Jiřího Mráze jsem dával studentům za vzor, říká Petr Kořínek
Do „horkého křesla“ pořadu Tak to slyším já tentokrát usedl basista, skladatel a pedagog Petr Kořínek, někdejší člen SHQ Karla Velebného nebo Jazz Celuly Laca Decziho. V komentářích na slepo, zaměřených na nahrávky světových basistů, byl přesný jako ve svých basových partech.
Na žánrový záběr hosta upozorní už jeho vizitka, originální aranžmá slovenského tangového evergreenu Nečakaj ma už nikdy z alba Just Floating Lightly (2005), natočeného pod hlavičkou Petr Kořínek a přátelé. Pod slovem „přátelé“ se pak skrývají například basistovi souputníci Svatopluk Košvanec, Mojmír Bártek nebo Štěpán Markovič. Petr Kořínek připojí i vtipnou historku z natáčení:
„Sólový part na trumpetu přednášel Juraj Bartoš. Když jsme dotočili, Juraj prohlásil, že už máme všechno hotové a že tedy spěchá na vlak. Odkývli jsme mu to a teprve když odjel, zjistili jsme, že to zásadní, poslední téma jsme natočit zapomněli. Zavolal jsem Tiborovi Lenskému a zeptal se ho, jestli nezná text na tuhle skladbu. Hned mi ho nadiktoval a Milan Vidlák, Igor Vavrda a já jsme to téma nazpívali.“
Ano, i taková nechtěná „improvizace“ je dobrodějkou jazzu.
Hned v první nahrávce, titulní skladbě Infinite Search (1970) albového debutu Miroslava Vitouše, míří Petr Kořínek téměř do středu terče: „Připadá mi to jako Weather Report… Možná by to mohl být Miroslav Vitouš, napadl mě i Stanley Clarke, ale ten to nebude.“
Jisté zaváhání „hadače“ či spíše zasvěceného muzikanta je přitom pochopitelné. Jak popíše samotný Kořínek: „Vitouš už je tu charakteristický, ale ještě umírněný a klidný. Z pozdějších nahrávek ho znám jako daleko vitálnějšího, řekl bych agresivnějšího hráče.“
I další nahrávka žánrově spadá do éry jazzrockové fúze. Také zpěvný sound bezpražcové baskytary ve skladbě Continuum (1976, z eponymního sólového debutu), napodruhé, po kratičkém úvodním tápání, host trefí: „Připomíná to i Jaca Pastoria…“ Procítěná hudba evokuje Kořínkovi desku SHQ, Jazzové nebajky, „kde jsme se dobrali k muzice, která byla podobně zvukomalebná, programní“.
Nahrávka basistovi také připomene, že stejně jako Pastorius míval baskytaru Fender Jazz Bass, ač verzi s pražci, vyrobenou v podobném „silném“ období firmy Fender. Pastoriova nesla vročení 1967, Kořínkova o rok pozdější. Dnes jde o drahocennou raritu.
Baví mě, když je kontrabas „pod obojí“
Nahrávku Davea Hollanda Homecoming, z alba Seeds Of Time (1985), sice předchází podrobnější nápověda, nicméně Petr Kořínek ji vůbec nepotřebuje. Hned po prvních tónech basistu přesně určí:
„Mám transkripci téhle skladby pro sólový kontrabas. Dave Holland ji nahrál v několika verzích a jednou i sám. Mnoho mých žáků Homecoming použilo jako jednu ze skladeb svojí absolventské práce. Ona to není jednoduchá věc.“
Čtěte také
Moderátor Jiří Starý vypíchne, že právě Holland byl jedním z prvních basistů, jenž se odvážil točit desky jen pro sólový nástroj.
Konkrétní kvintetní nahrávku Homecoming ocení host jako krásnou také díky absenci harmonického nástroje. „Muzika, kterou jsem provozoval ve druhé půli sedmdesátých let, poté, co jsme ukončili spolupráci s SHQ i Lacem Deczim, byla také bez harmonického nástroje. Sestavil jsem kvarteto se Sváťou Košvancem a Štěpánem Markovičem, bubeníci se střídali. Moc mě to bavilo, protože pak je funkce kontrabasu, řekl bych, pod obojí. Rytmická i melodická.“
Další nahrávka, další zkušená trefa. „No to bude Jirka Mráz,“ odtuší Petr Kořínek krátce po začátku prvního kontrabasového sóla v Davisově standardu Solar. Ve verzi z alba Catching Up, které George Mraz Trio s Richiem Beirachem a Peterem Donaldem vydalo v roce 1992.
Podle čeho Kořínek nástrojového kolegu tak rychle poznal? „Jednak některé grify, které tam používá, znám, a za další díky jeho pevnosti, preciznosti. Vždycky jsem dával Jirku studentům za vzor. Pokud jsem jim zadal, ať rozepíšou něčí basovou linku nebo sólo, doporučoval jsem někoho z kategorie hráčů bez jakéhokoliv náznaku nepřesnosti: George Mraz, Ray Brown, Niels-Henning Ørsted Pedersen a podobně.“
Pořad samozřejmě pokračuje dalšími hudebními hádankami. Zajímá vás vkus Petra Kořínka, nebo si třeba chcete vyzkoušet, co poznáte vy sami? I proto vám neprozradíme interprety dalších snímků. Poslechněte si kompletní „Tak to slyším já“ ze záznamu výše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
