album Live At Parnell’s s hudbou na tehdy aktuálních McDuffových deskách (tzn. Kisses  z r. 1980 či Having a Good Time z r. 1982). 

Podle průvodního textu byly nahrávky na nové album zaznamenány během týdenní rezidence v seattleském klubu. Co se hudby týče – je to „starý dobrý McDuff“. Skladby opravdu zní jako přímé pokračování kapely s Bensonem etc…(jen místo tenorsaxofonu slyšíme altku, ale to jen pro pořádek). Basu hraje sám kapelník na varhany. Typické mcduffovské aranže slyšíme ve skladbě Fly Away (která začíná jako funková, ale sóluje se na swingový mainstreamový doprovod) nebo v Blues 1&8 (s předáváním jednotlivých sól v polovině formy a sólem na bicí, které je doprovázeno varhanami). Samozřejmě také v úvodu standardu Killer Joe – (předehra by v tomto případě klidně mohla být samostatnou skladbou). 

Najdeme zde i ozvěny modálního jazzu – v Greensleaves nebo v Untitled D-Minor. Samozřejmě nás nečekají žádné exaltované freejazzové plochy, ale je slyšet, že McDuffova kapela rozhodně nebyla stylově omezená. Zhruba třetinu repertoáru tvoří jazzové standardy, které se nesou v náladě uvolněného jam-session.

V den, kdy se jeden z koncertů odehrál, se zvukaři klubu Parnell’s doneslo, že zemřel saxofonista Sonny Stitt. McDuff poté věnoval dávnému kolegovi „gospelovou“ předehru ke skladbě Fly Away – společné album Stitt Meets Brother Jack nahráli v roce 1962.

Rekonstrukce nahrávek „vteřinu po vteřině“

Live at Parnell’s obsahuje patnáct skladeb. Záznamy z koncertů pořídil v červenci 1982 zvukař (rovněž jazzový varhaník a McDuffův velký fanoušek) Scott Hawthorn. Jednalo se o nahrávky soukromé, rozhodně ne o kvalitní studiový záznam. Průvodní text k albu líčí peripetie, které provázely restaurování původních nahraných pásků – jednak byly poznamenány stářím, jednak bylo slyšet poškození jednoho ze zvukovodů McDuffovy Leslie bedny.

O současnou zvukovou podobu nahrávek se postaral Claudio Passavanti, který s pomocí moderních softwarových možností musel projít nahrávky takřka „vteřinu po vteřině“. Výsledek rozhodně stojí za to – máme k dispozici dokument o tom, jak se hrál jazzový mainstream v době, kdy se zdálo, že McDuffův (a Smithův nebo McGriffův) soul-jazz bude navždy překonán nejrůznějšími typy fúzí.

Poznámka na závěr: Na albu je zachycena sestava McDuffova kvarteta s Garrickem Kingem na bicí, Henrym Johnsonem na kytaru a Kennym Wollinskym na saxofon. Henry Johnson nahrával i svoje profilová alba, např. v 80. letech pro firmu Impulse. O Garricku Kingovi se mi zatím nepodařilo zjistit více informací. Jméno saxofonisty Dannyho Wollinskyho může údajně být špatně zapsaným jménem Dan Wilensky. Ten také s Jackem McDuffem hrál, ale prý o dva roky dříve, než byla nahrávka v klubu Parnell’s pořízena. Každopádně se jedná o jména, která mně osobně nebyla vůbec známa a jsem rád, že jsem takovou chybu napravil, protože tato sestava McDuffovy kapely hrála skvěle.

Jack McDuff - Live at Parnell's

Jack McDuff – varhany Hammond

Garrick King – bicí

Henry Johnson – kytara

Kenny Wollinsky – saxofon

Label: Soul Bank Music, 2022

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.