Jazzový trumpetista Verneri Pohjola a odkaz jeho otce Pekky
Skladatel a multiinstrumentalista Pekka Pohjola patřil k mimořádně respektovaným finským rockovým a jazzovým hudebníkům, a to nejen proto, že pocházel z proslulé muzikantské rodiny.
Devět let po úmrtí na alkoholismus přichází jeho syn – známý jazzový trumpetista Verneri Pohjola – s albem, na kterém odkaz svého otce zpracovává.
Cesta k této nahrávce ale nebyla krátká a trumpetista nejrůznější impulzy k jejímu vytvoření dokonce dlouho odmítal. Vztah k otci si totiž vytvářel sám až v dospělosti, protože ho s bratrem vychovávala jen matka. Cosi se zlomilo až při pozvání na loňský festival Viapori Jazz. Tehdy Verneri pocítil, že ví, jak otcův repertoár zpracovat a s kým.
Oproti otci, který v hudbě údajně vždy odmítal jakékoli tvůrčí zásahy ze strany svých spoluhráčů, se Verneri Pohjola na svém novém albu invenci kolegů absolutně nebránil a jak je v jazzu zvykem, poskytl jim dostatek prostoru pro sebevyjádření. Trubka sice zůstává důležitým aktérem, ale koherentní zvuk celku je stále primární, jako třeba ve skladbě Pinch.
Hudba na desce Pekka, vychází z jazz-rockových kompozic výrazného finského basisty Pekky Pohjoly. Jeho syn je však zpracoval po svém – přidal více jazzových prvků, elektronických ruchů a efektů a zároveň ze zvuku odebral přílišnou rockovou hutnost. Zůstal jen zkreslený zvuk elektrického piana.
Dlouhé kompozice jsou podloženy meditativními, i když výrazně rytmickými ostinaty a nad nimi se linou táhlé melodie v podání trubky. Od prvních tónů se nabízí srovnání s tvorbou Milese Davise z přelomu 60. a 70. let, ale Pohjola jeho odkaz aktualizuje pro 21. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka