Japonská estetika nás baví, říká Vilém Spilka k nové desce Sakobi

I když je původně kytarista, ve skupině Sakobi hraje Vilém Spilka na kontrabas. Díky tomu se – jak zmiňuje – může na svou roli muzikanta dívat z jiné perspektivy. Kontrabas mu podle jeho slov umožňuje výrazně ovlivňovat podobu celé hudby – změnou basové linky, hustoty hry nebo rejstříku. Zároveň zdůrazňuje důležitost rytmu a komunikace s bubeníkem Martinem Kleiblem, s nímž spolupracuje už řadu let.

Název alba nového San znamená v japonštině „tři“ a trojka prostupuje celým konceptem nahrávky. Tři jsou členové tria, tři hosté zastupují mladší generaci, další tři starší generaci a album má tři strany, na každé po třech skladbách. Japonská stylizace přitom není spojena s přímým přejímáním japonské hudby. „Japonskou hudbu neskládáme. Ale ta estetika nás baví, líbí se nám,“ říká Spilka.

Setkání generací

Jedním z hlavních principů alba je setkávání různých generací. Mladší hosty zastupují švýcarská zpěvačka a klavíristka Géraldine Schnyder, cimbalista Michal Grombiřík a kytarista Josef Hanulík, jehož hudební záběr sahá vedle jazzu také k bluegrassu, country, blues, gospelu a moravské melodice. „Je to taková česká verze americany,“ charakterizuje Spilka jeho hudební svět.

Starší generaci zastupují klavírista Miroslav Hanák, kytarista Milan Kašuba a v roli violisty Jan Dalecký. Spilka chtěl připomenout hudebníky, kteří dnes už nejsou tolik nahráváni, ale stále mají na scéně své důležité místo. O Hanákovi říká: „Je to úplně úžasný muzikant, který je pořád tak trošku v pozadí a není špatné ho někdy dostat na piedestal.“ Hanákova hra podle něj zároveň umožňuje posluchači slyšet estetiku generace, která tuto hudbu zažila prakticky při jejím zrodu. Kašuba přispěl skladbou Konečně zase bezdveřová šalina, Dalecký, dlouholetý moderátor koncertů JazzFestu Brno, přinesl Ellingtonovu baladu In a Sentimental Mood.

Čtěte také

Sakobi se rozrostli o „pivo“ a „cihoky“

Rozhovor se dotýká také Spilkových dalších aktivit. Jeho vydavatelství Bivak Records vydává především jazz, ale také komornější projekty. Spilka zmiňuje například dua Davida Dorůžky s Martou Kloučkovou nebo Géraldine Schnyder s Jiřím Slavíkem a také připravované album Tomáše Baroše. Ročně vycházejí zhruba tři až čtyři nahrávky. „Považujeme za důležité, abychom pomohli některým věcem na svět,“ vysvětluje.

Čtvrt století Jazzfestu

Dalším tématem je JazzFestBrno, který slaví 25 let. Spilka představuje podzimní program včetně Tigrana Hamasyana a Snarky Puppy a také komorní oslavu výročí v divadle Husa na Provázku. „Je dobré si jednou za čas připomenout, že už jsme tady zanechali nějakou stopu a že to, co děláme, dává smysl nejenom našim fanouškům a posluchačům, ale taky nám,“ říká Spilka.

Na závěr se rozhovor vrací k mezinárodnímu působení tria Sakobi. Trio má před sebou vystoupení na DC Jazz Festivalu ve Washingtonu a další koncerty v Evropě. V minulosti hrálo mimo jiné v ukrajinském Lvově, kde muzikanti zažili poplach během koncertu i noční chvíle v krytu při útocích dronů. Spilka tento zážitek označuje za formativní a zdůrazňuje význam koncertování pro posluchače, kteří se i během války snaží žít normálním životem. „Ne že bych to chtěl nutně často opakovat, ale je dobré to zažít, protože člověk si pak víc váží toho, jak se tady vlastně máme dobře,“ doplňuje.