John Zorn: Mé děti jsou mé skladby, obětoval jsem jim vše

John Zorn (1953) byl v dětství obklopen hudbou. Jeho rodiče a starší bratr ho uvedli do všemožných žánrů, klasickou hudbou a jazzem počínaje, doo-wopem, country, rock’n’rollem i hudbou z kreslených filmů pro děti konče. Sám se začal muzice aktivně věnovat během dospívání, učil se na kytaru a flétnu. Při studiích na Webster College se nadchl pro free-jazz, prý poté, co slyšel desku For Alto saxofonisty Anthonyho Braxtona. A tehdy si definitivně zvolil také svůj hlavní nástroj, altsaxofon.

Energické vystoupení Johna Zorna na festivalu ve francouzském Marciacu:

Po studiích se v polovině sedmdesátých let usadil na Lower East Side v Manhattanu, kde se stal hybnou silou nově vznikající avantgardní scény, která později dostala jméno „downtown“. Šíře jeho záběru byla enormní a ukázalo se, že pro Zorna je typická. Namátkou, vyvinul svébytný systém kolektivní improvizace, při níž muzikanty navigoval instruktážními kartičkami. Ilustrací budiž projekt Cobra. Do širšího povědomí se poprvé dostal díky desce The Big Gundown, na které přepracoval filmové melodie Ennia Morriconeho. Našel také cestu, jak spojit hardcore a avantgardní jazz díky své kapele Naked City.

Andělé mezi námi

„Mám za to, že je tu poselství, že jsou mezi námi andělé, že máme co do činění s odkazem, dědictvím a energií. Mám pocit, že je možné to vytěžit. A prostě nejsem tak egocentrický. Není to jen o mně. Můžete tomu říkat komunita. Nemohl bych dělat tuhle hudbu bez těchto muzikantů. Má hudba není o zvuku, ale o lidech,“ nechal se slyšet John Zorn v jednom z rozhovorů pro NPR.

Uvedená slova by se dala dobře aplikovat na Zornův projekt Masada. Původně kvarteto založené v polovině 90. let s trumpetistou Davem Douglasem, basistou Gregem Cohenem a bubeníkem Joeyem Baronem si klade za cíl jazzovými ale i experimentálními cestami znovu objevovat židovské melodie. V průběhu let doznala Masada různých variací, ve kterých Zorn už figuruje pouze v roli skladatele, aranžéra, dirigenta a producenta. Řada spolupracovníků tohoto kolektivu vystoupí v příštím týdnu v Praze.

John Zorn s hudebníky při natáčení desky Sanhedrin

John Zorn je držitelem čestných doktorátů a různých dalších prestižních ocenění a grantů. Nutno dodat, že zaslouženě. Jako šéf svého vydavatelství Tzadik publikoval od roku 1995 stovky titulů a to hned v několika řadách, které se zaměřují nejen na takzvanou Radikální židovskou kulturu, ale také na filmovou hudbu, zajímavé japonské projekty, ženy v experimentální hudbě nebo pozoruhodné avantgardní umělce.

Hudební workoholik

Časopis Jazz Times otiskl v roce 2009 obsáhlý rozhovor s Johnem Zornem s jednoduchým titulkem - John Zorn: The Working Man. Zorn v něm říká:

„To jsem já. Například, zrovna mi volali ze statistického úřadu a chtěli vědět, kolik hodin týdně pracuji. Moje odpověď byla jednoduchá - 24 hodin denně. Pracuji pořád. To je, proč tu jsem. Lidé jsou často překvapeni, že je možné udělat tolik práce. Je to přitom velmi jednoduché. Já si práci vybral. Nejezdím na dovolenou. A také hodně obětuju, až do té míry, že třeba nemám rodinu. Mé děti jsou mé kompozice, nahrávky, vystoupení.“

Podívejte se na vystoupení Johna Zorna na festivalu v Newportu:

John Zorn je také plodný skladatel soudobé komorní hudby. Různé komorní sestavy zaznamenaly v průběhu let alba jako Kristallnacht, Redbird, Aporias nebo Angelus Novus. Soudobou komorní intepretaci repertoáru Masady, jednu z nejosobitějších, nabízí třeba také album Malphas z první řady Book Of Angels. Podepsaní jsou pod ní dva skvělí instrumentalisté i imaginativní hudebníci, houslista Mark Feldman, jeden ze stálých Zornových souputníků, a původem švýcarská klavíristka Sylvie Courvoisier.

John Zorn vystoupí příští týden v Praze se spřízněnými muzikanty a novým koncertním programem nazvaným Bagatelles. Bude jistě zajímavé sledovat, jak moc nové skladby navazují na objemný repertoár Masady. Koneckonců diváci budou mít možnost spatřit takřka po dvaceti letech také Zornovo původní kvarteto.