Jazz v karanténě: pandemie odhaluje rizika hudební profese

ČRo Jazz zjišťoval, které konkrétní aktivity museli jazzoví hudebníci kvůli pandemii zrušit a jak se tato situace promítá do jejich životů. Kromě zrušených tuzemských koncertů se hudebníci museli vypořádat se zrušenými turné v zahraničí, například pianisté Petr Beneš a Kristina Barta přišli o společná vystoupení v Izraeli.

Saxofonista Luboš Soukup, trvale žijící v Dánsku, přišel o řadu vystoupení v České republice a o plánované tuzemské turné s dánskou zpěvačkou. Kytarista Libor Šmoldas musel odříci koncerty v Paříži a propagační turné k nové desce. Pianista Vít Křišťan řešil urychlený návrat domů během zahraničního turné a nyní je v karanténě.

Vít Křišťan také točí v karanténě videa: 

V souvislosti s pandemií hudebníci přicházejí o klubové koncerty, na kterých jsou závislí zejména pražští jazzmani, a svůj dopad má i předčasně zrušená plesová sezóna, jež přináší obživu především bigbandům.

Většina oslovených hudebníků se zároveň věnuje pedagogické práci, ať už na základních uměleckých školách, konzervatořích či univerzitách, na kterých se výuka dočasně pozastavila. Respondenti v anketě přiznávají, že to je jedna z mála činností, která je nyní drží nad vodou.

Kytarista David Dorůžka komentoval situaci hudebníků na volné noze: „Opravdový strach mám spíše o řadu mladších kolegů, kteří jsou závislí na honorářích z živého hraní a jejich příjmy jsou v současnosti úplně na nule. A jak je zatím vidět, na rozdíl třeba od situace v Německu, spoléhat na pomoc od naší vlády se zdá naprosto bláhové.“

V otázce vyčíslení těchto škod umělci odpovídají různě. Kristina Barta zrušila turné po republice a natáčení v Rakousku. Pokud se jí nepodaří vyjednat vrácení peněz od dopravce a hotelů, bude její ztráta v řádech desítek tisíc korun.

O část koncertů umělci nepřijdou, pouze se přesunou na pozdější termín, turné se odkládají na podzim. „Nejde ale jen o zrušení konkrétních akcí. Jde o to, že tomu předchází spousta času a úsilí (skládání hudby, cvičení, organizace, logistika). Bohužel jsem kvůli tomu dost v mínusu,“ říká saxofonista Luboš Soukup.

Krizi vnímat jako příležitost

Aktuální situaci řeší umělci různě ‒ on-line výukou, aranžováním a skládáním, či živě streamovanými koncerty, například z klubu U Staré paní. Možnost vystupování on-line komentuje Luboš Soukup takto: „Za streamování koncertů nejsou skoro žádné peníze a ty groše jdou nejdříve labelu. Stejné je to s prodejem hudby. Na tom se dneska už nedá vydělat. To je kapitola sama pro sebe.“

Někteří umělci zvažují dobrovolné sbírky na svoje aktivity například pomocí Hithitu, saxofonista Soukup se ale na něco podobného nechystá a nastiňuje možný postup ze strany státu a médií: „Vidím jedinou variantu, a to, že se stát postará a plošně nějakým paušálem zajistí umělce na volné noze.

Tak tomu bude v Norsku a pravděpodobně i v Dánsku. Velkou pomocí by bylo, kdyby rozhlas v tomto období změnil strategii a hrál převážně české žijící umělce. To by nám dost pomohlo a podrželo nás.“

Hudebníci se, podobně jako tisíce dalších rodičů v republice, rovněž vypořádávají s absencí škol a školek. „Jelikož mám malé děti, tedy především jedno dost malé, a školy a školky jsou zavřené, trávím dny péčí o děti a práci stíhám maximálně po nocích.

Snad se mi podaří dopsat několik rozepsaných skladeb a věnovat se trochu cvičení. Na nic jiného zatím čas nebyl,“ vysvětluje David Dorůžka. Většina umělců využije nečekaně nabyté volno právě na cvičení a aktivity, které za běžného chodu nestíhají.

Libor Šmoldas má v plánu dopsat knihu o cvičení na hudební nástroje a připravit lekce funkční harmonie ve formě videí na YouTube. „Je důležité začít situaci vnímat spíše jako příležitost a ne tragédii, což mi chvíli trvalo, ale nakonec se povedlo.“

Hudebníci oceňují postoje zahraničních politiků k umělcům, například v Německu. V tuzemsku pak chválí aktivitu publicistky Anny Mašátové. Pianista Michal Vejskal kvituje snahu ministra kultury Lubomíra Zaorálka pomoci zasaženým subjektům.

Domnívá se ale, že finanční pomoc ze strany ministerstva bude cílena pouze na státní instituce. Saxofonista Petr Kalfus vnímá jako sympatické kroky Cirku la Putyka, pořádání sbírek a streamované koncerty na Jatkách 78.

Některé z nás čeká krach

Na otázku, jak to s kulturou bude vypadat po krizi, odpovídají umělci skepticky. „Pokud se do toho nevloží stát a rovněž nestátní organizace, řada subjektů zkrachuje a zmizí,“ míní Petr Kalfus. Hudebníci se také bojí pomalého rozvolňování stávající situace. „Lidé budou vyhledávat kulturní akce, bez toho nejde žít.

To, co se děje, je ale ekonomický průšvih, který zasáhne každou rodinu. První, na čem budou lidé šetřit, je bohužel kultura. Odhaduji, že návrat do starých kolejí může trvat až do podzimu,“ zamýšlí se saxofonistka Markéta Smejkalová.

Názory, jak se na podobnou situaci připravit do budoucna, se liší. Většina jazzmanů přiznává, že v Česku chybí hudební odbory, ve kterých by umělci měli možnost se sjednotit. Nikdo z nich zatím ale nemá ambici takovou organizaci zformovat. Petr Kalfus apeluje na kolegy, aby do budoucna zvýšili svou „cenu“ a zlepšili tak dlouhodobě nevyhovující financování hudebního sektoru a služeb, jež poskytuje.

V otázce prevence podobných krizí se víceméně všichni dotazovaní shodli na tom, co pro hudebníky platí více než pro ostatní ‒ mít finanční rezervu pro případ nouze a nebýt pouze na volné noze.

Oslovení hudebníci se shodují, že v takovéto míře zatím riziko svého povolání dosud nepocítili. Současný stav přirovnávají k roku 2001 a době po teroristických útocích v New Yorku nebo roku 2008, kdy výrazně ubylo státních dotací na kulturu.

„Rizika povolání hudebníka vnímám již od dob dospívání, kdy jsem se pro hudební dráhu rozhodl. Musím ale říct, že pozitiva naštěstí zatím stále převládají,“ uzavírá David Dorůžka.