James Brandon Lewis Trio objevilo vitamíny v ohryzku

Název alba Apple Cores inspiroval stejnojmenný novinářský sloupek spisovatele, básníka, dramatika a hudebního kritika Amiriho Baraky, publikovaný v 60. letech v DownBeatu. A také další Barakovy studie týkající se kořenů afroamerické hudby.

„Poprvé na mě zapůsobilo Barakovo dílo na Howard University, kde ostatně studoval i on. Jeho průlomová studie Blues People z roku 1963 tam byla povinnou četbou. Od té doby jsem s Barakovou prací v neustálém dialogu,“ vysvětlil Lewis.

Další Lewisovou inspirací pak byl život a dílo Dona Cherryho. „Nejde ovšem o poctu v tom smyslu, že bych hrál skladby Dona Cherryho. Ale naše vlastní skladby komentují jeho muzikantskou zvídavost,“ dopověděl saxofonista ke koncepci převážně triového alba.

Názvy původních kusů na desce pak jsou svého druhu kryptogramy. Jemné narážky na Cherryho životní epizody a hudbu. Jak to myslel, vysvětluje Lewis na příkladu skladby Five Spots To Caravan:

„Jde o vícevrstvý odkaz na kreativní oblouk cestujícího muzikanta. Five Spot Café byl slavný newyorský klub, kde na podzim roku 1959 po Cherryho boku debutoval Ornette Coleman. Během této rezidence se k Cherrymu připojili i bubeník Billy Higgins a kontrabasista Charlie Haden, což symbolizovalo vstup Colemanových radikálních experimentů do jazzového mainstreamu. Slovo Caravan pak odkazuje ke koncertnímu sálu Caravan Of Dreams  v Colemanově rodném městě Fort Worth v Texasu.“

Mimochodem, další velký inspirátor Ornette Coleman a jeho propojení s Donem Cherrym: Jedinou převzatou skladbu na albu je Broken Shadows právě od Colemana.

Nic pro staromilce

Lewisova pocta Cherrymu a avantgardním kořenům afroamerické hudby ovšem není staromilská, natož stylově puritánská. Všestranná rytmika je zcela současná, má cit pro funkové a hiphopové groovy. Ale díky použití africké mbiry či prvků dub/reggae nechybí ani kořínek směřující do worldjazzového podloží.

Ostatně producent a multiinstrumentalista Josh Werner, jenž na albu střídá baskytaru a kytaru, je zajímavá nadžánrová osobnost. Prosadil se v reggae (spolupráce s legendami jako Lee „Scratch“ Perry či Sly And Robbie), hip hopu i v experimentálním rocku. A stejně jako v Lewisově případě patřil k jeho zásadním kapelníkům i avantgardista Marc Ribot.

Série skladeb na Apple Cores, vytvořených kolektivně triem během dvou intenzivních, zcela improvizovaných studiových frekvencí, je co do nápadů nosná, vyvážená, energická a zároveň jaksi „samozřejmá“, jako kdyby šlo o promyšlený a zažitý repertoár. Při komponování v reálném čase trio i myšlenkově souznělo a vydalo ze sebe to momentálně nejlepší. Což Lewis přičítá dostatečně dlouhé spolupráci:

„Pokud s kapelou nestrávíte dostatečně dlouhý čas, nemůžete onomu tvůrčímu momentu důvěřovat. Ale my jsme spolu dost dlouho na to, abychom se do tvorby založené na improvizaci mohli pustit. S Chadem Taylorem hrajeme společně asi deset let, takže jsme se slili dohromady jako voda, a s Joshem Wernerem jsme se sehrávali od roku 2018.“

Asociace s „Ohryzkem“ v názvu alba pak může, pokud bychom nevěděli o ovlivnění Barakovými myšlenkami, působit jako docela matoucí. Trio nehraje hudbu ohlodanou na základ, ale ze zdravého základu klíčící, motivicky bohatou a zvukově pestrou. Vystavěnou nejen na freejazzových sólových atacích, byť ty jsou důležité a invenční. Platí spíš onen příměr k bohatosti živin, vláknin a vitamínů.

Na závěr ještě pozvánka. Pokud jste prošvihli loňské vystoupení v pražské MeetFactory, nebo se vám naopak líbilo natolik, že si zážitek ze saxofonistovy hry chcete zopakovat, James Brandon Lewis bude koncertovat 28. dubna 2025 v Cabaretu des Péchés v rámci JazzFestBrno. Triový koncert navíc bude pochopitelně jiný než ten pražský s punk-jazzovými The Messthetics. Aby byla akce ještě lákavější, jde rovnou o dvojkoncert s Joem Sandersem a jeho projektem Parallels.