Jazz Test: Marcusi Millerovi by prospěla lepší dramaturgie i mix

27. červen 2018

Dlouholetého spolupracovníka Milese Davise, basistu Marcuse Millera asi není třeba blíže představovat. Jak se posunul od svého posledního alba Afrodeezia (2015), které představil živě i v Praze? Sledujte další díl Jazz Testu a dozvíte se více.

Sám Miller k tomu říká: „Afrodeezia byla něco jako putování napříč mojí historií. Následoval jsem cestu svých předků tím, že jsem spolupracoval s hudebníky podél bývalých otrokářských tras. S muzikanty ze severní a západní Afriky, z Jižní Ameriky a Karibiku.“

„Na Laid Black jsem se rozhodl přenést hudbu přímo do současnosti, použít prvky, jaké využívá současná urban music. A tak uslyšíte hip hop, trap, soul, funk, R&B a také jazz. Jde o nahrávku konejšivou, ale i plnou síly a funku, vykreslující černošskou hudební zkušenost.“

Marcus Miller vždy tíhnul k R&B, popu a dalším moderním žánrům, ostatně těmito vlivy dokázal „naočkovat“ i Milese Davise. „Takže co dělá na Laid Black, není obrat o 180 stupňů,“ připomíná recenzent Tomáš S. Polívka.

Marcus Miller

Náladu alba do značné míry naznačí hned úvodní kompozice Trip Trap, odkazující v názvu na žánr trap music. Tedy odnož hip hopu, charakteristickou ostrou sociální kritikou a temnými, ponurými basovými frekvencemi.

Čtěte takéMarcus Miller – Afrodeezia

Miller i zde hraje s takovým nadhledem a lehkostí, až to působí ledabyle, bezstarostně, uvolněně – anglicky laid back, což souvisí i se slovní hříčkou v názvu desky Laid Black. Za onou „v pohodičce černou“ muzikou se však samozřejmě skrývá neskutečný talent a oddřené dekády muzikantského života.

„Millerovi nechybí ani myšlenková mladost, ani erudice, aby mohl hrát zcela současnou hudbu a nepůsobil přitom trapně. Ale možná to chtělo lepší dramaturgii,“ míní recenzent a zmiňuje skok mezi ostře hip hopovou Keep ‘Em Runnin, kde rapuje Marcusův syn Julian Miller, a slaďoučkým závěrem Preacher’s Kid s uhlazeným chrámovým harmonizováním Take 6.

Čtěte takéMarcus Miller – Renaissance

Někdo by mohl vnímat rozporuplně zvukový mix některých skladeb. „Když ve filmové písni Que Será, Será je slyšet baskytara víc než hlas hostující belgické zpěvačky Selah Sue, může to vypadat jako chyba při nastavení poměrů nebo i aranžérská nevyváženost,“ říká Polívka.

Pokud někdo čekal pokračování africkými vlivy inspirované Afrodeezie, nebo mu vadí příliš mnoho popových prvků, bude asi novou deskou zklamán. Příznivci basistovy brilantní techniky si však album zajisté užijí do sytosti.

Poslechněte si ukázky z nového alba:

Jazz Test č. 11

Marcus Miller ‒ Laid Black

Marcus Miller – baskytara, zpěv, klávesové nástroje, programování bicích nástrojů, kytara, basklarinet, perkuse

Louis Cato – bicí nástroje, zpěv

Brett Williams – klávesové nástroje

Alex Han – altsaxofon

Marquis Hill – trubka

Michael Stewart – trubka

Alex Bailey – perkuse

Adam Agati – kytara

Hosté:

Julian Miller – rap, Kirk Whalum – tenorový saxofon, Trombone Shorty – trombon, Take Six – zpěv, Jonathan Butler – zpěv, Selah Sue – zpěv a další.

  • Jazz
  • Recenze
  • Marcus Miller
  • Laid Black
  • Jazz Test