Jazzrockoví Jazz Q: raritní koncert na ČRo Jazz

Sobota 16.11. – stanice ČRo Jazz 20:00 – 21:13: Jazz Club – záznam z Parku kultúry a oddechu, Bratislava, 2. 2. 1975

Jako výborně zachovalý negativ, maluje před námi obsah této nahrávky přesný obraz skupiny, která již brzy neměla ve stejném tvaru existovat. Jazz Q byli hrdiny československého rocku se třemi úspěšnými alby na kontě (albem Pozorovatelna, vydaným v roce 1973, si vysloužili uznání celé Evropy). V roce 1975 se vlastně blížili na rozcestí. Změnu, ve skutečnosti spíše zpřesnění směru, zpečetil odjezd lídra skupiny na Berklee College of Music (1976). Ale původ tohoto vývoje je jasně slyšet už zde.

Vokalistka Joan Duggan, v soukromí manželka kytaristy Františka Francla, je stále součástí skupiny, ale již zanedlouho ji opustí, podobně jako svého manžela. Je to jeden z důvodů, proč je její zpěv slyšet jen na třech skladbách. Druhý, mnohem důležitější důvod, je promyšlená a progresivní transformace stylu: Kratochvíl, fascinován úspěchy McLaughlina, Zawinula a Hancocka, se záměrně vzdaluje od populárního blues-rockového stylu, jasně přítomného v Symbiosis (1974), aby zrealizoval vlastní, plně autokratické ambice v oblasti sofistikovaného fusion. Posledním LP „starého“ Jazz Q se stane o rok později nahrané, a v roce 1977 vydané superalbum Elegie. Tento koncert, který skoro celý v sobotu odvysíláme, je jednou z posledních nahrávek „starého“ Jazz Q a slibným oznámením „nového” Jazz Q.

Na začátku února 1975 intenzivně koncertující skupina zavítala do hlavního města Slovenska prezentovat svojí hudbu na festivalu Bratislavská lýra. Park kultúry a oddychu, největší objekt v městě, byl naplněný publikem až do posledního místa. „Vzpomínám si, že jsem byl překvapen Slováky a jejich reakcí,“ říká Martin Kratochvíl. A dodává:

„Až do teď jsem si myslel, že byli z hlediska vývoje daleko za Českou republikou, že nejsou seznámeni s tím, co se děje ve světě. Ale velice mě překvapili, pozorně poslouchali vše, co jsme prezentovali. Krátce po pobytu v Bratislavě jsme jeli do malé vesničky Kráľovský Chlmec, nacházející se v blízkosti hranic s Maďarskem a Sovětským svazem. Očekávali jsme absolutní porážku, jeli jsme tam s vědomím, že vůbec nikdo nepochopí co hrajeme. Avšak... Nejen, že znali alba Mahavishnu, ale byli také docela dobře seznámení s nejnovějšími trendy v hudbě. Reakce na naši hudbu byla skvělá. V Bratislavě nás lidé poslouchali s otevřenými ústy, seděli téměř bez pohybu. Tušili ten druh estetiky, i když ji nikdy předtím neslyšeli naživo. Byla to pro ně i pro nás skvělá zkušenost. Dlužno ještě dodat, že v následujících letech mladí slovenští muzikanti rychle dohnali „ztrátu“ a v mnohém dávali lekce zpět do Prahy. Ne nadarmo jsme i v Jazz Q měli dva skvělé muzikanty ze Slovenska: Pavla Kozmu a Juro Grigláka.“

Musician Martin Kratochvil (R) and his Jazz Q band, file photo. 1969 file photo |foto: Alan Pajer

Svým způsobem zasvěcení prožíval také Kratochvíl. Právě v Bratislavě virtuóz piana Fender hrál jeden z prvních koncertů v novém zvukovém tvaru obohaceném novým Minimoogem. „Nástroj jsem měl docela nedávno pořízený a opravdu jsem nevěděl, jak se do něj pustit,“ vysvětluje dnes skromně. Ale stačí jen poslouchat nápadité sólo v spontánním live killeru Živí se diví, aby se ukázalo, že už tehdy perfektně vládl barvou a předváděl mimořádnou svobodu frázování. Tato skladba, stejně jako Tůň, se objevila na kultovním LP Jazzrocková dílna (1975) - hudební kronice Pražských jazzových dnů - které se konaly v hlavním městě Československa o měsíc později. Skladby z „Dílny“ mají však daleko do spontánnosti prezentované zde naživo. Líná Tůň, udržovaná v nelehkém 19/8 metru, dokonale ztělesňuje klíčové pravidlo jazzu – žádný spěch. Každý zvuk vytvářený Fenderem zde má svoji váhu a i když housle Jana Martince nejsou vždy in tune, výsledek je vzrušující.

Mooga je také slyšet v ostinátním riffu Mlýna (přemístění rytmických akcentů v dalších opakováních nejsou náhodná!). O rok později se skladba dostala na singl Mini Jazz klub 5 (ve studiové verzi nahrané s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu nota bene drasticky zkrácené pro potřebu malé desky). Zde uvedené provedení obsahuje rozsáhlou vokální sekvenci zaimprovizovanou Joan Duggan na základě textu z biblické Knihy Kazatel.

Další silnou stránkou je fascinující Přítel dynamit (metrum 7/8) s nádhernými Fauknerovými výlety do vysokých poloh a lehce Shorterovskými melodiemi Martince na soprán saxofon. Přítomnost krkolomné Žravé dámy zůstává velikým překvapením. Rok před nahráním ve studiu je kompozice již plně stvořena i zaranžována a zní stejně dobře jako na Elegii – jestli ne lépe. Zejména v rychlém finále.

Jednoduché blues Lonesome je firemní značkou „starého“, do dějin odcházejícího Jazz Q (skupina jich měla několik ve svém repertoáru). Stejně efektní je sada coververzí Kratochvílových mistrů, které skupina provádí s velkou vášní. Jak mnoho se naučili kopírováním nejlepších vzorů není třeba psát. John McLaughlin, po vyslechnutí uzavírající skladby této nahrávky, Sanctuary, se vyjádřil trochu nevěřícně: That was good. (To bylo dobré.). A není v tom nic překvapivého, neboť za železnou oponou jsme si vždy dovedli poradit.

Pozn.: Předchozí text je průvodním slovem k vydanému albu Živí se diví: Live in Bratislava 1975. Autor Łukasz Hernik, překlad z polštiny Johanka Białek.

Jazz Q – Live in Bratislava 1975

Martin Kratochvíl – el. piano, syntezátoryFrantišek Francl – kytaraPřemysl Faukner – baskytaraJan Martinec – housle, harmonika, soprán saxofonLibor Laun – bicíJoan Duggan – zpěv

Vydavatel záznamu: www.gadrecords.pl

Jazz Club je série koncertních záznamů, vysílaných každou sobotu od 20:00 na stanici Český rozhlas Jazz. Koncertní záznamy pocházejí buď z archivu Evropské vysílací unie (European Broadcasting Union), archivu Českého rozhlasu, nebo jde o záznamy již vydané na komerčně dostupných nosičích.