Jan Uvira: klávesák z Decziho líhně v poslechovém testu

Pianista Jan Uvira projel křížem krážem země české i slovenské, coby klávesista v dresu Jazz Celluly Laca Decziho. A přestože toto angažmá jej asi nejvíce zviditelnilo, posluchači Českého rozhlasu si možná vzpomenou, že jsme o Janovi informovali už v r. 2017, v souvislosti s jeho tehdy aktuálním mezinárodním triem Uvira - Bruno - Hafizi. To už měl za sebou studijní pobyty v Katovicích i Rotterdamu a před tím i studium na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. Při přípravě našeho „testu“ jsme tedy tušili, že nás čeká rozhovor velmi zajímavý.

Na první chyták jsme Jana nedostali: „Možná poznávám kytaru Radima Přidala…“, správně identifikoval rodák z Frýdku-Místku kapelu Behind The Door, která se na frýdecké ZUŠ dala dohromady. S tím souvisela i vzpomínka poněkud smutnější - jedním z prvních Uvirových kapelníků byl písničkář David Stypka, který nás opustil letos v lednu. „David byl podle mě génius, který mi odkryl spoustu tajemství v aranžování i v práci s kapelou.“

Wyntona Kellyho stahoval jako prvního

Hned následující hádanka byla ovšem zákeřná, a tak se podařilo, že Jan nepoznal starou nahrávku Laca Decziho. Nicméně, o běžném provozu Celluly jsme si chvilku popovídali: „Odehráli jsme  kolem tří set koncertů. Nové pro mě bylo např. to, jak intenzivně se dá koncertovat ve smyslu koncertů jdoucích za sebou. Pamatuju si, že jednou bylo za sebou šedesát tři koncertů a asi tři dny volna.“ 

Jan Uvira|foto:Ingrid Mihalová

Nahrávku Wyntona Kellyho se našemu hostu identifikovat podařilo: „První pianové sólo, které jsem kdy v životě stáhnul, bylo od Wyntona Kellyho! Matej Benko mi to tehdy zadal na hodině - jednalo se o skladbu Freddie Freeloader. Já jsem vlastně vůbec netušil, že něco jako stahování sól je možné. K dalším patřili Tommy Flanagan, Hank Jones, Kennyho Drewa jsem stahoval, snad i Petersona.“ 

Čtěte také

Jan Uvira: Moje trio mělo být... kvarteto

U jiné ukázky, po drobné nápovědě, se Jan Uvira zeptal: „Je to Aaron Goldberg?“ A měl pravdu. Nahrávka byla vybrána cíleně, Aaron Goldberg patří k Uvirovým vzorům - ale potřebovali jsme zjistit, proč tomu tak je:

„Kvůli svému obrovskému záběru, i mimo muziku. Studoval myslím historii a snad i aplikovanou fyziku na Harvardu; zkrátka odskakoval si od těch top jazzových těles v New Yorku do jiných států za studiem úplně jiných věcí, než je muzika. Zažil jsem jeho několikahodinovou master class v Rotterdamu, kde nám předal spoustu mouder.“

Vzpomínky na Coreu a mnohem více

Ani na pianistu Franze von Chossyho se Jan Uvira nachytat nenechal:
„Hodiny s ním (na Rotterdamské konzervatoři) byly fantastické. On vlastně nebyl ten typ pedagoga, který na hodině chrlí spousty informací…je velmi přemýšlivý, zahloubaný člověk, takže i ty hodiny se nesly v tomhle duchu. Mnohem častěji se ptal on mě, než já jeho - byla to rozhodně zajímavá spolupráce.“

U další ukázky se potom Jan Uvira zeptal (jen co začala hrát kytara): „Známe se dobře a máme i nějaké příbuzenské vztahy?“ Opět trefa - jednalo se o nahrávku Petra Uviry, opavského kytaristy a Janova strýce. Přičemž vyšlo najevo, že Petr s Janem si spolu ještě pořád nezahráli. Proto doufáme, že se to brzy podaří a že na tom náš pořad bude mít svůj podíl.

V záznamu pořadu toho ale najdete mnohem víc. Uvirovu vzpomínku na Chicka Coreu, jeho posluchačské zážitky a v neposlední řadě úvaha o tom, zda by jej lákalo trio o třech klavírech a jaké by mohlo mít obsazení. Srdečně zveme k poslechu!