Jan Fingerland: Proč Blízký východ gratuluje Putinovi
Zatímco západní demokracie hledí na Putinovo vítězství ve volbách přinejlepším se skepsí, blízkovýchodní vlády přispěchaly s gratulacemi. Mají jiný pohled než Evropa a Amerika. A také jiné zájmy.
Země Blízkého východu bychom ve vztahu k Putinově Rusku mohli rozdělit na dvě skupiny, na „spojence“ a na „realisty“. Odpůrci a kritici neexistují. Do Kremlu tak putovaly gratulace jak od prezidenta íránského i tureckého, ze Saúdské Arábie přišla blahopřání hned dvě, od krále i korunního prince. Nejrychlejší byl v arabském světě prý kuvajtský emír.
Spojenci a realisté
Proč dvě skupiny? Írán je dlouhodobě ruským spojencem, a od útoku na Ukrajinu se jejich partnerství ještě prohloubilo. Oba státy jsou pod západními sankcemi, mezinárodně izolované, Rusko nyní odebírá od Íránců zbraně, zejména drony.
Čtěte také
Jejich zájmy se částečně střetají v oblasti vývozu ropy i vývoje v Sýrii, ale zatím se dokázaly obě země shodnout. Také Sýrie patří do ruské stáje, bez ruského zásahu by režim Bašára Asada nepřežil. A nejen Sýrie, vždyť do Moskvy se jezdí usmiřovat palestinský Hamás s Fatáhem, případně ten první tam jezdí samostatně jako čestný host. Putin má tedy přímou linku ke státům a aktérům, které hrají v arabském světě důležitou roli.
Ruské aktivity v Sýrii vyvolaly nelibost u sunnitských mocností, Turecka, a v arabském světě zejména Saúdů. Jenže žádný z těchto států neměl kapacitu ruskému tlaku čelit a naopak vnímaly jeho schopnost zasahovat do věcí, které se jich týkají.
Tedy íránské zahraniční politiky, a destabilizujících prvků, jako jsou íránští klienti, od Hizballáhu přes Húsíe až po šíitské milice v Iráku. Po arabském jaru se děsí jakékoli nestability. Proč dráždit medvěda?
Čtěte také
Moskva má svou vlastní perspektivu. V minulých letech se s určitým úspěchem pokusila obnovit svůj vliv tam, kde byl dříve aktivní Sovětský svaz, a kde tehdy i dnes vlastně soupeří se Spojenými státy. Rusko tím demonstruje svou globální roli, a ještě má v případě potřeby co směňovat. Je tu ještě otázka přístupu k přístavům, v Sýrii, a případně i Libyi.
A všichni pak vidí, že oblast Blízkého východu se mění. Role ropy se bude snižovat, Američané ztrácejí vůli v oblasti zůstávat. Do oblasti se snaží vedle Turecka a Íránu proniknout i Čína, částečně i Indie. Arabské státy chtějí mluvit se všemi a s každým navázat takové vztahy, aby jimi mohly vyvažovat ty ostatní.
Nejsou současně tak zaslepení, aby nevnímali, že i Rusko vázané boji na Ukrajině má své meze, nedávno nedokázalo ochránit Arménii při posledním konfliktu s Ázerbájdžánem.
Tanky ne, rakety ano
Je tu ještě jedna důležitá kapitola, a to je export ruských zbraní. Jejich pověst utrpěla válkou na Ukrajině a snížením výrobních kapacit, tedy i ztráty schopnosti dodržet termíny. Rusové se dokonce snažili část svých zbraní získat zpátky, aby je mohli použít v aktuální válce. Moskva ale nezaznamenala takový propad zájmu jako po válce v Zálivu v roce 1991, jež byla mimo jiné také střetnutím východní a západní vojenské techniky.
Sice i tentokrát selhala ruská obrněná technika, ale export se týkal hlavně letadel, raket, motorů a protivzdušných systémů – a ty fungují lépe než tanky. Dodávky zbraní a společná cvičení pomáhají také k navazování vztahů mezi armádami a bezpečnostními strukturami. I po smrti Jevgenije Prigožina také trvá jeho know-how, tedy aktivity zdánlivě nevládních vojenských jednotek v různých částech světa, včetně Blízkého východu.
Poblahopřát Putinovi k volbám, které nebyly o nic více nedemokratické než ty, které se v zemích gratulantů konají, tedy bylo naprosté minimum toho, co pro sebe blízkovýchodní státy mohou udělat. Ostatně, blahopřání a úsměvy jsou zadarmo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
