Jazz jsem si zamiloval díky rozhlasu, říká kytarista Tibor Žida
Hostem červnové Jazzotéky byl kytarista, skladatel a zpěvák Tibor Žida, svobodně žánrově přelétající mezi soulem, R&B, brazilskou muzikou, gypsy jazzem nebo třeba čardášem. Zajímá vás, jaké nahrávky ho doprovázely cestou k profesi hudebníka? Stačí kliknout a poslouchat.
Host se uvede svým blues Nevím, jak mám žít. A rovnou vtipně objasní, jak se dostal k jazzu. A také konkrétně ke stylu unisono zpěvu s kytarovým sólem, který zaujal moderátora Martina Brunnera st.:
„Jazz jsem si zamiloval už v dětství, a to díky Českému rozhlasu. Máma sledovala všechny ty seriály jako Tak jde čas, a já jsem měl takovou malou věžičku, nasadil jsem si sluchátka a tam zrovna běžely Jazzové podvečery Českého rozhlasu. A hrál George Benson. Nikdo u nás doma jazz neposlouchal, ale já už věděl, že ho mám rád.“
Žida také pobaveně upřesňuje, že v těch dobách neznal nejen žánr a interpreta: „Až později jsem zjistil, že zvuk, co se mi tak strašně líbí, je lubová kytara.“
Následně se host rozpovídá o deskách, které právě vydává: „Jedna je romská čardášová, další moje autorská, nazpívaná v češtině a romštině. Z ní je písnička Nevím, jak žít, která pojednává, stejně jako celé album, o vztazích. Deska se ostatně jmenuje Zakamado, což v překladu do češtiny znamená Zamilovaný.“
Název má pro Tibora Židu důležitý význam: „Já jsem vlastně celý život zamilovaný. To si buď připustíte, nebo ne, ale pořád je to kolem vás… Nahrávat desku se mi nejdříve vlastně nechtělo. Dlouhá léta jsem se zabýval gastrojazzem. (smích) Musel jsem to celé opustit, musel jsem být upřímný, začít se konečně věnovat sám sobě a psát. Pořád jsem přemýšlel, o čem bych měl vlastně zpívat, až mi došlo, že budu zpívat o lásce.“
Láska je samozřejmě nejběžnější téma písní, Žida ovšem nemyslí nic banálního, jde mu o nejrůznější situace ve vztazích: „Ze začátku je láska krásná, ale váš nejbližší vás dokáže i vytočit a pak, abyste to ventilovali, řeknete i ty nejhorší věci. Začal jsem tyto nuance sledovat a chtěl o nich složit písničku.“
I když se Tibor zmínil, že doma v jeho dětství nikdo jazz neposlouchal, je z muzikantské rodiny. „Děda byl bubeník, ale vlastně multiinstrumentalista, já si ho pamatuji hlavně s akordeonem. Zajímavé je, že on vlastně neměl rád bubeníky, protože mezi Romákama nebylo moc dobrých bubeníků. Rytmus se vytleskával nebo vytancovával. A děda miloval rumunského zpěváka Nicolae Guțu.“
O první ukázce je rozhodnuto. Zazní samozřejmě Nicolae Guță. Ještě předtím ale Žida odhalí rodinné kořeny a naznačí zajímavé nuance romských stylů hry:
„Naši předci z otcovy strany pocházeli z Rumunska a Ruska, a z matčiny strany, kde byli také muzikanti, i když ne tak dobří jako ti z otcovy, zase pocházeli z Maďarska. Maďaři hrají na housle tak, že vás zvuk doslova propíchne, Rumuni ale mají zvuk jakoby ‚špinavý‘.“
Na konzervatoři mě naučili terminologii
Po písni pokračuje host se smíchem ve vyprávění o rodinné muzikantské průpravě:
„Otec hrál na baskytaru a kytaru, stejně jako strýc, a ten mi už tehdy ukázal všechno. Když jsem pak studoval na konzervatoři, většinu věcí už jsem v podstatě hrál, akorát jsem je neuměl pojmenovat. Takže na konzervatoři mě naučili třeba jak se jmenují akordy. Když jsem pak přišel domů, zeptal jsem se: ‚Strejdo, ty hraješ jazz?‘ A on se divil: ‚Fakt?‘ Hrál všechny obraty a devítky a průchody a když jsem se ptal, jak se to naučil, vyprávěl, že mu je prostě kdysi Jožka Giňa z muzikantské rodiny Giňů na kytaře ukázal.“
U Tibora Židy to bylo stejné: „Strejda tohle všechno znal, akorát nevěděl, co hraje. A já to od něj odkoukal, ale také jsem nevěděl, jak se co jmenuje.“
Další skladba, kterou host vybral jako formativní, už logicky odkazuje k prvnímu jazzovému okouzlení.
„George Benson, kterého jsem slyšel na Českém rozhlasu, mě opravdu uchvátil. Ale z doby ještě předtím, než jsem věděl, o koho jde, si pamatuji jednu písničku. Strýc byl blázen do gramofonových desek a poslouchal se u něj také Stevie Wonder nebo kapela Earth, Wind & Fire…“
A jistě i Benson. Z Bensonova repertoáru zazní balada Everything Must Change ze slavného alba In Flight (1977). Větší část obsahu Jazzotéky ale prozrazovat nebudeme. Díky sympatické výmluvnosti hosta obzvláště stojí za pozorný poslech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
